8 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum bytem adresa pro 8 698 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 11. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 703,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 698 Kč úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 520,47 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodňuje nabytím pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025 od původního věřitele žalovaného, společnosti právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jež se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel úvěr ve výši 6 000 Kč. Před poskytnutím úvěru, o který žalovaný požádal prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, byl žalovaný prověřen v rámci webového rozhraní z hlediska své úvěruschopnosti tak, že provedl online registraci spolu s předložením kopie dokladu totožnosti, výplatních pásek, výpisu z bankovního účtu a následně byl předchůdkyní žalobkyně lustrován v příslušných databázích ověřujících jeho bezdlužnost. Následně byl žalovanému zaslán návrh smlouvy, jejíž znění odsouhlasil odesláním SMS kódu č. anonymizováno a úvěr mu byl následně vyplacen na bankovní účet vedený u právnická osoba. Úvěr se žalovaný zavázal uhradit do 12. 10. 2024 včetně příslušenství, sestávajícího z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 177,53 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 520,47 Kč. Na úvěr žalovaný nic neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, tj. emailem a pomocí ověřovací SMS, podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě které měla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 12. 9. 2024 poskytnout bezhotovostně na jeho účet č. č. účtu peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (potvrzení o provedení transakce). V předmětné smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně, při dodržení splatnosti úvěru do 12. 10. 2024, vedle jistiny také úrok ve výši 36 % ročně v celkové výši 177,53 Kč, celkovou výši poplatku ve výši 2 016,38 Kč při RPSN 4 332,37 %. Pro případ prodlení s vrácením úvěru činila roční procentní sazba nákladů 9 064,23 % a poplatek částku 2 520,47 Kč (viz smlouva o úvěru, předsmluvní informace). Před poskytnutím úvěru měl být žalovaný dotazován prostřednictvím formuláře ohledně schopnosti úvěr splácet, kdy uvedl, že zdrojem jeho příjmů je zaměstnání s příjmem 21 000 Kč a výdaji 11 000 Kč tvořenými měsíčními splátkami bankovních úvěrů po 5 000 Kč, nebankovních úvěrů po 2 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč. Maximální možná výše poskytovaného úvěru byla vypočtena na částku 7 500 Kč. Kontrolou v příslušných rejstřících nebyly zjištěny informace o tom, že by na majetek žalovaného byla vedena exekuční či insolvenční řízení (formulář o úvěruschopnosti). Žalobkyně s předchůdkyní žalobkyně uzavřely dne 3. 11. 2025 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí je pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 12. 2025 (dílčí smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek). Banka žalovaného nepotvrdila obdržení částky 6 000 Kč k variabilnímu symbolu tvrzenému žalobkyní (viz sdělení banky). Žalovaný na smlouvu o úvěru nic neuhradil a v předmětném řízení netvrdil opak. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému splnění dluhu (předžalobní výzva a potvrzení o jejím odeslání ze dne 5. 12. 2025).

5. Zhodnocením provedených důkazů, jež nebyly rozporovány, soud dospěl k závěru, že mezi účastníky probíhalo jednání o smlouvě, jejímž předmětem měl být úvěr ve výši 6 000 Kč poskytnutý žalovanému s měsíční lhůtou splatnosti včetně shora popsaného příslušenství. K uzavření smlouvy přitom mělo dojít prostředky komunikace na dálku, jehož bližší okolnosti tvrzené v žalobě žalobkyně žádnými důkazy nepodložila. Z potvrzení o provedení transakce má však soud za prokázané, že žalovanému byla vyplacena částka ve výši 6 000 Kč. Pokud však jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto předložila pouze jediný formulář, z něhož však není patrný jeho původ, identifikace jeho výstavce, ani údaj o potvrzení správnosti obsažených informací ze strany žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně nějaké prověřovací úkony činila, nedoložila však žádné konkrétní důkazy.

6. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel úvěru dle § 3, odst. 1, písm. d) ZSÚ a žalovaný, jako spotřebitel dle § 419 o. z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z., § 2390 a násl. o. z. a § 2, odst. 1 ZSÚ, měli uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jež měla být právním důvodem pro poskytnutí částky 6 000 Kč žalovanému, který se obdržené prostředky zavázal vrátit do 12. 10. 2024, a to včetně sjednaného příslušenství. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) a § 86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy dle § 87 ZSÚ. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěr pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku a RPSN (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018).

7. Plnění, které žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel je nutno z důvodu neexistence jiného právního titulu, považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 87, odst. 1 poslední věty ZSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z., které má při aplikaci přednost před obecnou úpravou bezdůvodného obohacení. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 6 000 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vydat, a protože byl ve věci nečinný a v řízení neuvedl dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny, je povinen ji vydat společně s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně dle ustanovení § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy byl poprvé vyzván k vrácení dluhu a byla mu k tomu stanovena lhůta (viz výrok I).

8. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 2 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 520,47 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 703,02 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 698 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, nebo exekuce dle zákona č. 120/2001 Sb.