8 C 43/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 36 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 516,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 28 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 12.9.2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a dále částky 8 040 Kč z titulu neplacení spotřebitelského úvěru sjednaného dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum č. anonymizováno, na základě které žalovaná obdržela bezhotovostně částku celkem 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, přičemž kapitalizovaný úrok za první měsíc činí 8 000 Kč. Úvěr byl žalobkyní pro prodlení žalované zesplatněn ke dni 11.9.2024. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná svůj závazek nesplnila, a proto požaduje úhradu nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 040 Kč, sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 12.9.2024 do 19.10.2025. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, neboť jí byla částka 20 000 Kč převedena na bankovní účet 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že žalobkyně a žalovaná podepsaly komunikačními prostředky na dálku dne datum smlouvu o úvěru, kdy žalovaná měla k dispozici (k čerpání) úvěrové prostředky ve výši 20000Kč, které se zavázala vrátit a vedle jistiny uhradit též úrok ve výši 40% měsíčně z jistiny, přičemž RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 5529,83 % (viz úvěrová smlouva). Před poskytnutím úvěru žalobkyně měl k dispozici report z bankovního účtu žalované (viz informace o vlastníkovi účtu, kopii OP a rodného listu). Žalované byly zaslány na její účet č. č. účtu finanční prostředky ve výši 20 000Kč, a to dne 9.5.2024 ( viz výpisy z účtu, sdělení banky, potvrzení o provedené platbě) Žalovaná na úvěr ničeho nesplatila, žalobkyně úvěr výzvou ze dne 8.9.2024 zesplatnila (viz zesplatnění úvěru), před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 19.10.2024 (viz předžalobní výzva, podací lístek).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti doložila k žalobě kopii OP žalované a rodného listu, a report o bankovním účtu žalované . Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak nedoložila a tudíž i neprokázala, že by nějaké prověřovací úkony k ověření úvěruschopnosti žalované činila. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a výši sjednané odměny a jiném právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta k čerpání částka 20000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a vedle jistiny hradit též smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž RPSN podle smlouvy činila 5 529,83 %. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici report z bankovního účtu žalované, žádné další kroky k ověření její úvěruschopnosti však neprovedla. Finanční prostředky ve výši 20 000 Kč byly žalované poukázány na účet č. č. účtu dne 9.5.2024. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Žalobkyně následně úvěr výzvou ze dne 8.9.2024 zesplatnila a před zahájením řízení vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19.10.2024.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka celkem 20 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy ve soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku a RPSN (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018).

8. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaná obdržela a co na něj žalobkyni případně vrátila. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči §2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení.

9. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 20 000 Kč poníženou o případné úhrady, které však v daném případ činily 0 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 2000 Kč. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaný povinen žalobkyni vydat, a protože byla ve věci nečinná a v řízení neprokázala, jaká je doba přiměřená jejím možnostem, ve které by mohla vrátit jistinu, tak je povinna jej vydat společně s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně dle ustanovení § 1970 o.z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od doby, kdy byla poprvé prokazatelně vyzvána k vrácení dluhu a byla ji k tomu stanovena lhůta (výzva ze dne 21.10.2025 + 2 dny, než se zásilka mohla dostat do sféry vlivu žalovaného + 3 dny lhůta k plnění uveden ve výzvě) - viz výrok I.

10. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 516,72 Kč, přičemž tato částka představuje 10,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,49 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,51 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 802 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 040 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.