8 C 47/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 567 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 877 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 887,70 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývající části o částku 4 373 Kč, úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od 24.1.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, částku 2317 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6.1.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15567 Kč, úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od 24.1.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, částky 2317 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o zápůjčce přes webové stránky [webová adresa], na základě na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na jistině, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] téhož dne, přičemž žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3250 Kč. Jistina a poplatek byl splatné dne 23.1.2022, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas do podání žaloby ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného a žalobce má za to, že tedy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč dle čl. 2 Smlouvy (písemné výzvy odeslány dne: 02.01.2022, 30.01.2022, 06.02.2022, 13.02.2022, 22.02.2022).

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným sjednala přes webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o zápůjčce pře webové stránky [webová adresa], na základě na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na jistině, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] téhož dne, přičemž žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3250 Kč (viz úvěrová smlouva, výpis z účtu žalobce, potvrzení banky o platbě). Účastníci si dále ujednali, že za předpokladu, že klient vrátí Zápůjčku řádně a včas, tj. splatí nejpozději 28.11.2021 zápůjčku v celé její výši, a současně (ii) zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku činí výše poplatku 0 Kč zápůjční úroková sazba činí 0 %. Za předpokladu, že Klient vyčerpá Zápůjčku okamžitě v plné výši a tuto splatí do 30 dnů, činí Roční procentní sazba nákladů 2969 % a celková částka splatná Klientem tak činí 13 250Kč. Za předpokladu, že se na Klienta vztahuje ustanovení čl. 1 věta druhá, činí Roční procentní sazba nákladů 0 % a celková částka splatná Klientem tak činí 10 000 Kč (viz úvěrová smlouva). Ve smlouvě je zakotvena smluvní pokutu (čl. 2 smlouvy) ve výši 0,10 % denně z dlužné částky (viz úvěrová smlouva). Žalovaný na úvěr i přes upomínky žalobkyně ničeho zaplatil jen 1123 Kč (viz upomínky žalobkyně), přičemž před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto tvrdí, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, přičemž poskytnuté informace a dokumenty pak byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Tato tvrzení z hlediska prokázání úvěru schopnosti však nejsou dostatečná, současně k prokázání ověření úvěruschopnosti žalobkyně k žádné důkazy nenavrhla či neoznačila. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výši sjednaného úroku (RPSN) a o z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným sjednala přes webové stránky [webová adresa] dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na jistině, které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] téhož dne, přičemž žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3250 Kč a vrátit zápůjčku [datum]. Celková částak k vrácení činí 13250 Kč, roční procentní sazba nákladů (RPSN) zápůjčky činí 2969 %. Ve smlouvě je zakotvena smluvní pokutu (čl. 2 smlouvy) ve výši 0,10 % denně z dlužné částky. Zkoumaní úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně nebylo dotačně tvrzeno ani doloženo. Žalovaný na úvěr i přes upomínky žalobkyně ničeho nezaplatil, přičemž před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní měla vycházet jen ze skutečností zjištěných od žalovaného, avšak tyto skutečnosti nijak nedoložila, zcela absentuje tvrzení, jak zjištěné informace byly ověřovány, taktéž bez důkazních návrhů. Vedle tohoto se žalobkyně nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.

9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, splatnosti zápůjčky, výši RPSN (2969%) a smluvních pokutě a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouva byla formulářově předtištěna, neumožňovala žalovanému její modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému a vysoké smluvní pokuty), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy.

10. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná RPSN úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v období [číslo] pohybovala na úrovni cca 8 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky ve smlouvě převyšuje cca 338- výši obvyklé RPSN poskytované bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o odměně za půjčku a o dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

11. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěrů žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

12. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

13. Žalovanému byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 10 000Kč, žalovaný vrátil jen 1123, proto je povinen vrátit částku 8 877 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I.

14. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 4 373 Kč, úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od 24.1.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, částku 2317 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně neuspěla z více jak 50% uplatněného nároku), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).