9 C 217/2019

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 19 993 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 9 993 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 183,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 200 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 1. 2019 do 1. 2. 2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 19 993 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2018 mezi společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy ze dne 11.6.2016 (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. K uzavření Smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, vůli uzavřít Smlouvu projevil žalovaný verifikační platbou, před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem. Úvěr byl v částce 10 000 Kč převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, ze kterého byla předtím poukázána verifikační platba. Přestože byl úvěr žalovanému prokazatelně poskytnut, nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách: - 10 000 Kč – dlužná jistina úvěru - 2 300 Kč – dlužný kapitalizovaný úrok - 9 983 Kč – dlužná smluvní pokuta, 0,25% denně z částky 10 000 Kč od 26.3.2016 do 29.4.2017 - 900 Kč – náklady spojené s upomínáním dluhu 3x 300 Kč, poplatek 300 Kč za odeslanou upomínku vychází ze Sazebníku nákladů Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 2 183,42 Kč z dlužné částky za období od 26.3.2016 do 11.12.2018, dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru v částce 10 000 Kč za období od 22.1.2019 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.

2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ Řízení bylo dvakrát přerušeno, a to od 20.10.2019 do 4.11.2020 a od 16.4.2021 do 13.7.2023, to vše v souladu s ustanovením § 140a odst. 1 insolvenčního zákona, neboť 1) usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20.9.2019, č. j. insolvenční spisová značka – A- 8, byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Řízení bylo přerušeno s účinností do 4.11.2020, kdy nastala právní moc rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o neschválení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení č.j.. insolvenční spisová značka – B- 7 ze dne 7.10.2020. 2) usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16.4.2021, č. j. insolvenční spisová značka – A- 12, byl zjištěn úpadek žalovaného a na majetek dlužníka prohlášen konkurz (nepatrný). Řízení bylo přerušeno s účinností do 13.7.2023, kdy nastala právní moc rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení č.j.. insolvenční spisová značka – B- 26 ze dne 26.5.2023. Po dobu, kdy trvaly účinky rozhodnutí o úpadku, nebylo v řízení pokračováno, následně vydal Okresní soud v Sokolově usnesení č. j. 9 C 217/2019- 43, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o pokračování v řízení. Soud vyhověl žalovanému pracujícímu v zahraničí a stanovil termín ústního jednání tak, aby se jej mohl účastnit, z tohoto důvodu byl první termín ústního jednání po přerušení řízení stanovený na 13.9.2013 odročen na 15.11.2023, žalovaný se však bez omluvy nedostavil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou Smlouva o úvěru číslo ze dne datum (s ohledem na dobu čerpání úvěru považuje soud za relevantní pouze tuto smlouvu a nebude přihlížet k totožné smlouvě ze dne 11.6.2016) a dále tutéž smlouvu se stejným číselným označením ze dne 11.3.2016 Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností do 13.12.2015, sjednaná roční úroková sazba činí 279,83 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 1 141,2 %. Ve Smlouvě je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné splatné částky. Částka 10 000 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet dne datum – majitel účtu, na který byly poukázány platby byl doložen dokladem o verifikační platbě ve výši 1 Kč dne 20.3.2015. Z Všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě, k žalobě byl doložen rovněž Sazebník obsahující sjednané poplatky. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2018, tuto smlouvu žalobkyně doložila včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny za postupované pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem. Předžalobní výzva ze dne 1.7.2019 byla žalovanému prokazatelně zaslána. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.

4. Žalobkyně přihlásila pohledávku ze Smlouvy do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. insolvenční spisová značka a insolvenční spisová značka, její pohledávka však byla insolvenčním správcem popřena, a to z důvodu jejího promlčení, když od splatnosti úvěru uplynuly více než tři roky – viz Vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem ze dne 6.9.2021, které bylo žalobkyni odesláno z důvodu její nepřítomnosti u přezkumného jednání. Usnesením Krajského soudu v Plzni č.j.. insolvenční spisová značka – B- 7 ze dne 7.10.2020 bylo rozhodnuto o neschválení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení, žalovaný v úpadku přistupoval k plnění povinností z oddlužení nedbale, nekomunikoval s insolvenčním správcem, proto byla úpadková situace dlužníka následně řešena konkurzem. Usnesením Krajského soudu v Plzni č.j.. insolvenční spisová značka – B- 26 ze dne 26.5.2023 bylo rozhodnuto o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Z konečné zprávy v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni sp.zn. insolvenční spisová značka ze dne 3.1.2023 a ze zprávy insolvenčního správce žalovaného ze dne 4.11.2020 vyplývá, že pohledávka žalobkyně ze Smlouvy nebyla v rámci insolvenčního řízení uhrazena ani zčásti. Popěrný úkon insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni sp.zn. insolvenční spisová značka nemá vliv na řízení probíhající u Okresního soudu v Sokolově pod sp.zn. 9 C 217/2019, případnou námitku promlčení by žalovaný musel uplatit v rámci tohoto řízení před soudem. S ohledem na to, že úpadek žalovaného byl nakonec řešen formou konkurzu, není s jeho ukončením spojen zánik pohledávek, které byly v insolvenčním řízení uspokojovány nebo byly z jeho upokojení vyloučeny. Lze tedy nadále pokračovat v řízeních, která byla konkurzem přerušena.

5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalobkyně v žalobě nárokuje dlužnou jistinu úvěru v částce 10 000 Kč s příslušenstvím ve formě dlužných úroků, smluvní pokuty, smluvních poplatků. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 10 000 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. S ohledem na insolvenční řízení výše uvedená je možné s jistotou konstatovat, že žalovaný se svým zadlužováním včetně zde projednávaného spotřebitelského úvěru dostal do insolventní situace, kterou nebyl schopen financovat ze svých příjmů. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019.

6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, žalobkyně v žalobě uvedla, že dluh na jistině úvěru činí 10 000 Kč, tuto částku posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2019, písemnost byla žalovanému odeslána 30.1.2019, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 1.2.2019 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 2.2.2019 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci v důsledku postoupení pohledávky z její předchůdkyně dle § 1879 a násl. o.z. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1792/2015 ze dne 11.5.2016, podle kterého soud musí při zvažování poměru úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.

8. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.

9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.