1 C 158/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 770 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 4 800 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 565,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 071,49 Kč, úroku ve výši 18,96 % z částky 5 880 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 5 880 od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 3 110 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 2 770 Kč do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 130 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se ohledně částky 11 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 156,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 242,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 9 589,90 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 8 459,90 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 1,75% z částky 1 130 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 7 570 Kč s úrokem z prodlení a smluvním úrokem ve výši 18,96 %. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 11. 12. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 200 Kč s úrokovou sazbou 18,96 %, odměnu za administrativní činnost 1 200 Kč a odměnu hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 8. 3. 2019. Žalovaný uhradil pouze částku 3 230 Kč, z toho 120 Kč na jistinu, 1 200 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 1 190 Kč na poplatek za administrativní činnost a 720 Kč za hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení pohledávek činila dlužná jistina 5 880 Kč a poplatek za administrativní činnost 10 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 680 Kč, poté žalovaný nezaplatil na úhradu dlužné částky ničeho. Žalovaná dlužná jistina činí 5 880 Kč, poplatek 1 690 Kč V důsledku neuhrazení dlužné částky ke dni 4. 2. 2020 se neuhrazená jistina 5 880 Kč úročí od 5. 2. 2020 úrokem ve výši 18,96 % dle smlouvy o úvěru. Dále se žalobce domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 071,49 Kč představujících úrok ve výši 18,96 % jdoucí z dlužné jistiny ve výši 5 880 Kč od 5. 2. 2020 do data postoupení dne 15. 1. 2021, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 563,13 Kč představující úrok z prodlení ve výši 10 % z jistiny ve výši 5 880 Kč od 5. 2. 2020, do data postoupení dne 15. 1. 2021. Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroků ve výši 18,96 % z částky 5 880 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 5 880 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

2. Dále žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 14. 9. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen smlouva číslo“). Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a odměnu za splácení v hotovosti ve výši 5 600 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 420 Kč, poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 8. 3. 2019. Žalovaný do dne postoupení pohledávky uhradil částku 12 870 Kč, z toho 4 410,10 Kč bylo použito na jistinu, 2 800 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a 2 859,90 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Žalovaná dlužná jistina činí 9 589,90 Kč a poplatek částku 2 740,10 Kč. Dále se žalobce domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 242,86 Kč představujících úrok ve výši 19,40 % jdoucí z dlužné jistiny ve výši 9 589,90 Kč od 9. 11. 2019 do postoupení dne 15. 1. 2021, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 156,12 Kč představující úrok z prodlení ve výši 10 % z jistiny ve výši 9 589,90 Kč od 9. 11. 2019 do data postoupení dne 15. 1. 2021. Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroků ve výši 19,4 % z částky 9 589,90 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 9 589,90 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

3. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty (část Dokumenty k ověření), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádostí o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skoringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Teprve po vyhodnocení získaných informací byly se žalovaným uzavřeny smlouvy.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Ze smlouvy číslo ze dne 11. 12. 2018 soud zjistil, že společnost právnická osoba, se jí zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 1 200 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a odměnou za hotovostí inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 180 Kč počínaje 18.12.2018, poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2020. Žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Účastníci sjednali úrok ve výši 32,15 %, RPSN bylo stanoveno na 206,15 %. Z karty zákazníka ze dne 11.12.2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 6 961 Kč, invalidní důchod a dále dávky nemocenského pojištění ve výši 6 192 Kč, tedy celkem 13 153 Kč, jako výdaje uvedl výdaje na bydlení zahrnující nájem, inkaso, energie 1 000 Kč, osobní výdaje (například telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 4 500 Kč, splátky úvěrů 1 890 Kč, celkem 7 390 Kč jako použitelný příjem, tak vychází částka 5 763 Kč. V části karty zákazníka označené jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly vyplněny pouze složenky (příjmy), žádné jiné dokumenty žalovaný nepředložil. Žadatel prohlásil, že proti němu je vedena exekuce v jednom případě, bližší okolnosti z karty zákazníka nevyplývají.

