8 C 56/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 47 134 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 1 378 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 378 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45 756 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 134 Kč od 21. 12. 2020 do 31. 7. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 45 756 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 17 954,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá uhrazení částky 47 134 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne s dlužníkem dne [datum] uzavřel smlouvu o nájmu bytové jednotky [číslo] o velikosti 1 + 2, o celkové výměře 54,30 m2, umístěný v 6. podlaží domu [adresa], na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], kdy nájemní poměr byl uzavřen na dobu určitou, a to do [datum]. Dle předmětné smlouvy se dlužník zavázal za užívání předmětné bytové jednotky platit nájemné v celkové výši 6 126 Kč měsíčně, když tato částka je splatná měsíčně dopředu, a to vždy nejpozději do posledního předchozího kalendářního měsíce na účet pronajímatele. Předmětem pohledávky je dlužná částka ve výši 47 134 Kč, která vznikla v souvislosti s neuhrazenými poplatky za nájemné a služby spojené s užívání shora uvedené bytové jednotky za měsíce: březen 2020 ve výši 6.126 - Kč; duben 2020 ve výši 6.126 - Kč; květen 2020 ve výši 6.126 - Kč; červen 2020 ve výši 6.126 - Kč; červenec 2020 ve výši 6.126 - Kč; srpen 2020 ve výši 6.126 - Kč; září 2020 ve výši 6.126 - Kč; říjen 2020 ve výši 6.126 - Kč; listopad 2020 ve výši 6.126 - Kč. Dle předmětné smlouvy složil žalovaný peněžitou jistotu (kauci) k zajištění nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu a jiných závazků, přičemž tato kauce byla použita jako náhrada na neuhrazené nájemné za měsíc březen 2020. Na vzniklý dluh pak byl žalovaný upomínán žalobcem upomínkou ze dne 14.5.2020, a také prostřednictvím právního zástupce žalobce upomínkou ze dne 9.12.2020, avšak žalovaný na takto činěné výzvy nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Žalobci tak nezbylo, nežli se svým nárokem obrátit na příslušný soud. Před jednáním žalobce doplnil, že v mezidobí došlo k vyúčtování služeb za rok 2020 a dlužná částka se snížila o 1 378 Kč, přičemž dluh činí celkem 45 756 Kč a příslušenství a navrhl ve věci rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

2. Žalobce k žalobě a při jednání předložil následující listiny a navrhl je k důkazu (Předžalobní upomínka ze dne 9.12.2020, Upomínka na nedoplatek ze dne 14.5.2020, Nájemní smlouva ze dne [datum], Evidenční list ze dne [datum], Protokol o převzetí bytové jednotky ze dne [datum], Protokol o převzetí bytové jednotky ze dne [datum], Seznam předpisů ze dne 14.5.2020, 29.7.2020, 11.11.2020, vyúčtování služeb za rok 2020).

3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. K jednání pak byl žalovaný řádně předvolán, bez omluvy se však nedostavil, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ustanovení §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobcem. Smluvní vztah mezi účastníky, jeho trvání, splatnost a výše nájemného a záloh a jejich (ne) hrazení a vyúčtovaní služeb prokazují nájemní smlouva, seznam předpisů a plateb, evidenční list, protokoly o převzetí a předání bytové jednotky a vyúčtovaní služeb. Pokus o mimosoudní vyřízení věci prokazují upomínky a předžalobní výzva žalobce. Na základě takto provedeného dokazování a tvrzení žalobce má soud za prokázaný následující skutkový stav.

5. Žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu, jejíž předmětem byl nájem bytové jednotky [číslo] o velikosti 1 + 2, o celkové výměře 54,30 m2, umístěný v 6. podlaží domu [adresa], na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], kdy nájemní poměr byl uzavřen na dobu určitou, a to od [datum] do [datum]. Výzvou doručenou dne 22.6.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, další výzvou doručenou mu dne 30.7.2020 byl vyzván k vrácení předmětného bytu. Žalovaný předmětný byt užíval až do 9.11.2020, kdy byt vyklidil a předal žalobci. Žalovaný nehradil sjednané nájemné a zálohy ve výši 6126 Kč měsíčně splatné měsíčně dopředu, a to vždy nejpozději do posledního předchozího kalendářního měsíce na účet pronajímatele, když takto neuhradil nájemné za měsíce březen až listopad 2020 a celkový dluh na nájmu a zálohách na služby spojené s užíváním bytu činil 47 134 Kč, přičemž na nájemné a zálohy služby za měsíce březen a duben 2020 byla započtena sjednaná kauce 8000Kč. V roce 2021 došlo ze strany žalobce k vyúčtování záloh spojených s užíváním bytu, přičemž po tomto vyúčtování se snížila celková dlužná částka o 1 378 Kč, přičemž celkový dluh tak činí 45 756 Kč. Na vzniklý dluh pak byl žalovaný průběžně upomínán, naposledy pak prostřednictvím právního zástupce žalobce upomínkou ze dne 9.12.2020, kdy žalovaný na takto činěné výzvy nereagoval a dlužnou částku neuhradil.

6. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce zejména dle ust. §§ 2235, 2246, 2247, 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

7. Soud má na základě tvrzení žalobce a jím doložených důkazů a s ohledem na absenci jakéhokoliv tvrzení žalovaného, či jím předložených důkazů, za prokázané, že žalovaný platně s žalobcem uzavřel ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. nájemní smlouvu na dobu určitou od [datum] do [datum], přičemž nájemné a zálohy na platby spojené s užíváním bytu bylo sjednáno částkou 6126 Kč měsíčně splatné měsíčně dopředu, a to vždy nejpozději do posledního předchozího kalendářního měsíce na účet pronajímatele. Nájemce užíval předmětný byt i po 31.3.2020, přičemž k vyklizení bytu byl nájemce pro vznik dluhu na nájemném a zálohách na služby vyzván až výzvou doručenou dne 30.7.2020. Nájemní poměr pak byl prodloužen ve smyslu ustanovení 2285 o.z. na tutéž dobu, tj. na další 3 měsíce až do 30.6.2020. Následně žalovaný byt od [datum] užíval bez právního důvodu až do 9.11.2020, kdy byt vyklidil a předal žalobci. Žalovaný tedy řádně nehradil sjednané nájemné a zálohy ve výši 6126 Kč měsíčně splatné měsíčně dopředu, a to vždy nejpozději do posledního předchozího kalendářního měsíce na účet pronajímatele, když takto neuhradil nájemné a náhradu nájemného za měsíce březen až listopad 2020 a celkový dluh na nájmu a zálohách na služby spojené s užíváním bytu činil za období trvání nájmu (tj. do 30.6.2020 po 4x 6126 Kč) celkem 24 504 Kč. Na úhradu za březen 2020 a část dubna 2020 byla započtena kauce ve výši 8000Kč, tj. zbývající dluh činí 16 504 Kč. Za období od 1.7.2020 do 9.11.2020 pak vzniklo žalobci ve smyslu ustanovení § 2295 o.z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného (5 x 6126 Kč měsíčně) tj. 30 630 Kč, neboť žalovaný neodevzdal předmětný byt žalobci v den skončení nájmu. Celková dluh tak činila 47 134 Kč. Po provedení vyúčtování zálohy na služby spojené s užíváním bytu se pak dlužná částka snížila o 1378 Kč, o kterou vzal žalobce žalobu částečně zpět a v této souvislosti pak soud řízení o tuto částku a dále příslušenství (úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 378 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení) zastavil (viz. výrok I.). Celkem tak dlužná částka činí 45 756 Kč, kterou soud žalobci s ohledem na shora uvedené závěry zcela přiznal. Stejně tak byl shledán důvodný i požadovaný úrok z prodlení, kdy žalovaný se dostal do prodlení s jednotlivými úhradami nájemného a předmětné náhrady splatné vždy měsíčně dopředu, a to vždy nejpozději do posledního předchozího kalendářního měsíce na účet pronajímatele, proto je povinen zaplatit žalobci požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. (žalobce požadoval úrok z celkové částky pouze až od 7 dne od doručení přežalobní výzvy, tj. od 21.12.2020, úrok z prodlení z částky 45 756 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení se pak odvíjí od splatnosti vyúčtování), když výše úroku z prodlení byla shledána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci předmětný dluh, přičemž dlužnou částku s úrokem z prodlení je pak povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením dle § 160, odst. 1 o.s.ř.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 954,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 886 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 134 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 280 Kč ve výši 2 788,80 Kč.