8 C 4/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 10 648,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 383 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 338,30 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 4 079,01‬ Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7462,01 Kč od 23.6.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši 5500,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1619,15 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 7462,01 Kč od 22.9.2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částku 3186,28 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 3186,28 Kč od 26.8.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1.12.2021 domáhala po žalovaném přiznat částku 10648,29 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7462,01 Kč od 23.6.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši 5500,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1619,15 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 7462,01 Kč od 22.9.2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, dále částku 3186,28 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 3186,28 Kč od 26.8.2023 do zaplacení ve výši 11,75 % Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen předchůdkyně žalobkyně), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny též částku ve výši 8917Kč, jenž představuje smluvně určený příslušenství blíže popsané ve smlouvě, a to v 52 měsíčních splátkách. Dále žalobkyně přibližuje výši úroku (88%) a nehrazení splátek, když žalovaný uhradil jen 7254,60 Kč ( po opravě žaloby částku 6617Kč), po té zesplatnění úvěru vyčíslení příslušenství a postoupení pohledávky z právní předchůdkyně na žalobkyni s tím, že dlužnou částku žalovaný neuhradil ani k předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný měl stvrdit svým podpisem (viz smlouva o úvěru ze dne , datum, ). V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za zápůjčku ve výši 8 917Kč, jenž představuje úrok ve výši 5101, částku za zpracování úvěru ve výši 1500 Kč a poplatek službu komfortní splácení ve výši 2316 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne , datum, ). Celkovou dlužnou částku ve výši 18 917 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 měsíčních splátkách po 364 Kč. RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 197,92%, smluvní úroková sazba pak 88% ročně (viz smlouva o úvěru ze dne , datum, a standartní informace k úvěru). Ve smluvních podmínkách uvedených na druhé straně smlouvy je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky (bod 6.1.), poplatek za zasílání upomínek ve výši 300Kč za upomínku s korekcí maximálně 8 upomínek při trvání úvěru 52 týdnů (odst. 6.2. – 6.3.), poplatek za vymáhání dluhu 1000Kč (bod 6.4.) (viz smlouva o úvěru ze dne 23.6.2021). S , Anonymizováno, byla před sjednáním smlouvy o zápůjčce vypsána zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání, výše příjmů, běžné měsíční výdaje a jaké podklady byly předloženy, přičemž příjem z invalidního činí 7 887Kč, další čisté příjmy 15000Kč, odhadované měsíční výdaje 5500Kč (viz zákaznická karta). Žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu o zápůjčce celkem částku 6617 Kč (tvrzeno v žalobě). Pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, a to s účinností ke dni 20.12.2022 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2022, podací arch). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění ze dne 29.5.2023, podací arch).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Důkazy výsledkem lustrace a rozsudkem OS , adresa, sp. zn. , spisová značka, soud provedl bez návrhu dle §120, odst. 2 o.s.ř. při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu odměny za půjčku s dobrými mravy z úřední povinnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti neoznačuje žádné důkazy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti, krom zákaznické karty, žádné jiné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výši sjednané odměny a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 23.6.2021 smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem, přičemž vedle jistiny úvěru se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za zápůjčku ve výši 8 917Kč, jenž představuje úrok ve výši 5101Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1500 Kč a poplatek službu komfortní splácení ve výši 2316. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 917 Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 měsíčních splátkách po 364 Kč. RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 197,92%, smluvní úroková sazba pak 88% ročně (Ve smluvních podmínkách uvedených na druhé straně smlouvy je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky (bod 6.1.), poplatek za zasílání upomínek ve výši 300Kč za upomínku s korekcí maximálně 8 upomínek při trvání úvěru 52 týdnů (odst. 6.2. – 6.3.), poplatek za vymáhání dluhu 1000Kč (bod 6.4.) S žalovaným byla před sjednáním smlouvy o zápůjčce vypsána zákaznická karta, kde jsou uvedeny osobní údaje, bydliště, důvod půjčky, údaje o zaměstnání, výše příjmů, běžné měsíční výdaje a jaké podklady byly předloženy, přičemž příjem z invalidního činí 7887Kč, další čisté příjmy 15 000Kč, odhadované měsíční výdaje 5500Kč.. Žalovaný uhradil na předmětnou smlouvu o zápůjčce celkem částku 6617 Kč. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, a to s účinností ke dni 20.12.2022, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvy o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10000Kč, kterou se zavázal splácet v 52 měsíčních splátkách po 364 Kč, kdy celkem měla spolu s poplatkem za zápůjčku a pojištění vrátit 18 917 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 197,92% . S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru (zejména odměny za poskytnutí úvěru) s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ9. V daném případě právní předchůdkyně vycházela zřejmě jen z údajů poskytnutých žalovaným a zřejmě i z předloženého výměru důchodu, avšak tyto skutečnosti uvedené na zákaznické kartě nijak nedoložila, když v žalobě žalobkyně nijak netvrdí, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. Stejně tak žalobkyně netvrdila, a nedoložila, že sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ v podobě neplatnosti smlouvy. Vedle tohoto pak tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno podpůrně též uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně dle citovaných ustanovení ZSÚ prověřila úvěruschopnost žalovaného, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o půjčce.

10. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a poplatcích. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouva byla formulářově předtištěny, neumožňovala žalovanému její modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v její neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku za zápůjčku ve výši 8917 Kč při půjčce 10 000 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku za úvěr, soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku.

11. Odměna za úvěr pak činí přes 80 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 52 měsíců po 364 Kč, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle smlouvy 197,92%.Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatku (včetně pojištění) je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o.z.

12. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem , právnická osoba, na spotřebu se splatností do jednoho roku se v období 6/2021 pohybovala na úrovni cca , právnická osoba, %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje 25násobně výši obvyklého (RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích (RPSN) přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

13. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

14. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

15. Žalovanému byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 10000Kč, žalovaný vrátil 6617 Kč, proto je povinna vrátit zbytek jistiny ve výši 3383 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

16. Ve zbývajícím rozsahu ( 4 079,01‬ Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7462,01 Kč od 23.6.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši 5500,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1619,15 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 7462,01 Kč od 22.9.2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částku 3186,28 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 3186,28 Kč od 26.8.2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (uspěla z více jak 68% uplatněného nároku jen na jistině), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní, soud proto rozhodl tak, je uvedeno ve výroku III.