1 C 178/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 58 793,19 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 28 887,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 115,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 750,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 887,36 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 25 042,04 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 905,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 337,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 412,59 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 905,83 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 27 288,98 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit částku 58 793,19 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, .

2. Žalobkyně tvrdí, že základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .). Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 3. 6. 2014 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 13 000 Kč, současně mu byla poskytnuta kreditní karta , hodnota, , jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn peněžní prostředky čerpat formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti do tohoto úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázel splácet v minimálních měsíčních splátkách ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce, konkrétní výše splátky byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky měl žalovaný vrátit včetně úroků a dalších sjednaných poplatků dle obchodních podmínek, sazebníku poplatků a úrokového lístku, které jsou nedílnou součástí Smlouvy č. , hodnota, . V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkovou částku 115 905,58 Kč a žalobkyni uhradil částku 161 202,89 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a dne 28. 7. 2024 ukončil Smlouvu č. , hodnota, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 31 637,53 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení částky 25 042,04 Kč představující dlužnou jistinu, částku 3 845,32 Kč představující poplatky, kapitalizované úroky ve výši 2 750,17 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 115,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 887,36 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 25 042,04 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení.

3. Dále žalobkyně tvrdí, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 s účinností ke dni 13. 12. 2024 je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , a to na základě vkladu části podniku , právnická osoba, do , právnická osoba, , která poté zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností , právnická osoba, ). Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne 18. 2. 2010 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 10 000 Kč, současně mu byla poskytnuta kreditní karta , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn peněžní prostředky čerpat formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti do tohoto úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázel splácet v minimálních měsíčních splátkách ze sjednané procentuální výše 10 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce, konkrétní výše splátky byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky měl žalovaný vrátit včetně úroků a dalších sjednaných poplatků dle obchodních podmínek a sazebníku poplatků, které jsou nedílnou součástí Smlouvy č. , hodnota, . V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkovou částku 286 408,46 Kč a žalobkyni uhradil částku 354 583,42 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, využil právní předchůdce svého práva a dne 14. 7. 2024 ukončil Smlouvu č. , hodnota, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě částky 32 318,42 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení částky 27 288,98 Kč představující dlužnou jistinu, částku 2 616,85 Kč představující poplatky, kapitalizované úroky ve výši 2 412,59 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 337,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 288,98 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 29 905,83 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení.

4. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, byla jejím právním předchůdcem řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy ten vycházel z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr, kdy žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši 15 000 Kč ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , kde je od 27. 3. 2007 zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník. Dále žalovaný uvedl, že má vlastní bydlení, je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči další osobě a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti u Smlouvy č. , hodnota, byly porovnávány jeho příjmy i výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu, kdy výpočtem byla získána částka disponibilních příjmů žalovaného. Z interních zdrojů poté banka zjistila, že vůči ní měl žalovaný závazky s celkovou výší 1 055,38 Kč, další externí závazky neměl, celkový podíl na nákladech na bydlení byl 60 %. Do výdajů žalovaného byla kromě jím deklarované částky též započtena částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení/výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše zjištěných měsíčních závazků. Výpočet disponibilní částky byl proveden odečtem výdajů žalovaného od jeho příjmů.

5. Ohledně Smlouvy č. , hodnota, , ta uvedla, že právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti o úvěr, kdy v daném případě žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši 15 000 Kč ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , kde je od 27. 3. 2007 zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník. Dále žalovaný deklaroval, že má vlastní bydlení, je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči další osobě a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti u Smlouvy č. , hodnota, byly porovnávány jeho příjmy i výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu, kdy výpočtem byla získána částka disponibilních příjmů žalovaného. Z interních a externích zdrojů poté banka zjistila, že žalovaný neměl žádné závazky. Výpočet disponibilní částky byl proveden odečtem výdajů žalovaného od jeho příjmů.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze Smlouvy č. , hodnota, , tj. Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 3. 6. 2014, kterou uzavřela společnost , právnická osoba, jako věřitel se žalovaným, soud zjistil, že mezi účastníky byl sjednána výše úvěrového rámce 13 000 Kč, výše měsíční splátky činila 2 % z čerpaného úvěru, platby měly být hrazeny inkasem z účtu č. , č. účtu, , zúčtovací období bylo stanoveno 29.-28. den v měsíci, datum splatnosti měsíční splátky byla uvedena ve výpise, RPSN činilo 38,16 %, roční úroková sazba pro hotovostní čerpání činila 29,99 % a pro bezhotovostní čerpání 25,08 %. Tvrzení, že žalovaný načerpal částku 115 202,89 Kč a uhradil částku 161 202,89 Kč, má soud za prokázané z předloženého výpisu ke kreditní kartě , jméno FO, a z platební historie. Právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dne 28. 7. 2024. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 3. 6. 2025 a listiny nazvané „Vyjádření k procesu úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí 15 000 Kč ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , kde je zaměstnán jako dělník, celkový měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy, jiné měsíční splátky ani vyživovací povinnosti, dále, že vlastní dům/byt a že interní splátky žalovaného činí 1 055,38 Kč. Tvrzení, že žalovaný načerpal částku 115 202,89 Kč a uhradil před zesplatněním úvěru částku 161 202,89 Kč nebyla žádnými důkazy ze strany žalovaného vyvrácena.

