9 C 217/2019

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 19 993 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 9 993 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 183,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 200 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 1. 2019 do 1. 2. 2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 19 993 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2018 mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy ze dne 11.6.2016 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. K uzavření Smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, vůli uzavřít Smlouvu projevil žalovaný verifikační platbou, před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem. Úvěr byl v částce 10 000 Kč převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, ze kterého byla předtím poukázána verifikační platba. Přestože byl úvěr žalovanému prokazatelně poskytnut, nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách: - 10 000 Kč – dlužná jistina úvěru - 2 300 Kč – dlužný kapitalizovaný úrok - 9 983 Kč – dlužná smluvní pokuta, 0,25% denně z částky 10 000 Kč od 26.3.2016 do 29.4.2017 - 900 Kč – náklady spojené s upomínáním dluhu 3x 300 Kč, poplatek 300 Kč za odeslanou upomínku vychází ze Sazebníku nákladů Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 2 183,42 Kč z dlužné částky za období od 26.3.2016 do 11.12.2018, dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru v částce 10 000 Kč za období od 22.1.2019 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ Řízení bylo dvakrát přerušeno, a to od 20.10.2019 do 4.11.2020 a od 16.4.2021 do 13.7.2023, to vše v souladu s ustanovením § 140a odst. 1 insolvenčního zákona, neboť 1) usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20.9.2019, č. j. [insolvenční spisová značka] – A- 8, byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Řízení bylo přerušeno s účinností do 4.11.2020, kdy nastala právní moc rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o neschválení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení č.j.. [insolvenční spisová značka] – B- 7 ze dne 7.10.2020. 2) usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16.4.2021, č. j. [insolvenční spisová značka] – A- 12, byl zjištěn úpadek žalovaného a na majetek dlužníka prohlášen konkurz (nepatrný). Řízení bylo přerušeno s účinností do 13.7.2023, kdy nastala právní moc rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení č.j.. [insolvenční spisová značka] – B- 26 ze dne 26.5.2023. Po dobu, kdy trvaly účinky rozhodnutí o úpadku, nebylo v řízení pokračováno, následně vydal Okresní soud v Sokolově usnesení č. j. 9 C 217/2019- 43, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o pokračování v řízení. Soud vyhověl žalovanému pracujícímu v zahraničí a stanovil termín ústního jednání tak, aby se jej mohl účastnit, z tohoto důvodu byl první termín ústního jednání po přerušení řízení stanovený na 13.9.2013 odročen na 15.11.2023, žalovaný se však bez omluvy nedostavil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] (s ohledem na dobu čerpání úvěru považuje soud za relevantní pouze tuto smlouvu a nebude přihlížet k totožné smlouvě ze dne 11.6.2016) a dále tutéž smlouvu se stejným číselným označením ze dne 11.3.2016 Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 13.12.2015, sjednaná roční úroková sazba činí 279,83 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 1 141,2 %. Ve Smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné splatné částky. Částka 10 000 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] – majitel účtu, na který byly poukázány platby byl doložen dokladem o verifikační platbě ve výši 1 Kč dne 20.3.2015. Z Všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě, k žalobě byl doložen rovněž Sazebník obsahující sjednané poplatky. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2018, tuto smlouvu žalobkyně doložila včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny za postupované pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem. Předžalobní výzva ze dne 1.7.2019 byla žalovanému prokazatelně zaslána. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.

4. Žalobkyně přihlásila pohledávku ze Smlouvy do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka], její pohledávka však byla insolvenčním správcem popřena, a to z důvodu jejího promlčení, když od splatnosti úvěru uplynuly více než tři roky – viz Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem ze dne 6.9.2021, které bylo žalobkyni odesláno z důvodu její nepřítomnosti u přezkumného jednání. Usnesením Krajského soudu v Plzni č.j.. [insolvenční spisová značka] – B- 7 ze dne 7.10.2020 bylo rozhodnuto o neschválení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení, žalovaný v úpadku přistupoval k plnění povinností z oddlužení nedbale, nekomunikoval s insolvenčním správcem, proto byla úpadková situace dlužníka následně řešena konkurzem. Usnesením Krajského soudu v Plzni č.j.. [insolvenční spisová značka] – B- 26 ze dne 26.5.2023 bylo rozhodnuto o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Z konečné zprávy v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni sp.zn. [insolvenční spisová značka] ze dne 3.1.2023 a ze zprávy insolvenčního správce žalovaného ze dne 4.11.2020 vyplývá, že pohledávka žalobkyně ze Smlouvy nebyla v rámci insolvenčního řízení uhrazena ani zčásti. Popěrný úkon insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni sp.zn. [insolvenční spisová značka] nemá vliv na řízení probíhající u Okresního soudu v Sokolově pod sp.zn. 9 C 217/2019, případnou námitku promlčení by žalovaný musel uplatit v rámci tohoto řízení před soudem. S ohledem na to, že úpadek žalovaného byl nakonec řešen formou konkurzu, není s jeho ukončením spojen zánik pohledávek, které byly v insolvenčním řízení uspokojovány nebo byly z jeho upokojení vyloučeny. Lze tedy nadále pokračovat v řízeních, která byla konkurzem přerušena.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalobkyně v žalobě nárokuje dlužnou jistinu úvěru v částce 10 000 Kč s příslušenstvím ve formě dlužných úroků, smluvní pokuty, smluvních poplatků. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 10 000 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. S ohledem na insolvenční řízení výše uvedená je možné s jistotou konstatovat, že žalovaný se svým zadlužováním včetně zde projednávaného spotřebitelského úvěru dostal do insolventní situace, kterou nebyl schopen financovat ze svých příjmů. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, žalobkyně v žalobě uvedla, že dluh na jistině úvěru činí 10 000 Kč, tuto částku posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2019, písemnost byla žalovanému odeslána 30.1.2019, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 1.2.2019 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 2.2.2019 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci v důsledku postoupení pohledávky z její předchůdkyně dle § 1879 a násl. o.z. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.