8 C 8/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 53 478,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 900 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 1 190 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 26 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 857,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 600 Kč od 12.7.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 24 % ročně z částky 22 600 Kč od 12.7.2023 do zaplacení, dále částku 15 178,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 258,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 921,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 096,57 Kč od 12.7.2023 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 15 % ročně z částky 20 70,84 Kč od 12.7.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2.5.2023 domáhala po žalované zaplatit částku 53 478,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 857,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 600 Kč od 12.7.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 24 % ročně z částky 22 600 Kč od 12.7.2023 do zaplacení, dále částku 15 178,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 258,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 921,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 096,57 Kč od 12.7.2023 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 15 % ročně z částky 20 70,84 Kč od 12.7.2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení, kdy uplatněný nárok odůvodňuje postoupenou pohledávkou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. č , Anonymizováno, ze dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně 1“), na základě které žalovaná obdržela v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou se zavázala uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání, tj celkem 36 400 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2600 Kč a další postoupenou pohledávkou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. č , Anonymizováno, ze dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně 2“), na základě které žalovaná obdržela v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 32 000 Kč, kterou se zavázala uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání, tj celkem 58 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 4156 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně 2 a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně 2 žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalované, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva o úvěru). V předmětné smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 3081Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 400Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2943Kč, poplatek za inkaso ve výši 5760 Kč (viz smlouva o úvěru ). Celkovou dlužnou částku ve výši 58 184 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 26184Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 4156Kč, RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 252,65% (viz smlouva o úvěru). Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč (viz smlouva o úvěru). Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 54706Kč (transakční historie). K prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením této smlouvy žalobkyně nenabídla žádná tvrzení.

5. Dále právní předchůdkyně žalobkyně 1 a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalované, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva o úvěru). V předmětné smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 28% z půjčené částky, poplatek za správu úvěru ve výši 4400Kč, poplatek za hotovostní výběr ve výši 6400 Kč (viz smlouva o úvěru ). Celkovou dlužnou částku ve výši 36 400 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 16400Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 2600Kč, RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 188,04% (viz smlouva o úvěru). Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení. Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 8100Kč (transakční historie). K prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením této smlouvy žalobkyně nenabídla žádná tvrzení.

6. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny)), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka, podací lístek).

7. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné skutečnosti. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti žádné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výši sjednaného úroku (RPSN) a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni v podobě jiného právního posouzení a neúspěchu v části žalovaného nároku.

8. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně 2 a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně 2 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalované, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy, kdy ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 3081Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 400Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2943Kč, poplatek za inkaso ve výši 5760 Kč, přičemž celkovou dlužnou částku ve výši 58 184 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 26 184Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 4156Kč (RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 252,65%) Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč. Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 54706Kč (transakční historie). Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované. Dále právní předchůdkyně žalobkyně 1 a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně 1 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalované, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy, kdy ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 28% z půjčené částky, poplatek za správu úvěru ve výši 4400Kč, poplatek za hotovostní výběr ve výši 6400 Kč, přičemž celkovou dlužnou částku ve výši 36 400 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 16 400Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 2600Kč (RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 188,04%. Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení. Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 8100Kč Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

9. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvy o zápůjčce - spotřebitelské úvěry (dále jen úvěr), na základě které byla žalované v případě první půjčky poskytnuta částka 32 000Kč v hotovosti, kterou se zavázala splácet v 14 měsíčních splátkách po 4 156 Kč, kdy celkem měla vrátit se všemi úroky a poplatky 58 184 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 252,65% a ve druhém případě byla žalované poskytnuta částka 20 000Kč v hotovosti, kterou se zavázala splácet v 14 měsíčních splátkách po 2600 Kč, kdy celkem měla vrátit se všemi úroky a poplatky 36 400 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 188,04 %. S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětných smluv o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěrů (zejména odměny za poskytnutí úvěru a dalších poplatků ) s dobrými mravy.

10. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ.

11. V daném případě ve věci žalobkyně neprokázala, z jakých konkrétních podkladů bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno. Stejně tak žalobkyně netvrdila, ani nedoložila, že sama aktivně, např. vedle získaných informací od žalované právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky a databáze. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně neprověřila skutečnosti ohledně žalované, nelze uzavřít jinak, než prověření žalované nebylo dostatečné a řádné. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ v podobě neplatnosti smluv.

12. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětných smluv pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouvy byly formulářově předtištěny, neumožňovaly žalované její modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrových smluv dopad vyznívající v jejich neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovaném), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smluv. Posuzovanou smlouvou se žalovaná zavázala k placení celkových nákladů úvěru ve výši 12888Kč. Ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru obou úvěrů (viz parametry výše), soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku.

13. Odměny za úvěr pak činí cca 82 % jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 14 měsíců po 1992Kč, roční procentní sazba nákladů spotřebitelských činí dle smluv 252,65% (respektive 188,04%) Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměla žalovaná žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

14. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 12/2017 a 7/2018 pohybovala na úrovni cca 9 – 10,85 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje cca 17 až 28 násobně výši obvyklého úroku (i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny u jednotlivých je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení §588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích smluvních pokutách a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

15. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

16. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

17. Žalované byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 32 000Kč, žalovaná vrátila 54706Kč, proto není povinna již nic na této smlouvě vracet. Ohledně přeplatku (22 706 Kč) pak soud pro doplnění uvádí, že žalovaná byla v průběhu řízení pasivní, soud sám tento přeplatek nijak zohlednit nemůže, je na žalované jak se případně domůže uvedeného přeplatku, nikoliv však již v tomto řízení. Na druhé smlouvě žalované byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 20000 Kč, žalovaná zaplatila 8100 Kč, proto je povinna vrátit částku jistinu ve výši 11 900 Kč, přičemž za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele soud považuje rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávek za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávky žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

18. Ve zbývajícím rozsahu ( o 26 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 857,33 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 600 Kč od 12.7.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 24 % ročně z částky 22 600 Kč od 12.7.2023 do zaplacení, dále částku 15 178,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 258,14 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 921,51 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 096,57 Kč od 12.7.2023 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 15 % ročně z částky 20 70,84 Kč od 12.7.2023 do zaplacení ) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smluv, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná (žalobkyně více než z poloviny uplatněného nároku neuspěla), a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu ji však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní, soud proto rozhodl tak, je uvedeno ve výroku III.