Okresní soud ve Strakonicích · Rozsudek

1 C 158/2021

č. j. 1 C 158/2021-29

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-11-15 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSST:2021:1.C.158.2021.1

Citované zákony (6)

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 770 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 4 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 565,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 071,49 Kč, úroku ve výši 18,96 % z částky 5 880 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 5 880 od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 3 110 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 2 770 Kč do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 130 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se ohledně částky 11 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 156,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 242,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 9 589,90 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 8 459,90 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 1,75% z částky 1 130 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 7 570 Kč s úrokem z prodlení a smluvním úrokem ve výši 18,96 %. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 11. 12. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou 18,96 %, odměnu za administrativní činnost 1 200 Kč a odměnu hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 8. 3. 2019. Žalovaný uhradil pouze částku 3 230 Kč, z toho 120 Kč na jistinu, 1 200 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 1 190 Kč na poplatek za administrativní činnost a 720 Kč za hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení pohledávek činila dlužná jistina 5 880 Kč a poplatek za administrativní činnost 10 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 680 Kč, poté žalovaný nezaplatil na úhradu dlužné částky ničeho. Žalovaná dlužná jistina činí 5 880 Kč, poplatek 1 690 Kč V důsledku neuhrazení dlužné částky ke dni 4. 2. 2020 se neuhrazená jistina 5 880 Kč úročí od 5. 2. 2020 úrokem ve výši 18,96 % dle smlouvy o úvěru. Dále se žalobce domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 071,49 Kč představujících úrok ve výši 18,96 % jdoucí z dlužné jistiny ve výši 5 880 Kč od 5. 2. 2020 do data postoupení dne 15. 1. 2021, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 563,13 Kč představující úrok z prodlení ve výši 10 % z jistiny ve výši 5 880 Kč od 5. 2. 2020, do data postoupení dne 15. 1. 2021. Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroků ve výši 18,96 % z částky 5 880 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 5 880 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Dále žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 14. 9. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva [číslo]“). Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a odměnu za splácení v hotovosti ve výši 5 600 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 420 Kč, poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 8. 3. 2019. Žalovaný do dne postoupení pohledávky uhradil částku 12 870 Kč, z toho 4 410,10 Kč bylo použito na jistinu, 2 800 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a 2 859,90 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Žalovaná dlužná jistina činí 9 589,90 Kč a poplatek částku 2 740,10 Kč. Dále se žalobce domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 242,86 Kč představujících úrok ve výši 19,40 % jdoucí z dlužné jistiny ve výši 9 589,90 Kč od 9. 11. 2019 do postoupení dne 15. 1. 2021, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 156,12 Kč představující úrok z prodlení ve výši 10 % z jistiny ve výši 9 589,90 Kč od 9. 11. 2019 do data postoupení dne 15. 1. 2021. Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroků ve výši 19,4 % z částky 9 589,90 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 9 589,90 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

3. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty (část Dokumenty k ověření), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádostí o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skoringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovaným uzavřeny smlouvy.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Ze smlouvy [číslo] ze dne 11. 12. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se jí zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 1 200 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostí inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 180 Kč počínaje 18.12.2018, poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2020. Žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Účastníci sjednali úrok ve výši 32,15 %, RPSN bylo stanoveno na 206,15 %. Z karty zákazníka ze dne 11.12.2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 6 961 Kč, invalidní důchod a dále dávky nemocenského pojištění ve výši 6 192 Kč, tedy celkem 13 153 Kč, jako výdaje uvedl výdaje na bydlení zahrnující nájem, inkaso, energie 1 000 Kč, osobní výdaje (například telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 4 500 Kč, splátky úvěrů 1 890 Kč, celkem 7 390 Kč jako použitelný příjem, tak vychází částka 5 763 Kč. V části karty zákazníka označené jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly vyplněny pouze složenky (příjmy), žádné jiné dokumenty žalovaný nepředložil. Žadatel prohlásil, že proti němu je vedena exekuce v jednom případě, bližší okolnosti z karty zákazníka nevyplývají.

