1 C 176/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 136 517,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku, Anonymizováno, 112 642,13 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 23 875,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 617,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 195,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 127 365,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 127 365,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit částku 136 517,79 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 29. 5. 2023 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě níž poskytl žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 130 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Uvedla, že smlouva byla uzavřena online, žalovaná podala dne 29. 5. 2023 žádost o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě této žádosti byl žalované zaslán PIN k přihlášení do účtu Creditea, následně žalovaná doložila potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady o totožnosti. Právní předchůdce žalobkyně její žádost vyhodnotil a akceptoval ji, což žalované oznámil prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámením v jejím účtu , Anonymizováno, , který jí byl zřízen. Uzavřená smlouvy byla žalované doručena do jejího účtu , Anonymizováno, , kde se s ní mohla seznámit. Žalovaná se zavázala hradit ve prospěch právního zástupce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, přičemž informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla povinna uhradit, byla žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl dostupný na online účtu , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , o vystavení rozpisu plateb byla žalovaná vyrozuměna e-mailem. Minimální měsíční splátky měla žalovaná uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok dle smlouvy, dále byla povinna hradit sjednané poplatky a náklady. Žalobkyně uvedla, že žalovaná vyčerpala celkem částku 146 752,39 Kč. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky, na základě čehož byla vyzvána k úhradě. Jelikož dlužnou částku neuhradila, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21. 4. 2024. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení částky 127 365,08 Kč představující dlužnou jistinu, částky 900 Kč představující dlužný poplatek, dlužného úroku z jistiny ve výši 8 252,71 Kč, kapitalizovaných úroků od 22. 4. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 11 195,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 22. 4. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 9 617,21 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 127 365,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 128 265,08 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na pohledávku uhradila celkem 34 110,26 Kč.

2. V žalobě žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla jejím právním předchůdcem řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, kdy ten vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (BRKI, NRKI), dále zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala doložením výpisu z bankovního účtu žalované nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účetnictví. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované, když uvedla, že byly zkoumány a vyhodnocovány transakce na běžném účtu žalované, kdy z těchto informací byly získány ucelené informace o finanční situaci žalované a že je schopna hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 130 000 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy uzavřené online prostřednictvím webových stránek žalobkyně soud zjistil, že se jí společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 130 000 Kč, která byla žalované poskytnuta bezhotovostně na jí sdělený bankovní účet. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou dlužnou částku, kdy informace o výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, jí byla sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který jí byl dostupný online na účtu Creditea, splatnost minimální měsíční platby byla ke každému 2. dni kalendářního měsíce. Roční pevná úroková sazba činila 19,92 %, RPSN 22,18 % ročně. Dle potvrzení o provedené transakci má soud za prokázané, že žalovaná načerpala částku 146 752,39 Kč. Z transakční historie poté vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 34 110,26 Kč. Z listiny nazvané „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 39 500 Kč, životní měsíční náklady 11 000 Kč, měsíční náklady na ostatní úvěry 10 000 Kč. Tvrzené vyhodnocení transakcí k ověření úvěruschopnosti žalované z jejího účtu nebylo prokázáno žádnými listinami.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobkyní dne , datum, , s účinností k témuž dni, včetně seznamů postoupených pohledávek, je zřejmé, že pohledávka z předmětné Smlouvy o úvěru za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky je zřejmé, že postoupení pohledávek ze Smlouvy úvěru bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána, aby uhradila dlužnou částky žalobkyni.

6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

9. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedůsledně ověřoval úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil pouze s tvrzením žalované týkající se jejich příjmů a výdajů. Měsíční výdaje ani příjmy žalované nebyly nikterak ověřovány, tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdce zkoumal a vyhodnocoval úvěruschopnost žalované transakcemi na bankovním účtu žalované, nebylo nikterak ani přes výzvu a poučení soudu prokázáno. Přes poučení o následcích neunesení důkazního břemene žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce řádně posuzoval a ověřoval výši příjmů a výdajů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně vycházel ze skutečnosti, že měsíční příjmy žalované činí 39 500 Kč, měsíční výdaje činí 12 000 Kč, z čehož 10 000 Kč představuje jiné úvěry žalované. Jelikož nebylo prokázáno, že by byly jakkoli ověřovány příjmy a výdaje žalované, nemohla být schopnost žalované daný úvěr splácet posouzena řádně. Poskytovatel úvěru se nemůže zprostit povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žadatele o úvěr daný úvěr splácet s odkazem na povinnost žadatele uvádět pravdivé údaje, nýbrž musí vždy schopnost splácet úvěr u každého spotřebitele - žadatele o úvěr řádně posoudit individuálně. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že za situace, kdy žalovaná uvedla výdaje ve výši 12 000 Kč, z čehož 10 000 Kč měly činit splátky dalších úvěrů, měl poskytovatel úvěru zvláště pečlivě posuzovat a ověřovat výši příjmů a výdajů žalované, když v době poskytnutí úvěru bylo již úvěrové zatížení žalované vysoké a uváděné výdaje na životní potřeby nepřiměřeně nízké. Právní předchůdce žalobkyně proto zcela zřejmě nepostupoval s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

10. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).

11. Žalobkyně jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli však na úroky, poplatky apod. Žalovaná v rámci smlouvy načerpala 146 752,39 Kč, uhradila částku 34 110,26 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 112 642,13 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 23 875,66 Kč, představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž soud žalobě vyhověl, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 617,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 195,92 Kč, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

12. Soud dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je v produktivním věku, když nebyly provedeny žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že není schopna pracovat, odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, a to pod podmínkou ztráty výhody splátek. V případě, že se žalovaná zpozdí s úhradou, byť i jediné splátky, může věřitel vůči žalované uplatnit zesplatnění celého plnění.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 poslední věty o. s. ř. Soud vychází ze specifické povahy řízení úpravy poměrů dle § 86 a 87 o spotřebitelském úvěry, kdy v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či její částipodle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace s ohledem na specifika řízení nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka nelze vůbec uvažovat (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.