8 C 84/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 15 861,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 900 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba ve zbývajícím rozsahu o částku 2 989,26 Kč, úrok z prodlení z částky 11989,26 Kč od 28.10.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 901,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 490,19 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částku 3872,53 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15.3.2023 domáhala po žalované zaplacení částky 15 861,79 Kč s úrokem z prodlení z částky 11989,26 Kč od 28.10.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 901,82 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11 490,19 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 3872,53 Kč a náhrady nákladů řízení, kdy uplatněný nárok odůvodňuje postoupenou pohledávkou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které žalovaná obdržela v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázala uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, kdy celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč, přičemž žalovaný uhradil na úvěr částku ve výši 6000 Kč. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.

2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalované, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva o úvěru). V předmětné smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 1444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7350Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1394Kč, poplatek za inkaso ve výši 2700Kč (viz smlouva o úvěru). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1992Kč, RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 272,44% (viz smlouva o úvěru). Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (max. 500Kč za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč (viz smlouva o úvěru). S žalovanou byla před sjednáním smlouvy vypsána informace o spotřebitelském úvěru a žádost o úvěru (viz formulář pro standartní informace o úvěru, žádost o úvěr). Předchůdkyně žalobkyně si k poměrům žalovaného zapsala a vycházela z údajů, že žalovaná pobírá mzdu 15865 Kč, důchod (sociální dávky) 282Kč, rodičovský příspěvek 1000Kč celkové měsíční výdaje činí 21120 Kč, u kolonky dostačený příjem je zapsáno – 1425Kč a„ dostatečný příjem: NE“. Příjmy osoby žijící s žalovanou ve společné domácnosti mají činit 12 837Kč měsíčně. V exekuci je proti žalované vymáháno 200 000Kč, zbývá doplatit 120 000Kč (viz žádost o úvěr) Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 6000Kč (tvrzení žalobkyně). Pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, s účinností k témuž dni (viz smlouva o postoupení pohledávky, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávky, kopie podacího archu). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka, kopie podacího archu).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti označila pouze opis informací o důchodci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti,, žádné jiné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výši sjednané odměny, jiném právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsal dne [datum] smlouvu o úvěru, žalované týž den byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, kdy převzetí stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 1444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7350Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1394Kč, poplatek za inkaso ve výši 2700Kč, tj. celkem 27 888 Kč (s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12888Kč), kdy celkovou dlužnou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 272,44%, ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (max. 500Kč za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč. S žalovanou byla před sjednáním smlouvy vypsána informace o spotřebitelském úvěru a žádost úvěr, předchůdkyně žalobkyně si k poměrům žalované pro potřeby úvěruschopnosti zapsala a vycházela jen z těchto údajů, že žalovaná pobírá mzdu 15865 Kč, důchod (sociální dávky) 282Kč, rodičovský příspěvek 1000Kč celkové měsíční výdaje činí 21120 Kč, u kolonky dostačený příjem je zapsáno – 1425Kč a„ dostatečný příjem: NE“. Příjmy osoby žijící s žalovanou ve společné domácnosti mají činit 12 837Kč měsíčně. V exekuci je proti žalované vymáháno 200 000Kč, zbývá doplatit 120 000Kč, sama předchůdkyně žalobkyně žádné prověřovací úkony a hodnocení bonity žalované nečinila. Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 6000Kč. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, s účinností k témuž ke dni [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvy o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovaném poskytnuta částka 15000Kč v hotovosti, kterou se zavázala splácet v 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč, kdy celkem měl vrátit se všemi úroky a poplatky 27 888 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 272,44%. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru (zejména odměny za poskytnutí úvěru a dalších poplatků) s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ.

9. V daném případě právní předchůdkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným, ve věci žalobkyně neprokázala, z jakých konkrétních podkladů bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno. Stejně tak žalobkyně netvrdila, ani nedoložila, že sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky a databáze a to ani za situace, kdy žalovaná sděluje, že je proti ní vedena exekuce pro 200 000Kč, kde zbývá doplatiti 120 000Kč. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně neprověřila skutečnosti ohledně exekucí povinné, a zda má skutečně z čeho splácet, nelze uzavřít jinak, než prověření žalované nebylo dostatečné a řádné. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ v podobě neplatnosti smlouvy. Vedle tohoto pak tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované (zejména aktivního zjišťování a prověřování ze strany předchůdkyně žalobkyně), a vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně dle citovaných ustanovení ZSÚ prověřila úvěruschopnost žalované, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru.

10. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter uzavřených smluv je totiž zapotřebí i bez návrhu zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřen, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). V předmětné věci z úvěrové smlouvy plynou skutková zjištění, která soud shrnul shora, a to o výši úvěru, počtu splátek, výši RPSN a smluvních pokutách a dalších jednostranných podmínkách, poplatcích a odměnách. To vše ve svém souhrnu činí předmětnou smlouvu o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Samotný fakt, že smlouva byla formulářově předtištěny, neumožňovala žalované její modifikaci, nemá ještě samo osobě na platnost úvěrové smlouvy dopad vyznívající v její neprospěch, avšak, pokud celkové smluvní podmínky pro poskytnutí úvěru, mající spotřebitelský charakter, jsou významně nepřiměřené, jednostranné (povinnosti klade smlouva v zásadě jen žalovanému), musí mít tato skutečnost významný dopad na platnost smlouvy. Posuzovanou smlouvou se žalovaná zavázala k placení celkových nákladů úvěru ve výši 12888Kč. Ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru ve výši 7350Kč, nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 1394Kč, poplatku za inkaso ve výši 2700Kč, soud považuje za cenu za poskytnutí půjčky (tedy úrok), přičemž není rozhodné, jak jsou jednotlivé položky ve smlouvě nazývány. Je nepochybné, že tyto částky představují část odměny, kterou předchůdkyně žalobkyně požadovala za poskytnutí úvěru. Touto odměnou je úrok bez ohledu na to, zda je vyjádřen procentní sazbou nebo zda je vyjádřen konkrétní částkou. Uvedené částky v souhrnu totiž zjevně představují ujednání o předpokládaném výnosu pro společnost. Takové rozčlenění má soud za ryze formální; jeho smyslem je toliko učinit výši sjednaného úroku vizuálně příznivější tím, že určité části faktického úroku jsou označeny jako jiné platby, čímž dochází k zastření ujednání o úroku.

11. Odměna za úvěr pak činí cca 86 % z jistiny spotřebitelského úvěru, a to při splatnosti spotřebitelského úvěru do 14 měsíců po 1992Kč, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského činí dle smlouvy 272,44%. Ekonomická podstata úvěru spočívá v právu inkasovat úrok coby odměnu za poskytnutí finančních prostředků (časová hodnota peněz); smluvní strany požívají široké, smluvní volnosti co do stanovení výše úroku, která tak může reagovat na individuální okolnosti každého případu. Z této perspektivy je ovšem naprosto protismyslné, aby se těžiště odměny nacházelo v poplatcích, tj. v samotné administrativně-technické obsluze pohledávky. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu ujednání o poplatku, tj. že se jedná ve svém důsledku o úrok. Rozčlenění této částky do jednotlivých položek pro spotřebitele může být nesrozumitelné, jakkoli je ve smlouvě uvedeno, neboť je zřejmé, že při sjednávání smlouvy neměl žalovaný žádný prostor pro individuální dojednávání výše jednotlivých položek. Ujednání o poplatcích a odměně je tedy v tom, že se skládá z jednotlivých položek, ujednáním simulovaným. Podle § 555 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zastřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu §2392 odst. 1 o.z.

12. Z ustálené judikatury nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) pak vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se v období 9/2020 pohybovala na úrovni cca 8,34 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí půjčky v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje 30násobně výši obvyklého úroku (i RPSN) poskytovaného bankami v době uzavření smluv. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích smluvních pokutách a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

13. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěru žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

14. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

15. Žalované byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 15000Kč, žalovaná vrátila, dle tvrzení žalobkyně, 6000Kč, proto je povinna vrátit zbytek jistiny ve výši 9000 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

16. Ve zbývajícím rozsahu (o částku 2 989,26 Kč, úrok z prodlení z částky 11989,26 Kč od 28.10.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 901,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 490,19 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částku 3872,53 Kč) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná (žalobkyně uspěla jen co do částky 9000Kč, neuspěla v částce více než 19 000Kč (součet zamítnutých nároků ke dni vyhlášení rozsudku)), a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní, soud proto rozhodl tak, je uvedeno ve výroku III.