8 C 30/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 610 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku smluvní pokutu ve výši 2610 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6000 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 600 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

III. Žaloba se ve zbývající části o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 715,07 Kč a dále o úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6000Kč od 15.6.2021 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 297,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 8610 Kč s příslušenstvím, představující žalovaným nesplacené peněžní prostředky poskytnuté mu právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] s příslušenstvím ve výši 6000Kč a smluvní pokutu ve výši 2610Kč za porušení povinnosti splatit půjčku řádně a včas, přičemž po částečném zpětvzetí žaloby je předmětem řízení jen jistina ve výši 6000Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 715,07 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Z předložených listinných důkazů a tvrzení žalobkyně při nedoložení důkazů o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

5. Předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]), jakožto právnická osoba poskytující úvěry a žalovaný, jakožto fyzická osoba (spotřebitel), dne [datum] uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru [číslo] kdy žalovaný svou vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet předchůdkyně žalobkyně (viz Kopie Obchodních podmínek smlouvy o úvěru, Relevantní část výpisu z účtu [anonymizováno] potvrzující převedení verifikační platby žalovaným). Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostně na jeho účet úvěr ve výši 6 000 Kč (viz Relevantní část výpisu z účtu [anonymizováno] potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalovaného), přičemž žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 22.3.2020 (viz. Kopie smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Žalovaný na předmětný úvěr ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] poustoupila nároky plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni (viz Kopie Smlouvy o postoupení pohledávek, Kopie přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky oznámila žalobkyně žalovanému (viz Kopie, Oznámení o postoupení pohledávky Kopie poštovního podacího archu dokládajícího odeslání oznámení o postoupení pohledávek). Žalobkyně žalovaného několikrát upomínala a o úhradu dluhu, naposledy pak předžalobní upomínkou ze dne 9.11.2021. Právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného.

6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli společně smlouvu o úvěru ve smyslu §2395 o.z., kdy konkrétně se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení §2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen ZSÚ), přičemž právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení §3,odst. 1,písm c), § 86 ZSÚ (žalobkyně toto v řízení nebyla sto prokázat), kdy důsledkem porušení takové povinnosti je ve smyslu §87, odst. 1 ZSÚ neplatnost úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20 a aktuálně účinné znění předmětného ustanovení). Žalovaný je pak povinen ve smyslu §87, odst.1 poslední věty ZSÚ vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení a jak se domáhá i žalobkyně, kdy totéž platí i o nákladech spojených s uplatněním pohledávky.

7. Žalovanému byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 6000Kč, žalovaný ničeho nevrátil, proto je povinen vrátit celou jistinu ve výši 6000Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně pak prokázala svou aktivní legitimaci v daném sporu, když práva a povinnosti z předmětné úvěrové smlouvy na ni přešly postoupením pohledávky ve smyslu §1879 a násl. o.z. Těmto závěrům pak odpovídá výrok II. rozsudku.

8. Ve zbytku tedy žaloba nebyla důvodná. Žalobkyně si byla vědoma následku neprokázání úvěruschopnosti žalovaného, a proto vzala žalobu v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit smluvní pokutu ve výši 2610 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč zpět. Soud pak postupoval ve smyslu ustanovení §96 o.s.ř. a řízení o těchto částkách zastavil (výrok I.).

9. V poslední zbývající části uplatněného nároku o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 715,07 Kč a dále o úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6000Kč od 15.6.2021 do zaplacení pak bylo nutné žalobu zamítnout (výrok III.), neboť dle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je možné uložit žalovanému povinnost vrátit pouze jistinu úvěru (srovnej výklad v odstavci 6 odůvodnění).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 297,80 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %, když bylo přihlédnuto i k požadovanému příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 610 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

11. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona o.s.ř.