8 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa pro 14 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 879 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 879 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 060 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16. 2. 2026 domáhala zaplacení částky 14 939 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 980 Kč a smluvního úroku 5 959 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 14 939 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % a náhradu nákladů řízení ve výši 7 250 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ: IČO, se adresa (dále jen předchůdkyně žalobkyně), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. anonymizováno, na jehož základě poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 11 500 Kč, a to v platbách 10 000 Kč dne 23. 12. 2024, 500 Kč dne 21. 1. 2025, 500 Kč dne 24. 2. 2025 a 500 Kč dne 28. 3. 2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 21. 9. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 22. 9. 2025. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně úvěr prostřednictvím jejích webových stránek www.Anonymizováno.cz, skrze zákaznický účet. Přičemž smlouva byla podepsána za pomoci verifikačního SMS kódu, který obdržel žalovaný na svůj mobil. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného skrze tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích a podle informací z registrů. Žalobkyně nicméně příslušnou dokumentací nedisponuje. Předžalobní výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 20. 10. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně se omluvila z jednání a žalovaný v den nařízeného jednání sice požádal o jeho odročení z důvodu pracovního pohovoru, toto však ničím nepodložil, ani soudu nesdělil, proč nemohl o odročení požádat dříve, proto nepovažoval soud uvedené jako důležitý důvod, pro který by jednání odročil.

4. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba, IČ: IČO, se adresa) vypracovala dne datum písemný návrh dohody o dočasném poskytnutí peněžních prostředků do výše 10 000 Kč, a to předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které měl následně žalovaný vrátit předchůdkyni žalobkyně v měsíčních splátkách, kdy počáteční výše splátek činila 2 144 Kč měsíčně. Splátka byla splatná k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Datum prvního čerpání bylo stanoveno na den 23. 12. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 200 % ročně, která je počítána denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. RPSN pak činila 537.20 %. Návrh smlouvy není ze strany žalovaného nijak podepsán (viz Smlouva o revolvingovém úvěru anonymizováno č. anonymizováno). Předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet dne 23. 12. 2024 částku 10 000 Kč, dne 21. 1. 2025 částku 500 Kč, dne 24. 2. 2025 částku 500 Kč, dne 28. 3. 2025 částku 500 Kč. Žalovaný oproti tomu právní předchůdkyni žalobkyně zaslal dne 21. 1. 2025 částku 2 144 Kč, dne 23. 2. 2025 částku 2 186 Kč, dne 26. 3. 2025 částku 2 200 Kč, dne 22. 4. 2025 částku 2 058 Kč, dne 12. 6. 2025 částku 2 033 Kč (viz Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. anonymizováno, výpisy z běžného účtu, odpověď na žádost o součinnost – právnická osoba). Předchůdkyně žalobkyně dne sepsala 21. 8. 2025 opakovanou výzvu žalovaného k úhradě dlužné měsíční splátky. Dne 21. 9. 2025 pak sepsala oznámení o zesplatnění úvěru č. anonymizováno a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 15 111 Kč, které žalovanému doporučeně odeslala (viz Opakovaná výzva k úhradě, Poslední možnost dohody na úhradě, podací lístek ze dne 21. 9. 2025). Pohledávky vyplývající z této smlouvy pak byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni, které mezi sebou uzavřely dne 12. 12. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně informován. Předžalobní výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 20. 10. 2025 (viz Oznámení o postoupení pohledávky, Dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky, Seznam Anonymizováno, Smlouva o postoupení pohledávek, Výzva k úhradě před podáním žaloby). Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že její právní předchůdkyně u žalovaného zkoumala jeho úvěruschopnost, žádné podklady však k tomu nedoložila, když sama uvedla, že jimi ani nedisponuje. V této části tak nebylo potvrzeno, že byla úvěruschopnost žalovaného jakýmkoliv způsobem reálně zkoumána. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru. Tvrdí-li žalobkyně, že žalovaný akceptoval návrh smlouvy její předchůdkyně, pak je třeba konstatovat, že takové skutkové zjištění nelze učinit na základě žádných důkazů předložených žalobkyní. Žalobkyně s ohledem na provedené dokazování v řízení, kdy na návrhu absentuje podpis žalovaného neprokázala, že by její předchůdkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na svá tvrzení a z toho vyplývající povinnost tvrzení povinna. Předmětný návrh nejen že neobsahuje podpis žalovaného, ale žalobkyně ani nepředložila dokumenty ověřující jakékoliv zaslání verifikačního kódu na telefon žalovaného, který by jej pak využil v rámci podpisu návrhu. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně této žalobkyní tvrzené (a pro předmětné řízení zcela významné) skutečnosti, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť z účasti na jednání se omluvila.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně vypracovala dne datum písemný návrh dohody o dočasném poskytnutí peněžních prostředků do výše 10 000 Kč, a to předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které měl následně žalovaný vrátit předchůdkyni žalobkyně v měsíčních splátkách, kdy počáteční výše splátek činila 2 144 Kč měsíčně. Splátka byla splatná k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Datum prvního čerpání bylo stanoveno na den 23. 12. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 200 % ročně, která je počítána denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. RPSN pak činila 537.20 %. Návrh smlouvy není ze strany žalovaného nijak podepsán. Předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet dne 23. 12. 2024 částku 10 000 Kč, dne 21. 1. 2025 částku 500 Kč, dne 24. 2. 2025 částku 500 Kč, dne 28. 3. 2025 částku 500 Kč. Žalovaný oproti tomu předchůdkyni žalobkyně zaslal dne 21. 1. 2025 částku 2 144 Kč, dne 23. 2. 2025 částku 2 186 Kč, dne 26. 3. 2025 částku 2 200 Kč, dne 22. 4. 2025 částku 2 058 Kč, dne 12. 6. 2025 částku 2 033 Kč. Předchůdkyně žalobkyně dne sepsala 21. 8. 2025 opakovanou výzvu žalovaného k úhradě dlužné měsíční splátky. Dne 21. 9. 2025 pak sepsala oznámení o zesplatnění úvěru č. anonymizováno a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení částky 15 111 Kč, které žalovanému doporučeně odeslala dne 21. 9. 2025. Pohledávky vyplývající z této smlouvy pak byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni, které mezi sebou uzavřely dne 12. 12. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně informován. Předžalobní výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 20. 10. 2025.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) Podle ustanovení § 1731 zákona o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy, (dále jen „nabídka“), musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1732 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně sice vypracovala písemnou nabídku na uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným (§ 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z.), jejímž obsahem měl být závazek popsaný výše, avšak v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný tento návrh skutečně přijal, resp. že žalovaný jakýmkoliv způsobem projevila vůli uzavřít s předchůdkyní žalobkyně jí navrhovanou úvěrovou smlouvu, či jakoukoliv jinou smlouvu (§ 1740 odst. 1 o. z.). Jinými slovy řečeno, ze žádných soudu předložených důkazů nebyl zjištěn jakýkoliv projev žalovaného, ze kterého by bylo možno usuzovat na jeho vůli uzavřít s předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu o žalobkyní tvrzeném obsahu, resp. přijmout nabídku na uzavření takové smlouvy. Smlouva o úvěru tak nebyla uzavřena.

