8 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 14 554 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 003 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 003 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 2 551 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 698,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 554 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 003 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení vše z titulu postoupené pohledávky mající původ v úvěrové smlouvě mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, se adresa, IČ IČO) a žalovanou ze dne datum č. anonymizováno, jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč a povinnost vrátit úvěr se smluvním úrokem 2551 Kč , kdy žalovaná na úvěr hradila jen částečně, dostala se do prodlení, a proto byl dne 25. 5. 2025 celý úvěr zesplatněn. Uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny 12.003 Kč a smluvního úroku 2.551 Kč, přičemž žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení od 26. 5. 2025. Tvrdí, že žalovaný byl opakovaně upomínán a před podáním žaloby mu byla dne 19. 6. 2025 zaslána výzva podle § 142a o.s.ř. Před poskytnutím úvěru měla být posouzena úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací o jejích příjmech a výdajích a lustrací v registrech a databázích, zejména CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI.

2. Pro případ, že by soud neuznal nárok ze smlouvy o úvěru, žalobkyně alternativně uplatňuje nárok z bezdůvodného obohacení. Tvrdí, že žalovanému byly finanční prostředky skutečně poukázány na jeho bankovní účet, a navrhuje ověřit tuto skutečnost dotazem u právnická osoba. Podle žalobkyně je žalovaný povinen poskytnuté prostředky vrátit i tehdy, pokud by nebyl prokázán platný smluvní základ pohledávky.

3. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

4. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

5. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, se adresa, IČ IČO) s žalovanou sjednaly komunikačními prostředky na dálku dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno, kdy na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 14000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru a smluvní úroky ve výši 80% ročně při minimální splátce 1621 Kč měsíčně při RPSN 117,10% (viz smlouva o úvěru). Žalované byla předchůdkyní žalobkyně dne 25.9.2024 zaslána na její bankovní účet částka 14 000Kč a dne 20.11.2024 částka 700Kč (viz výpis banky, sdělení právnická osoba). Žalovaná nic na úvěr hradila částečně, na jistinu zbývá uhradit 12 003(tvrzeno v žalobě). Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou dne 19.6.2025 vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek ).

6. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto pouze tvrdila, že před poskytnutím úvěru měla být posouzena úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací o jejích příjmech a výdajích a lustrací v registrech a databázích, zejména CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI. K prokázání této skutečnosti však neoznačila žádné důkazy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované, výši sjednaného úroku (RPSN) a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni v podobě jiného právního posouzení.

7. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaná dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Na jejím základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 80 % ročně, při minimální měsíční splátce 1 621 Kč a sjednané roční procentní sazbě nákladů (RPSN) ve výši 117,10 %. Z provedených důkazů bylo dále zjištěno, že dne 25. 9. 2024 byla na bankovní účet žalované poukázána částka 14 000 Kč a dne 20. 11. 2024 další částka 700 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr splácela pouze částečně, přičemž podle tvrzení žalobkyně zůstala nesplacena jistina ve výši 12 003 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Před zahájením řízení žalobkyně žalovanou dne 19. 6. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky.

8. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka celkem 14700Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy ve soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku a RPSN (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018).

9. Pokud soud učinil závěr o absenci vzniku úvěrového vztahu, potažmo i neplatnosti úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěr žalovaný obdržel a co na ně žalobkyni vrátil. V kontextu shora uvedených skutečností a při zohlednění soudem učiněného skutkového zjištění, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v souhrnné výši 14 700 Kč, přičemž žalovaná vrátila pouze 2 697 Kč, posoudil soud takové plnění žalobkyně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalované tak s ohledem na takto získaný majetkový prospěch ve výši 12003 Kč vznikla povinnost předmětné peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to i s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 003 Kč od 26. 5. 2025. Splatnost byla stanovena na základě písemné výzvy žalobkyně k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení, která byla žalovanému zaslána výzvou ze dne 19.6.2025 (oznámení o zesplatnění). Lhůta k plnění proto uplynula 25.5.2025 a žalovaná se dostala do prodlení (§ 607 o. z., § 1958 o. z., § 1968 o. z.). I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.). Lhůta k plnění v rozsudku byla stanovena podle § 160 o. s. ř..

10. Ve zbývajícím rozsahu ( o smluvní úrok 2551 Kč) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 698,18 Kč, přičemž tato částka představuje 64,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,47 % a úspěchu žalované v rozsahu 17,53 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 554 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.