8 C 67/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 9 854 Kč + 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 2 224 Kč, úrok z prodlení z částky 9 224 Kč od 28. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 840 Kč a částku 630 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 438,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 9224 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9224 Kč od 28. 3. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 840 Kč a částky 630 Kč, vše z titulu smlouvy o úvěru číslo mezi žalobkyní a žalovanou uzavřenou dne datum distančním způsobem prostřednictvím webová adresa, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za žalovanou objednanými volitelnými službami, když před tím prověřila úvěruschopnost z podkladů předložených žalovanou a dále žalovanou prověřila i u třetích osob. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne datum v částce 7000 Kč, přičemž žalovaná na úvěr nesplatila ničeho, na výzvy přes SMS a email nereagovala, předmětný dluh pak neuhradila ani k předžalobní výzvě ze dne 30.11.2022.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc rozhodl při prvním jednání. Žalovaná se k jednáním, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za po skutkové stránce za prokázané, že žalovaná distančním způsobem prostřednictvím webová adresa podepsala (unikátním SMS kódem) dne datum smlouvu žalobkyní, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 7000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, tj. s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2030Kč v jedné splátce do 27.3.2022, při RPSN úvěru 2115,69% (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni doložila občanský průkaz, žalobkyně žalovanou prověřila dle její interní metodiky v různých registrech a provedla hodnocení žalované z hlediska jeho úvěruschopnosti (viz kopie OP žalované, autorizace ověření totožnosti, identifikované příjmy, výpis o posouzení úvěruschopnosti, interní metodika o schvalování úvěruschopnosti). Úvěr ve výši 7000 K byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne datum (viz přehled bankovních transakcí). Žalovaná na úvěr nesplatila ničeho, na výzvy přes SMS a email nereagovala, předmětný dluh pak neuhradila ani k předžalobní výzvě ze dne 30.11.2022 (viz předžalobní výzva, podací lístek)

5. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalovaná distančním způsobem prostřednictvím webová adresa podepsala (unikátním SMS kódem) dne datum smlouvu s žalobkyní, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 7000 Kč s možností postupného čerpání, který jí byl jednorázově ve výši 7000Kč vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne datum, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím, tj. s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2030Kč v jedné splátce do 27.3.2022, při RPSN úvěru 2115,69%. Před uzavřením smlouvy žalovaná prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalovaná na úvěr nesplatila ničeho, na výzvy přes SMS a email nereagovala, předmětný dluh pak neuhradila ani k předžalobní výzvě ze dne 30.11.2022.

6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 7 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění).

7. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku nejprve zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto pohledu soud neshledal důvody neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení §86 ZSÚ, když z informací od žalované a dalších prověřovacích mechanismů řádně vyhodnotila, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Soud však nemohl přehlédnout skutečnosti, které vyplynuly z obsahu uzavřeného úvěru (zejména odměna za poskytnutí úvěru a RPSN). S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřené smlouvy je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V kontextu posuzované smlouvy je nutné sjednaný poplatek vyhodnotit jako cenu za úvěr, a tímto poplatkem je zastírána skutečná výše úroku za úvěr. Tomuto pak odpovídá výše RPSN uvedená ve smlouvě, která pak více než 251x přesahovala obvyklou RPSN poskytovanou bankami v období uzavření smlouvy (cca 8,40%), což je nutné ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) posoudit jako nemravné. Též nelze odhlédnout od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 416/2013, které je aplikovatelné i na daný případ, kdy půjčka s úrokem přesahujícím 44% ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 trestního zákoníku o přečinu lichvy. Pokud tedy podle Nejvyššího soudu smluvní úrok v sazbě přesahující 44 % ročně odporuje dobrým mravům v takové intenzitě, že je možné při splnění dalších podmínek uvažovat dokonce o přečinu lichvy, je závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy při sjednání úroku mnohem vyšším logickým závěrem civilního soudu.

8. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, když je zjevné, že v případě nižšího úroku by žalobkyně úvěr neuzavřela. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Na zmíněnou smlouvu lze totiž vztáhnout závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12, z něhož lze dovodit, že nelze poskytnout právní ochranu takovým věřitelům, kteří poškozují zájmy svých klientů. Ve věci tedy soud vyloučil aplikaci ustanovení §577 a § 574 o.z., neboť samotnou smlouvu o úvěru soud zhodnotil jako smlouvu, kterou poskytovatel úvěru poškozuje své klienty jako spotřebitele již zmíněnou výší požadovaných úroků, kdy takovéto jednání v neprospěch spotřebitele nemůže požívat právní ochrany, a je nutné předmětnou smlouvu shledat jako absolutně neplatnou. Tato absolutní neplatnost pak nemůže být nahrazena postupem podle zmíněného ustanovení § 577 o.z., 9. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá se pak vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaná obdržela a co na něj žalobkyni vrátila. Obdržené peněžní prostředky ze strany žalované na úvěr je tedy nutno s ohledem na neexistenci jiného právního titulu považovat za bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. pak ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě tedy bezdůvodné obohacení představuje celou částku 7000 Kč, když žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Tuto částku odpovídající bezdůvodnému obohacení je pak žalovaná povinna žalobkyni vydat, a to společně s úroky z dle ustanovení § 1970 o.z.., a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data 28.3.2022, od kterého žalobkyně úroky z prodlení požadovala přiznat. Pro stanovení splatnosti dluhu nutno aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Pro neplatnost úvěru byla jistina splatná hned druhý den po poskytnutí úvěru, žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 28.3.2022, proto byl přiznán v zákonné výši od tohoto data. Ve zbývající části (co do částky 2 224 Kč, úrok z prodlení z částky 9 224 Kč od 28. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 840 Kč a částky 630 Kč viz výrok II) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 438,69 Kč, přičemž tato částka představuje 21 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 854 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.