8 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 107 618 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 000 Kč od 25. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 47 618 Kč spolu úrokem z prodlení z částky 18117 Kč ve výši 10% ročně od 25.09.2019 do zaplacení, částku ve výši 29 501 Kč a úrok ve výši 100,45 % p.a. z částky 60 000 Kč od 25.09.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 694,00 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 107 618 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 78 117 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 100,45 % p.a. z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 694,00 Kč, s odůvodněním, že dle smlouvy úvěru ze dne [datum] uzavřené s žalovanou byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000Kč, kdy k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 162,4 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 6 059,00 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, tak jak je níže uvedeno) splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, přičemž součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 742,00 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr pak byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.), dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru nebylo uhrazeno ničeho. Žalovaná žalobkyni ke dni sepisu žaloby dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 74 992,18 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 60 000,00 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 992,18 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu [číslo], tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 499,00 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo], tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400,00 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 74 992,18 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení - žalobou se požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 29 501,00 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 60 000,00 Kč ode dne [datum] do zaplacení - žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 100,45% p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě, f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy [číslo] smlouvy ve výši celkem 2 226,00 Kč (Podle přílohy [číslo] smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 742,00 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách [číslo] tedy úhrada za pojištění v celkové výši 3x 742,00 Kč). Žalovaná dluh neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaná se k jednáním, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal při prvním jednání v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za po skutkové stránce za prokázané, že žalobkyně s žalovanou podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy žalobkyně žalované poskytla na jeho účet dne [datum] peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč (viz smlouva o úvěru, doklad o vyplacení úvěru, karta klienta). Před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni doložila různé dokumenty k příjmům a výdajům, žalobkyně žalovanou prověřila v nebankovním registru a registru SOLUS a provedla hodnocení žalovaného z hlediska jeho úvěruschopnosti (viz potvrzení zaměstnavatele, rozhodnutí ÚP, výplatní pásky, výpisy z nebankovního registru a registru SOLUS, hodnocení klienta). Dle oznámení o schválení úvěru činila celková výše po poskytnutí úvěru 60 000Kč, výpůjční úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 162,40% p.a., RPSN spotřebitelského úvěru činilo 151,85%, úvěr měla žalovaná splatit ve 36 splátkách po 6059Kč měsíčně, kdy celková částka k zaplacení činila 191 412Kč (viz oznámení o schválení úvěru). Dle ustanovení 6 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 499Kč za každou splátku, v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 65 dnů po termínu splatnosti, dochází k zesplatnění úvěru, pokud dlužník neuhradí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, je dlužník povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení (viz smlouva o úvěru). Žalovaná neuhradila na úvěr ničeho (viz karta klienta). Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 23.9.2019 a vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky (viz předžalobní výzva).

5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovanou podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy žalobkyně žalované poskytla na jeho účet dne [datum] peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, kdy před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni doložila různé dokumenty k příjmům a výdajům, žalobkyně žalovanou prověřila v nebankovním registru a registru SOLUS a provedla hodnocení žalovaného z hlediska jeho úvěruschopnosti. Dle oznámení o schválení úvěru činila celková výše po poskytnutí úvěru 60 000Kč, výpůjční úroková sazba spotřebitelského úvěru činila 162,40% p.a., RPSN spotřebitelského úvěru činilo 151,85%, úvěr měla žalovaná splatit ve 36 splátkách po 6059Kč měsíčně, kdy celková částka k zaplacení činila 191 412Kč. Dle ustanovení 6 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 499Kč za každou splátku, v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části o více než 65 dnů po termínu splatnosti, dochází k zesplatnění úvěru, pokud dlužník neuhradí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, je dlužník povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny za každý den prodlení (viz smlouva o úvěru). Žalovaná neuhradila na úvěr ničeho, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 23.9.2019 a následně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky.

6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §1 ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2395 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvu o úvěru - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka celkem 60 000 Kč, kterou se zavázal splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 6059 Kč při výpůjční úrokové sazbě spotřebitelského úvěru 162,40% p.a. a RPSN spotřebitelského úvěru 151,85%.

7. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku nejprve zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto pohledu soud neshledal důvody neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení §9 ZSÚ, když z informací od žalované a dalších prověřovacích mechanismů řádně vyhodnotila, že žalovaná bude schopen úvěr splácet. Soud však nemohl přehlédnout skutečnosti, které vyplynuly z obsahu uzavřeného úvěru (zejména odměna za poskytnutí úvěru a RPSN). S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 6/ 2019 pohybovala na úrovni 8,40 %, z čehož plyne, že cena za poskytnutí půjčky uvedené v posuzované smlouvě převyšuje více než 19 násobně výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy (výpůjční úrokové sazbě spotřebitelského úvěru činila 162,40% p.a. a RPSN spotřebitelského úvěru 151,85%). Úroky jsou tedy tak extrémně vysoké, že samy o sobě již způsobují neplatnost smlouvy. Též nelze odhlédnout od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 416/2013, které je aplikovatelné i na daný případ, kdy půjčka s úrokem přesahujícím 44% ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o přečinu lichvy. Pokud tedy podle Nejvyššího soudu smluvní úrok v sazbě přesahující 44 % ročně odporuje dobrým mravům v takové intenzitě, že je možné při splnění dalších podmínek uvažovat dokonce o přečinu lichvy, je závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy při sjednání úroku mnohem vyšším logickým závěrem civilního soudu.

8. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, když je zjevné, že v případě nižšího úroku by žalobkyně úvěr neuzavřela. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Na zmíněnou smlouvu lze totiž vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, z něhož lze dovodit, že nelze poskytnout právní ochranu takovým věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. Ve věci tedy soud vyloučil aplikaci ustanovení §577 a § 574 o.z., neboť samotnou smlouvu o úvěru soud zhodnotil jako smlouvu, kterou poskytovatel úvěru poškozuje své klienty jako spotřebitele jednak již zmíněnou výší požadovaných úroků a dále množstvím sankcí (viz skutková zjištění), kdy ke dni rozhodnutí s půjčené částky 60000Kč za cca 4 rok požaduje vrátit 107 618 Kč na jistině, a na smluvním úroku 226 218Kč, kdy takovéto jednání v neprospěch spotřebitele, který nemůže požívat právní ochrany, a je nutné předmětnou smlouvu shledat jako absolutně neplatnou. Tato absolutní neplatnost pak nemůže být nahrazena postupem podle zmíněného ustanovení § 577 o.z., 9. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaná obdržela a co na něj žalobkyni vrátila. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje celou částku 60 000Kč, když žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaná povinna žalobkyni vydat, a to společně s úroky z dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data 25.9.2019, od kterého žalobkyně úroky z prodlení požadovala přiznat. Pro stanovení splatnosti dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za výzvu k plnění lze dle soudu považovat v daném případě předžalobní výzvu ze dne 20.9.2019. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 25.9.2019, proto byl přiznán v zákonné výši od tohoto data. Ve zbývající části (co do částky 47618 Kč spolu úrokem z prodlení z částky 18117 Kč ve výši 10% ročně od 25.09.2019 do zaplacení, částku ve výši 29 501 Kč a úrok ve výši 100,45 % p.a. z částky 60 000 Kč od 25.09.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 694,00 Kč č – viz výrok II) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná (uspěla více než z 50% uplatněného nároku), a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu ji však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní, soud proto rozhodl tak, je uvedeno ve výroku III.