8 C 53/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 139 260,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 111 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 111 625 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 016,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 139 260,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 139 260,57 Kč od 27.12.2024 do zaplacení ve výši 12,75 %. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa, uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 120000 Kč, který měl být splácen ve 48 pravidelných měsíčních splátkách s konečnou splatností dne 22.8.2028. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení se splácením jednotlivých splátek a v důsledku toho došlo ke dni 26.12.2024 k zesplatnění celého dluhu. Žalobkyně vedle jistiny požaduje též smluvní úrok sjednaný ve výši 68,34 % p.a., který byl kapitalizován za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, přičemž po tomto datu uplatňuje již pouze zákonný úrok z prodlení od 27.12.2024 do zaplacení. Kapitalizovaný smluvní úrok činí podle tvrzení žalobkyně 27 635,57 Kč. Po započtení dílčích úhrad žalovaného ve výši 8 375 Kč činí dle tvrzení žalobkyně zůstatek dluhu částku 139 260,57 Kč. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 od společnosti právnická osoba. Žalobkyně dále tvrdí, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž žalovanému byla před uzavřením smlouvy poskytnuta předsmluvní dokumentace a právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudil jeho úvěruschopnost. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému splnění dluhu výzvou odeslanou dne 5.4.2025, avšak bezvýsledně. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uplatňuje žalobkyně nárok alternativně jako vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v přijetí částky 120 000 Kč žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., a žalovaný sjednali dne datum komunikačními prostředky na dálku smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 25.8.2024 bezhotovostní peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč (viz smlouva o úvěru, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, pohyby na účtu právnická osoba, sdělení banky). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit úvěr ve 48 měsíčních splátkách s konečnou splatností dne 22.8.2028 po splátkách 8375 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen smluvním úrokem ve výši 68,34 % ročně, při RPSN 94,38% (viz smlouva o úvěru, splátkový kalendář ke smlouvě). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek poskytovatele a dalších prostředků komunikace na dálku, přičemž žalovaný smlouvu akceptoval zasláním SMS zprávy obsahující jeho identifikační údaje a jedinečný číselný kód odpovídající variabilnímu symbolu ověřovací platby (viz dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, oznámení o schválení úvěru). Před sjednáním úvěru provedla právní předchůdkyně žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě jím předložených osobních dokladů, podkladů o příjmech a dalších informací, současně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI (viz předsmluvní formulář, hodnocení klienta, výpis z registru SOLUS, výpis z NRKI, kopie OP, pohyby na účtu ČSOB). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 8 375 Kč (viz žaloba). Pro prodlení žalovaného se splácením jednotlivých splátek došlo dne 26.12.2024 k zesplatnění celého úvěru (viz oznámení o zesplatnění úvěru).

5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena žalobkyni Jméno žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, prohlášení o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou k úhradě odeslanou dne 5.4.2025, současně jej vyrozuměla o existenci a výši postoupené pohledávky (viz výzva k úhradě, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Dle tvrzení žalobkyně činila po započtení všech úhrad žalovaného ke dni zesplatnění dlužná částka 139260,57 Kč, tvořená nesplacenou jistinou a kapitalizovaným smluvním úrokem za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění.

6. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti.

7. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách, přičemž konečná splatnost byla sjednána na den 22.8.2028. Smluvená úroková sazba činila 68,34 % p.a. a RPSN úvěru pak 94,38%. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů a současně provedla lustraci v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 8 375 Kč. V důsledku prodlení se splácením úvěru došlo dne 26.12.2024 k zesplatnění celého dluhu. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni Jméno žalobkyně. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn písemným oznámením. Následně byl žalovaný žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 5.4.2025, avšak svůj dluh dobrovolně nesplnil.

8. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 120 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu půjčky s dobrými mravy.

9. Soud v dané věci shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalovanému jeho modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny 120 000Kč, 232752Kč, tj. dohromady 352 752 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 8 375Kč.

10. Odměna za úvěr tedy činí více 50 % jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti , a to při splatnosti spotřebitelského do 4 let, kdy roční procentní sazba nákladů takového spotřebitelského činila 94,38 %.

11. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

12. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že RPSN spotřebitelských korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností nad jeden rok se v období 8/2024 pohybovala na úrovni cca 9.25 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje více něž 10 násobně výši obvyklého ŘPSN poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

13. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na něj žalobkyni případně vrátil. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje částku 120 000 Kč poníženou o případné úhrady, které v daném případě činily 8375 Kč. Bezdůvodné obohacení tak činí 111 625 Kč. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaný povinen žalobkyni vydat, a to společně s úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od doby, kdy byl poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dluhu a byla mu k tomu stanovena lhůta (výzva ze dne 5.4.2025 + 2 dny, kdy se výzva mohla dostat do sféry vlivu žalovaného + 3 dny na splnění povinnosti), v prodlení tak mohl být až 11.4.2025, čemuž odpovídá i výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu 15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané částky – vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako neplatnou – viz výše (výrok II).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 016,18 Kč, přičemž tato částka představuje 60,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,16 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,84 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 571 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 139 260,57 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 450 Kč ve výši 4 504,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.