8 C 89/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 1 167 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 080 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16. 2. 2024 do 5. 3. 2025 částkou 116,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 587 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 167 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16. 2. 2024 do 5. 3. 2025 částkou 116,13 Kč představující nezaplacené televizní poplatky za období 2/2024 – 9/2024 (135 Kč měsíčně) a náklady na vymáhání, když žalovaná se stala držitelem televizního přijímače na adrese jejího bydliště (, adresa, ), čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 31.1.2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav odpovídající tvrzením v žalobě. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače na adrese jejího bydliště (, adresa, ), čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 31.1.2024. Za období 2/2024 – 9/2024 vzniklou povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně splatný vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy první platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem) neplnila, vznikl ji proto dluh celkem ve výši 1080 Kč, kdy dluh neuhradila ani k výzvě k úhradě, kterou sjednaná společnost na základě rámcové dohody ze dne 29.4.2022 zaslala žalované dne 31.10.2024. Náklady za zaslání upomínky činí celkem 87 Kč.

5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 2 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná ke dni podání žaloba dlužila žalobkyni částku 1080 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za předmětné období a nákladům na upomínání ve výši 87 Kč (výrok II.), neboť v uvedeném období byla v evidenci poplatků a byla proto ve smyslu §3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinna za uvedené období poplatky uhradit. Vzhledem k neuhrazení poplatků ani po provedené výzvě je pak uplatněný nárok dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. důvodný. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (splatnost viz předchozí odstavec), má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž kapitalizovaná výše za období od 15.8.2024 do 5.3.2024 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když žalovaná částku skoro celou uhradila, avšak až po podání žaloby, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon právní služby, a to návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech, přičemž ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Za výzvu k plnění pak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů v žalobkyní prokázané výši 87 Kč (výrok II) .

7. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.