8 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 67 374 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 208 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 208 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 086,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 60 455 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 455 Kč ve výši 11,5 % ročně od 21.10.2025 do zaplacení, dále zaplacení částky 6 919,85 Kč a úroku ve výši 73,37 % p.a. z částky 49 176,26 Kč od 21.10.2025 do 13.11.2025 ve výši 2 304,96 Kč, dále úroku ve výši 11,5 % p.a. z částky 49 176,26 Kč od 14.11.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21.10.2025 dosáhne částky 186 912 Kč, vše s odůvodněním, že dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou 73,37 % p.a., splatný ve 48 měsíčních splátkách po 3 698 Kč, jejichž součástí byla i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 453 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a jedinečným kódem poskytnutým žalobkyní. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmu, údajů poskytnutých žalovaným, registrů SOLUS a NRKI a interního scoringového modelu. Žalovaný uhradil pouze čtyři splátky v období od dubna do července 2025, následně se dostal do prodlení. Vznikla mu povinnost uhradit smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 400 Kč podle smlouvy a § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. V důsledku prodlení došlo dne 19.10.2025 k zesplatnění celého úvěru podle smlouvy. Nová jistina činí 58 151,61 Kč, přičemž se skládá ze zbývající nesplacené jistiny ve výši 49 176,26 Kč a přirostlého úroku ve výši 8 975,35 Kč. Od 21.10.2025 vznikl žalovanému závazek hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, kterou žalobkyně ke dni podání žaloby vyčíslila částkou 6 919,85 Kč. Současně žalobkyně požaduje smluvní úrok z původní nesplacené jistiny 49 176,26 Kč ve výši 73,37 % p.a. do 13.11.2025 a následně ve výši 11,5 % p.a. do zaplacení, s tím, že celková výše tohoto úroku je smluvně limitována částkou 186 912 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu dlužného pojistného ve výši 906 Kč. Celkový uplatněný nárok tak zahrnuje částku 60 455 Kč (nová jistina, smluvní pokuty, náklady a pojistné) se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 6 919,85 Kč a smluvní úroky specifikované výše 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal při prvním jednání v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má po skutkové stránce za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a jedinečným kódem přiděleným žalobkyní. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne 3.3.2025 na jeho účet peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč (viz smlouva o úvěru, podpis na dálku, dodatek ke smlouvě o úvěru, doklad o vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru). Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni doložil podklady potřebné k posouzení jeho úvěruschopnosti, žalobkyně provedla prověření žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a vyhodnotila jeho úvěruschopnost prostřednictvím interního scoringového systému (viz výpis z registru SOLUS, výpis z NRKI, hodnocení klienta, prohlášení klienta, potvrzení právnická osoba, kopie občanského průkazu, karta klienta). Dle smlouvy o úvěru a oznámení o schválení úvěru činila výše úvěru 50 000 Kč, nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 73,37% p.a., RPSN úvěru činilo 103,83%, žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 3 698 Kč, přičemž součástí jednotlivých splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 453 Kč měsíčně - žalovaný se tedy zavázal zaplatit žalobkyni s jistinou 50000Kč dohromady částku 155 760 Kč (viz smlouva o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, přihláška do pojištění, příloha č. 1 ke smlouvě o úvěru, informace k pojištění schopnosti splácet úvěr). Ve smlouvě si účastníci sjednali dvě smluvní pokuty, a to 499 Kč za každou splátku v prodlení déle než 30 dnů, 0,1 % denně z nové jistiny po zesplatnění úvěru, s celkovým limitem všech smluvních pokut ve výši 50 % poskytnutého úvěru, nejvýše 200 000 Kč (viz smlouva o úvěru). Žalovaný na úvěr uhradil čtyři platby ve výši po 3 698 Kč, a to dne 17.4.2025, 9.5.2025, 24.6.2025 a 11.7.2025, celkem tedy částku 14 792 Kč (viz karta klienta). Žalovaný následně přestal úvěr řádně splácet a žalobkyně jej vyzývala k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru výzvou ze dne 16.10.2025 a oznámením 19.10.2025 (viz upozornění na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění, dodejka). V důsledku prodlení žalovaného došlo dle smlouvy dne 19.10.2025 k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne (viz oznámení o zesplatnění, dodejka, karta klienta). Žalobkyně následně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27.1.2026 (viz předžalobní výzva, podací arch).

5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému dne 3.3.2025 úvěr ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z podkladů poskytnutých žalovaným, údajů z registrů SOLUS a NRKI a z interního scoringového hodnocení. Ve smlouvě byla sjednána nominální úroková sazba ve výši 73,37 % p.a. a RPSN ve výši 103,83 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3698 Kč, přičemž součástí každé splátky byla i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 453 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni s jistinou 50 000Kč dohromady částku 155 760 Kč Ve smlouvě si účastníci sjednali dvě smluvní pokuty, a to 499 Kč za každou splátku v prodlení déle než 30 dnů, 0,1 % denně z nové jistiny po zesplatnění úvěru, s celkovým limitem všech smluvních pokut ve výši 50 % poskytnutého úvěru, nejvýše 200 000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 14 792 Kč, a to čtyřmi platbami provedenými dne 17.4.2025, 9.5.2025, 24.6.2025 a 11.7.2025. Následně přestal své smluvní povinnosti řádně plnit a dostal se do prodlení se splácením úvěru. Žalobkyně žalovaného opakovaně upozornila na existenci dlužných splátek a na možnost zesplatnění úvěru výzvou ze dne 16.10.2025 a oznámením 19.10.2025. V důsledku prodlení žalovaného došlo dle smluvních ujednání dne 19.10.2025 k zesplatnění celého úvěru, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o zesplatnění úvěru. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27.1.2026, avšak žalovaný na tuto výzvu nijak nereagoval a svůj dluh neuhradil.

6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

7. Soud v dané věci shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni s jistinou 50 000Kč dohromady částku 155 760 Kč během 4 let.

8. Odměna za úvěr tedy činí více 211% jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti , a to při splatnosti spotřebitelského do 4 let, kdy roční procentní sazba nákladů takového spotřebitelského činila 103,83 %.

9. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

10. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že RPSN spotřebitelských korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok se v období 3/2025 pohybovala na úrovni cca 8,41%, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky převyšuje více něž 12 násobně výši obvyklého RPSN poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

11. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na něj žalobkyni případně vrátil. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 50 000 Kč poníženou o případné úhrady, které v daném případě činily 14 792 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 35 208 Kč. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaný povinen žalobkyni vydat, a to společně s úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od doby, kdy byl poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dluhu a byla mu k tomu stanovena lhůta (výzva ze dne 16.10.2025 a 19.10.2025 - viz výrok I.

13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané částky – vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako neplatnou – viz výše (výrok II).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 086,42 Kč, přičemž tato částka představuje 4,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,26 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 369 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 374 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 080 Kč ve výši 3 586,80 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.