8 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 7 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 7 496 Kč úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 5. 9. 2024 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodňuje nabytím pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 od původní věřitelky žalované, společnosti právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jež se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná obdržela úvěr ve výši 10 000 Kč, jenž se zavázala vrátit do 4. 9. 2024 spolu s poplatkem ve výši 4 200,11 Kč a smluvním úrokem ve výši 295,89 Kč. Žalovaná o úvěr požádala na webové adrese www.Anonymizováno.cz, kde byla před sjednáním smlouvy prověřena její schopnost úvěr splácet, a to tak, že se na webových stránkách zaregistrovala zadáním svých osobních údajů včetně ověření identity pomocí kopie dokladu totožnosti. Dále doložila výplatní pásky, výpis z bankovního účtu a poté byla lustrována v příslušných databázích ověřujících bezdlužnost žadatele o úvěr (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI). Následně byl žalované zaslán návrh smlouvy, jehož znění odsouhlasila odesláním SMS kódu č. anonymizováno a úvěr jí byl vyplacen na bankovní účet. Následně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, kdy na poskytnutý úvěr do podání žaloby uhradila celkem 7 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, tj. emailem a pomocí ověřovací SMS, podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně žalované téhož dne poskytnout bezhotovostně na její účet č. č. účtu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (potvrzení právnická osoba o provedení transakce). V předmětné smlouvě se žalovaná měla zavázat k zaplacení, při dodržení splatnosti do 30. 7. 2024, vedle jistiny také úrok ve výši 36 % ročně v celkové výši 295,89 Kč, poplatek ve výši 4 200,11 Kč při RPSN 9059,1 %, to vše v jediné splátce činící 14 496 Kč (viz smlouva o úvěru, předsmluvní informace). Před poskytnutím úvěru měla být žalovaná dotazována prostřednictvím formuláře ohledně schopnosti úvěr splácet, v němž měla uvést, že je pracujícím důchodcem s měsíčním výdělkem 18 000 Kč a její výdaje činí 4 860 Kč, přičemž jsou tvořeny měsíčními splátkami bankovních úvěrů po 500 Kč, náklady na bydlení ve výši 2000 Kč a ostatními výdaji v celkové výši 1 000 Kč. Kontrolou v příslušných rejstřících nebyly zjištěny informace o tom, že by na majetek žalované byla vedena exekuční či insolvenční řízení (formulář o úvěruschopnosti). Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne datum měl být prodloužen závazek účastníků ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2024 tak, že splatnost úvěru se stanoví do 4. 9. 2024, přičemž nesplacená jistina činí 9 881,16 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200,11 Kč, úrok ve výši 36 % ročně v kapitalizované částce 259,89 Kč při RPSN 4924,43 %, tedy celková částka k úhradě měla činit 14 377,16 Kč. Dodatek měl být uzavřen s rozvazovací podmínkou, že pokud žalovaná neuhradí poplatek a sankce do 72 hodin od okamžiku uzavření dodatku, dodatek se automaticky od počátku ruší a žalovaná je povinna uhradit dluh v původní výši (dodatek ke smlouvě o půjčce, předsmluvní informace k dodatku). Žalobkyně s předchůdkyní žalobkyně uzavřely dne 2. 10. 2025 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí je pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 11. 10. 2025 (dílčí smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek). Banka žalované potvrdila připsání částky 10 000 Kč ve prospěch jejího účtu v měsíci červnu 2024 (viz sdělení banky). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k dobrovolnému splnění dluhu dne 14. 10. 2025 (předžalobní výzva a potvrzení o jejím odeslání).

5. Zhodnocením provedených důkazů, jež nebyly rozporovány, soud dospěl k závěru, že mezi účastníky probíhalo jednání o smlouvě, jejímž předmětem měl být úvěr ve výši 10 000 Kč poskytnutý žalované s původně měsíční lhůtou splatnosti, následně prodloužené do 4. 9. 2024, včetně shora popsaného příslušenství. K uzavření smlouvy přitom mělo dojít prostředky komunikace na dálku, jehož bližší okolnosti tvrzené v žalobě žalobkyně žádnými důkazy nepodložila. Z potvrzení o provedení transakce má však soud za prokázané, že žalované byla vyplacena částka ve výši 10 000 Kč bezhotovostně. Pokud však jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto předložila pouze jediný formulář, z něhož však není patrný jeho původ (tj. minimálně identifikace jeho výstavce), ani údaj o potvrzení správnosti obsažených informací ze strany žalované či další podklady, které by prokazovaly tvrzení žalobkyně. Žalobkyně sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně nějaké prověřovací úkony činila, nedoložila však žádné konkrétní důkazy. Ze skutkových zjištění ohledně zkoumání majetkových poměrů žalované navíc plyne, že její výdaje jsou zjevně podhodnoceny, pakliže celkové náklady na měsíční živobytí měly činit pouze částku 4 860 Kč, aniž byly tyto výdaje blíže specifikovány a podloženy konkrétními důkazy, jež by alespoň osvědčily skutečné výdaje žalované vynaložené na spotřebu energií, ošacení, stravu a další základní životní náklady. Navíc lze podotknout, že ani skladba jednotlivých nákladů popsaných ve formuláři (tj. 500 Kč úvěry, 2 000 Kč bydlení, 1 000 Kč ostatní) svým součtem neodpovídá výsledku nákladů o částce 4 860 Kč, nýbrž částce 3 500 Kč, kdy již samotný výpočet zpochybňuje věrohodnost a důkazní sílu popsané listiny, natož aby koreloval s realitou běžných nákladů na každodenní život v rozsahu jednoho kalendářního měsíce. Vzhledem k absenci tvrzení žalované a s ohledem na tvrzení učiněná žalobkyní má pak soud za prokázané, že žalovaná na obdrženou jistinu ve výši 10 000 Kč uhradila celkem 7 000 Kč.

6. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel úvěru dle § 3, odst. 1, písm. d) ZSÚ a žalovaná, jako spotřebitel dle § 419 o. z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z., § 2390 a násl. o. z. a § 2, odst. 1 ZSÚ, měly uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru ve znění dodatku ze dne 5. 8. 2024, kdy tato právní jednání měla být právním důvodem pro poskytnutí částky 10 000 Kč žalované, která se měla zavázat obdržené prostředky vrátit do 4. 9. 2024, a to včetně sjednaného příslušenství. S ohledem na spotřebitelskou povahu závazku se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností předmětné smlouvy včetně jejího dodatku z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) a § 86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti právního jednání dle § 87 ZSÚ. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru včetně jejího dodatku pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku a RPSN (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018).

7. Plnění, které žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela je nutno, z důvodu neexistence jiného právního titulu, považovat za bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 87, odst. 1 poslední věty ZSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním vůči § 2991 odst. 1 o. z., které má při aplikaci přednost před obecnou úpravou. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 3 000 Kč, neboť na obdržené prostředky ve výši 10 000 Kč již žalovaná před podáním žaloby 7 000 Kč uhradila, zbývá tedy vypořádat uvedený rozdíl, který je žalovaná povinna žalobkyni vydat, a protože byla ve věci nečinná a v řízení neuvedla dobu přiměřenou svým možnostem k vrácení jistiny, je povinna ji vydat společně s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně dle ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy byla poprvé vyzvána k vrácení dluhu a byla mu k tomu stanovena lhůta (viz výrok I).

8. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 4 496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 496 Kč od 5. 9. 2024 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy (včetně jejího dodatku), kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení pak byla žalovaná (žalobkyně neuspěla z více jak 50 % uplatněného nároku a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu ji však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.