8 C 41/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 854 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 854 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 854 Kč od 3. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 626,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 8 854 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 854 Kč od 3. 12. 2022 do zaplacení z titulu regresního nároku žalobkyně za uhrazené léčebné výlohy poškozeného [jméno] [příjmení] v souvislosti s jednáním žalovaného, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 30.11.2021, sp.zn. 8 T 128/2021. Uplatněný nárok žalobkyně prokazuje předloženými listinami.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Z podané žaloby a předložených listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav odpovídající popsanému předmětu řízení v odst. 1 shora, kdy žalovaný dne [datum] před [příjmení] [příjmení] v obci [obec] vystoupil z vozu, uchopil dřevěnou násadu a přiběhl k poškozenému [jméno] [příjmení] (pojištěnci [obec] [anonymizováno] a zdravotní pojišťovny), který se v obavě o své zdraví otočil a chtěl z místa odejít, přičemž žalovaný však poškozeného násadou udeřil do oblasti hlavy a ten se musel následně nechat ošetřit ve [anonymizováno] nemocnici, kdy za toto jednání byl žalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 30.11.2021, sp.zn. 8 T 128/2021. V této souvislosti pak žalobkyně uhradila náklady léčení ve výši 8 854 Kč subjektům, které se podíleli na ošetření poškozeného. Tyto léčebné výlohy pak žalobkyně uplatňuje po žalovaném, který na výzvy k úhradě (poslední ze dne 29.9.2022) nereagoval a předmětnou částku se splatností 2.12.2022 ani částečně neuhradil.

5. Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalovaný je ve smyslu ustanovení §55 zák. č. 48/1997 Sb. ve znění účinném ke dni vniku nároku povinen žalobkyni uhradit částku 8 854 Kč, jakožto regresní nárok skládající se z proplacených úkonů žalobkyní zdravotnickému zařízení, kdy předmětné výlohy žalovaný následně k výzvě žalobkyně řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný neuhradil předmětné výlohy ve lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně právo též na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který žalobkyně požaduje od 3.12.2022 a jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě včetně příslušenství vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 626,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 854 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.

7. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozena.

8. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o.s.ř.