6. Ze smlouvy číslo tedy ze smlouvy ze dne 14. 9. 2018 číslo PSČ anonymizováno vyplynulo, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s úrokem zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a s odměnou za hotovostí inkaso splátek ve výši 5 600 Kč, a to v pravidelných 60-ti týdenních splátkách po 420 Kč, počínaje 21. 9. 2018, poslední splátka byla stanovena na 8.11.2019. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný čerpal úvěr v hotovosti v den podpisu smlouvy. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 %, ze smlouvy vyplývá, že částka 3 694 Kč z částky 14 000 Kč byla použita na financování jiného úvěru, v hotovosti žalovaný obdržel částku 10 306 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaný uhradil na tuto úvěrovou smlouvu částku 12 870 Kč Poslední platba proběhla 8. 3. 2019. Z karty zákazníka ze dne 14. 9. 2018 vyplynulo, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že jeho příjem je tvořen invalidním důchodem ve výši 6 961 Kč, dávkami z nemocenského pojištění ve výši 5 074 Kč, celkem tedy 12 035 Kč a jeho výdaje dosahují částky 1 250 Kč na bydlení (nájem, inkaso, energie), osobní výdaje 4 500 Kč, představující výdaje na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, celkem 5 750 Kč. V kartě zákazníka není zaznamenána žádná zápůjčka ani úvěr v současnosti ve příjmení jméno ani úvěr vyplývající ze smlouvy číslo uvedené shora. Jako s použitelným příjmem je tak kalkulováno s částkou 6 285 Kč. Pokud jde o exekuce, žalovaný uvedl, že v jeho případě probíhají dvě exekuční řízení. V kolonce dokumenty k ověření finanční situace žadatele se uvádí ověření pouze složenkami, a to pokud jde o příjmy žadatele.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobcem dne 15. 1. 2021 včetně přílohy (strana 37 a 24 seznamu postoupených pohledávek) je zřejmé, že pohledávky z obou úvěrových smluv za žalovaným byly postoupeny na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z 19. 2. 2021 je zřejmé, že postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv, bylo žalovanému oznámeno, a žalovaný byl vyzván, aby uhradil do deseti dnů po obdržení dopisu částku 22 650 Kč. Z podacího lístku je zřejmé, že oznámení o postoupení pohledávky zahrnující výzvu k úhradě bylo odesláno žalovanému dne 22. 2. 2021.

8. Ve smyslu § 273 zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) se tak má za to, že oznámení bylo žalovanému doručeno 3. pracovní den, to znamená 25. 2. 2021 Poslední den lhůty k plnění připadá na 8. 3. 2021.

9. V obou případech uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., dále ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb.. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedených úvěrových smluv. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrových smluv v pozici spotřebitele, proto se tedy na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon o spotřebitelském úvěru, jak již bylo uvedeno výše. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvu o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Pokud jde o nutnost zkoumat úvěru schopnost žadatelů o úvěr, tím se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěru schopnosti v režimu podle zákona čísla 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na ní, že uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí uvedené lze stáhnout i na posouzení úvěru schopnosti v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku soudního dvora Evropské unie (2. senátu) z 5. 3. 2020 sp.zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a rady číslo 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěru schopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěru schopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit, věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soud dvůr rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen pokud se spotřebitel této neplatnosti dovolá. Soud dvůr Evropské unie ještě nad rámec k odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění, považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěru schopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy, je sankcionováno neplatností takovéto úvěrové smlouvy, a jedná se o neplatnost absolutní, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

11. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce respektive jeho právní předchůdce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal v obou případech úvěru schopnost žalovaného, neboť žádným způsobem neověřoval výdaje žalovaného, nýbrž spokojil se s tím, co žalovaný uvedl v jednotlivých kartách zákazníka. Žalovaný si ověřil pouze příjmy žalovaného složenkami, když není zřejmé, zda ověřil výši invalidního důchodu či výši nemocenských dávek či obojí, to z ničeho nevyplývá. Žádným způsobem neověřoval výdaje na bydlení, které dosahují pouze částky 1 000 Kč u smlouvy číslo částka u smlouvy číslo. U smlouvy číslo není v kartě zákazníka zohledněna předchozí úvěrová smlouva (úvěrová smlouva číslo). Žalobce nijak nezhodnotil, že proti žalovanému je vedena exekuce, nebylo zkoumáno, v jaké výši exekuce je vedena a v případě druhé smlouvy se jednalo o exekuce dvě. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a proto je smlouva absolutně neplatná. Na straně žalovaného vzniklo ve smyslu 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení, a je proto povinen vydat to, o co se obohatil, tedy poskytnuté finanční prostředky. Ze smlouvy číslo žalovaný uhradil částku 3 230 Kč a je proto povinen uhradit žalobci částku 2 770 Kč (6 000 Kč – 3 230 Kč) a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 770 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení tím, že přes výzvu právního předchůdce žalobce, která byla včleněna do oznámení o postoupení pohledávky, tedy do dopisu z 19. 2. 2021 a byla žalovanému doručena 25. 2. 2021 (viz výše) ve lhůtě k plnění, která byla stanovena v délce 10 dnů, tj. do 8. 3. 2021, právnímu předchůdci žalobce nevrátil to, oč se obohatil ve zbytku, to znamená ve zbytku žalované jistiny, kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku smluvního a rozdílu mezi přiznaným a zamítnutým úrokem z prodlení, soud žalobu zamítl.

12. V případě smlouvy druhé v pořadí žalovaný obdržel peněžní prostředky v částce 14 000 Kč a uhradil částku 12 870 Kč, je tedy povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 o.z. částku 1 130 Kč s úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení a počátek prodlení je shodné jako smlouvy číslo tj. 8,25 % ze zbylé částky od 9. 3. 2021 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba nedůvodná a soud tedy zamítl žalobu ohledně částky 11 200 Kč, ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení i kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení, ohledně smluvního úroku z prodlení a rozdílu mezi přiznaným a zamítnutým úrokem z prodlení.

13. Aktivní procesní legitimace žalobce je dána ustanovením § 1879 a následující o.z., neboť společnost právnická osoba řádně postoupila pohledávky z obou úvěrových smluv na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Výše úroků z prodlení soud stanovil podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 dost. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch. Měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.