6. Ze smlouvy [číslo] tedy ze smlouvy ze dne 14. 9. 2018 [číslo] [PSČ] [anonymizováno] vyplynulo, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s úrokem zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a s odměnou za hotovostí inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, a to v pravidelných 60-ti týdenních splátkách po 420 Kč, počínaje 21. 9. 2018, poslední splátka byla stanovena na 8.11.2019. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný čerpal úvěr v hotovosti v den podpisu smlouvy. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 %, ze smlouvy vyplývá, že částka 3 694 Kč z částky 14 000 Kč byla použita na financování jiného úvěru, v hotovosti žalovaný obdržel částku 10 306 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný uhradil na tuto úvěrovou smlouvu částku 12 870 Kč Poslední platba proběhla 8. 3. 2019. Z karty zákazníka ze dne 14. 9. 2018 vyplynulo, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že jeho příjem je tvořen invalidním důchodem ve výši 6 961 Kč, dávkami z nemocenského pojištění ve výši 5 074 Kč, celkem tedy 12 035 Kč a jeho výdaje dosahují částky 1 250 Kč na bydlení (nájem, inkaso, energie), osobní výdaje 4 500 Kč, představující výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, celkem 5 750 Kč. V kartě zákazníka není zaznamenána žádná zápůjčka ani úvěr v současnosti ve [příjmení] [jméno] ani úvěr vyplývající ze smlouvy [číslo] uvedené shora. Jako s použitelným příjmem je tak kalkulováno s částkou 6 285 Kč. Pokud jde o exekuce, žalovaný uvedl, že v jeho případě probíhají dvě exekuční řízení. V kolonce dokumenty k ověření finanční situace žadatele se uvádí ověření pouze složenkami, a to pokud jde o příjmy žadatele.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 15. 1. 2021 včetně přílohy (strana 37 a 24 seznamu postoupených pohledávek) je zřejmé, že pohledávky z obou úvěrových smluv za žalovaným byly postoupeny na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z 19. 2. 2021 je zřejmé, že postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv, bylo žalovanému oznámeno, a žalovaný byl vyzván, aby uhradil do deseti dnů po obdržení dopisu částku 22 650 Kč. Z podacího lístku je zřejmé, že oznámení o postoupení pohledávky zahrnující výzvu k úhradě bylo odesláno žalovanému dne 22. 2. 2021.

8. Ve smyslu § 273 zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) se tak má za to, že oznámení bylo žalovanému doručeno 3. pracovní den, to znamená 25. 2. 2021 Poslední den lhůty k plnění připadá na 8. 3. 2021.

9. V obou případech uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., dále ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb.. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedených úvěrových smluv. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrových smluv v pozici spotřebitele, proto se tedy na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon o spotřebitelském úvěru, jak již bylo uvedeno výše. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvu o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Pokud jde o nutnost zkoumat úvěru schopnost žadatelů o úvěr, tím se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěru schopnosti v režimu podle zákona čísla 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na ní, že uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí uvedené lze stáhnout i na posouzení úvěru schopnosti v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku soudního dvora Evropské unie (2. senátu) z 5. 3. 2020 sp.zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a rady číslo 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěru schopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěru schopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit, věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soud dvůr rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen pokud se spotřebitel této neplatnosti dovolá. Soud dvůr Evropské unie ještě nad rámec k odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění, považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěru schopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy, je sankcionováno neplatností takovéto úvěrové smlouvy, a jedná se o neplatnost absolutní, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

11. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce respektive jeho právní předchůdce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal v obou případech úvěru schopnost žalovaného, neboť žádným způsobem neověřoval výdaje žalovaného, nýbrž spokojil se s tím, co žalovaný uvedl v jednotlivých kartách zákazníka. Žalovaný si ověřil pouze příjmy žalovaného složenkami, když není zřejmé, zda ověřil výši invalidního důchodu či výši nemocenských dávek či obojí, to z ničeho nevyplývá. Žádným způsobem neověřoval výdaje na bydlení, které dosahují pouze částky 1 000 Kč u smlouvy [číslo] [částka] u smlouvy [číslo]. U smlouvy [číslo] není v kartě zákazníka zohledněna předchozí úvěrová smlouva (úvěrová smlouva [číslo]). Žalobce nijak nezhodnotil, že proti žalovanému je vedena exekuce, nebylo zkoumáno, v jaké výši exekuce je vedena a v případě druhé smlouvy se jednalo o exekuce dvě. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a proto je smlouva absolutně neplatná. Na straně žalovaného vzniklo ve smyslu 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení, a je proto povinen vydat to, o co se obohatil, tedy poskytnuté finanční prostředky. Ze smlouvy [číslo] žalovaný uhradil částku 3 230 Kč a je proto povinen uhradit žalobci částku 2 770 Kč (6 000 Kč – 3 230 Kč) a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 770 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení tím, že přes výzvu právního předchůdce žalobce, která byla včleněna do oznámení o postoupení pohledávky, tedy do dopisu z 19. 2. 2021 a byla žalovanému doručena 25. 2. 2021 (viz výše) ve lhůtě k plnění, která byla stanovena v délce 10 dnů, tj. do 8. 3. 2021, právnímu předchůdci žalobce nevrátil to, oč se obohatil ve zbytku, to znamená ve zbytku žalované jistiny, kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku smluvního a rozdílu mezi přiznaným a zamítnutým úrokem z prodlení, soud žalobu zamítl.

12. V případě smlouvy druhé v pořadí žalovaný obdržel peněžní prostředky v částce 14 000 Kč a uhradil částku 12 870 Kč, je tedy povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 o.z. částku 1 130 Kč s úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení a počátek prodlení je shodné jako smlouvy [číslo] tj. 8,25 % ze zbylé částky od 9. 3. 2021 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba nedůvodná a soud tedy zamítl žalobu ohledně částky 11 200 Kč, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení i kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení, ohledně smluvního úroku z prodlení a rozdílu mezi přiznaným a zamítnutým úrokem z prodlení.

13. Aktivní procesní legitimace žalobce je dána ustanovením § 1879 a následující o.z., neboť společnost [právnická osoba] řádně postoupila pohledávky z obou úvěrových smluv na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Výše úroků z prodlení soud stanovil podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 dost. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch. Měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.