9. Soud dále ve věci shledal nemravnost návrhu, kdy pokud by smlouva byla uzavřena, byla by absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, splátkách, výši úroku a RPSN a dalších jednostranných podmínkách. To vše ve svém souhrnu by činilo předmětnou smlouvu pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v období 12/2024 se pohybovala na úrovni cca 8,63 %, úrok pak 8,96 % z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje více než 62 násobně výši obvyklého RPSN poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, sjednaný úrok je pak 22 násobek obvyklého úroku poskytovaného bankami v daném období. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a RPSN a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Jelikož smlouva o úvěru nebyla uzavřena, soud se již nadále nezabýval tím, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného.

10. Pokud soud učinil závěr o absenci vzniku úvěrového vztahu, potažmo i neplatnosti úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které žalovaný od předchůdkyně žalované obdržel a co na ně předchůdkyni žalobkyně či samotné žalobkyni vrátil. V kontextu shora uvedených skutečností a při zohlednění soudem učiněného skutkového zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky o celkovém objemu 11 500 Kč, a žalovaný na těchto vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 10 621 Kč, posoudil soud rozdíl mezi částkami jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak s ohledem na takto získaný majetkový prospěch ve výši 879 Kč vznikla povinnost předmětné peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to i s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 879 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). Splatnost byla stanovena na základě písemné výzvy předchůdkyně žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představující bezdůvodné obohacení, která byla žalovanému odeslána dne 21. 9. 2025 a lze předpokládat její doručení následující den. Lhůta k plnění proto uplynula týž den a žalovaný se dostal do prodlení (§ 607 o. z., § 1958 o. z., § 1968 o. z.).

11. Ve zbývajícím rozsahu o částku 14 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14060 Kč od 22. 9. 2025 do zaplacení soud zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.