8. Ze Smlouvy č. , hodnota, , tj. Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2010, kterou uzavřela společnost , právnická osoba, jako věřitel se žalovaným, soud zjistil, že mezi účastníky byla sjednána výše úvěrového rámce 10 000 Kč, výše měsíční splátky činila 10 % z čerpaného úvěru, splátky měly být hrazeny k 2. dni v měsíci. Tvrzení, že žalovaný načerpal částku 286 408,46 Kč a uhradil částku 354 583,42 Kč, má soud za prokázané z předloženého výpisu ke kreditní kartě , Anonymizováno, . Právní předchůdce žalobkyně zesplatnil úvěr a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dne 14. 7. 2024. Z listiny nazvané „, Anonymizováno, “ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytu, je svobodný, je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou jako dělník s měsíčním příjmem 15 000 Kč. Dále je z této listiny zřejmé, že splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu č. , č. účtu, , denní limit pro bezhotovostní nákupy činil 10 000 Kč, pro výběr hotovosti činil denní limit též částku 10 000 Kč. Tvrzení, že žalovaný načerpal částku 286 408,46 Kč a uhradil před zesplatněním úvěru částku 354 583,42 Kč nebyla žádnými důkazy ze strany žalovaného vyvrácena.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) a žalobkyní dne , datum, , s účinností k , datum, , včetně seznamů postoupených pohledávek, je zřejmé, že pohledávky z předmětných smluv o úvěru za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky je zřejmé, že postoupení pohledávek ze smluv o úvěru bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván, aby uhradil dlužné částky žalobkyni.

10. V případě Smlouvy č. , hodnota, soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Dále z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. , spisová značka, .

13. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil v případě Smlouvy č. , hodnota, povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 9, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedůsledně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil pouze s tvrzením žalovaného týkající se jeho příjmů, výdaje žalovaného určil na základě statistických dat , právnická osoba, . Měsíční výdaje ani příjmy žalovaného nebyly nikterak ověřovány, tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdce zkoumal a vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, nebylo nikterak prokázáno, a to ani po poučení soudem u jednání o neunesení důkazního břemene. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z tvrzení žalovaného, že jeho měsíční příjmy činí 15 000 Kč, celkové příjmy domácnosti, které nejsou nikterak specifikovány, činí 25 000 Kč, výdaje nebyly žalovaným ani před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, tvrzeny, právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z dat , právnická osoba, . Jelikož nebylo prokázáno, že by byly jakkoli ověřovány příjmy ani výdaje žalovaného, nemohla být schopnost žalovaného úvěr ze Smlouvy č. , hodnota, splácet posouzena řádně. Poskytovatel úvěru se nemůže zprostit povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žadatele o úvěr daný úvěr splácet s odkazem na povinnost žadatele uvádět pravdivé údaje a na odhad dle dat , právnická osoba, , nýbrž musí vždy schopnost splácet úvěr u každého spotřebitele - žadatele o úvěr řádně posoudit individuálně. Právní předchůdce žalobkyně proto zcela zřejmě nepostupoval s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěr ze Smlouvy č. , hodnota, . Vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že Smlouva č. , hodnota, je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z.

14. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva č. , hodnota, je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného ve smyslu 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení a žalovaný je povinen vrátit to, o co se obohatil. Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ze Smlouvy č. , hodnota, , nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokutu apod. Žalovaný načerpal částku 115 905,58 Kč a uhradil před podáním žaloby celkem částku 161 202,89 Kč, uhradil tedy více, než činila načerpaná jistina úvěru. Protože žalovaný zcela splnil povinnost uhradit jistinu z neplatné Smlouvy č. , hodnota, , soud žalobu ohledně žalovaných částek i zákonných úroků z prodlení ze Smlouvy č. , hodnota, zamítl výrokem I. tohoto rozsudku.

15. Dále soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli v případě Smlouvy č. , hodnota, smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost ze smlouvy a umožnil žalovanému načerpat částku 286 408,46 Kč, avšak žalovaný nesplnil svou povinnost včas vrátit poskytnutou částku včetně sjednaných úroků a poplatků. Žalovaný byl vyzván k zaplacení požadované částky žalobkyní před podáním žaloby. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z. Tvrzení žalobkyně, že žalované částky ze Smlouvy č. , hodnota, žalovaný neuhradil, nebylo konkrétními důkazy vyvráceno, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. Za této situace je žalovaný povinen hradit jak dlužnou jistinu ze Smlouvy č. , hodnota, , tak i sjednané poplatky, a rovněž sjednané úroky a zákonné úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. účinného do , datum, . O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalovanému žalované částky ze Smlouvy č. , hodnota, uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to výrokem II. tohoto rozsudku.

16. Soud uvádí, že z důkazů, které byly během řízení provedeny a nejsou v rozsudku výslovně zmíněny, neučinil žádné skutkové závěry významné pro rozhodnutí.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť rozdíl míry úspěchu žalobkyně (50,9 %) a neúspěchu v řízení (49,1 %) je nepatrný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.