8 C 59/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 15 086 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5850 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 585 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 9236 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1293,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 647,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 8000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 452,9 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1189,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2240,46 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 20,98 % ročně z částky 2240,46 Kč od 30.11.2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14.2.2025 domáhala po žalovaném uhradit částku 15 086 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1293,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 647,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 8000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 452,9 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1189,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2240,46 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 20,98 % ročně z částky 2240,46 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, vše z titulu úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, ) a žalovaným ze dne , datum, č. , číslo, , jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč a povinnost vrátit úvěr s úrokem ve výši 1120 Kč (úroková sazba 23,72% ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1600Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3200Kč a pojištění 232Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 244Kč počínaje 3.12.2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.1.2018, kdy na tento úvěr žalovaný uhradil jen 1872Kč. Dále se žalobkyně domáhala předmětné částky z titulu úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne , datum, č. , číslo, , jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč a povinnost vrátit úvěr s úrokem ve výši 455 Kč (úroková sazba 20,98% ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 1000Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 1500Kč a pojištění 129 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 188Kč počínaje 11.8.2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1.6.2017, kdy na tento úvěr žalovaný uhradil jen 5278Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 27.11.2020, současně žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud má na základě provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, ) s žalovaným dne , datum, připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , číslo, , kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 1120 Kč (úroková sazba 23,72% ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1600Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3440Kč a pojištěním 232Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 244Kč počínaje 3.12.2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.1.2018, vše při RPSN 75,72% (viz smlouva o úvěru dne , datum, ). Žalovaný na tento úvěr vrátil částku 1872 Kč (tvrzení žalobkyně).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, ) dále s žalovaným dne , datum, připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. č. , číslo, , kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 455 Kč (úroková sazba 20,98% ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1000Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 1500Kč a pojištěním 129Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 43týdenních splátkách po 188Kč počínaje 11.8.2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1.6.2017, vše při RPSN 91,66% (viz smlouva o úvěru dne 26.11.2016). Žalovaný na tento úvěr vrátil částku 5 278 Kč (tvrzení žalobkyně).

6. V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla karta zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalované (příjmy od , Anonymizováno, 11570Kč, ostatní příjmy 12 920Kč výdaje 21790Kč) a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalovaného (viz karty zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznamy postupovaných pohledávek, potvrzení o úhradě), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

7. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti označila pouze karty zákazníka . Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti, krom karty dlužníka, žádné jiné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výši sjednané odměny, jiném právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

8. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně. První úvěrová smlouva byla uzavřena dne , datum, . Na jejím základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úroky a dalšími poplatky v celkové výši 14 392Kč , která měla být uhrazena v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, vše při RPSN 75,72%, počínaje 3. 12. 2016 a konče 6. 1. 2018, přičemž žalovaný na tento úvěr uhradil částku 1 872 Kč. Druhá úvěrová smlouva byla uzavřena dne , datum, . Na jejím základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Celková částka k úhradě (8 084Kč) měla být splacena v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, vše při RPSN 91,66%, počínaje 11. 8. 2016 a konče 1. 6. 2017, přičemž žalovaný na tento úvěr uhradil částku 5 278 Kč. V souvislosti s těmito úvěry byla vedena zákaznická karta žalovaného, která obsahovala informace o jeho příjmech a výdajích, avšak žalobkyně nedoložila, že by byla úvěruschopnost žalované nějak prověřována, a to i z jiných zdrojů než z údajů poskytnutých žalovaným. Pohledávky z obou smluv byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne 29. 11. 2019. Žalovaný byl o tomto postoupení písemně informován. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky.

9. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvy o zápůjčce - spotřebitelské úvěry (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částky 8 000 Kč a 5000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřených smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjček s dobrými mravy.

10. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě předchůdkyně žalobkyně ve smyslu ustálené rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (např. sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či sp.zn. III. ÚS 4129/18) neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.

11. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z., když sjednaný úrok a další poplatky, které je nutné v kontextu smlouvy vyhodnotit jako cenu za úvěr, a těmito poplatky je zastírána skutečná výše úroku za úvěr. Tomuto pak odpovídá výše RPSN uvedená ve smlouvách, která pak více než 7x přesahovala obvyklou RPSN v té době poskytovanou bankami (cca 10,70 – 11,09%), což je nutné ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) posoudit jako nemravné. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

12. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

13. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

14. Žalovanému byla poskytnuta částka 8 000Kč + 5000Kč, vrátil 1872Kč + 5278Kč, proto je povinen vrátit 5850Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného, vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele, rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

15. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 9236 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1293,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 647,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 23,72 % ročně z částky 8000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 452,9 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1189,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2240,46 Kč od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 20,98 % ročně z částky 2240,46 Kč od 30.11.2019 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané částky – vycházejí ze smluv, které soud posoudil jako neplatné – viz výše (výrok II).

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně neuspěla z více jak 50% uplatněného nároku, když jen na jistině uplatnila nárok 12 280Kč, úspěšná byla co do částky 5850Kč), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly (výrok III.).