1 C 188/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , narozená dne Datum narození žalované trvale Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , toho času neznámého pobytu zastoupená opatrovníkem pro řízení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 122 215,90 Kč s příslušenstvím, o zaplacení 101 005,44 Kč s příslušenstvím a o zaplacení 71 729,47 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 114 252 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 7 963,90 Kč, úroků ve výši 13,49 % ročně z částky 119 407,94 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 119 407,94 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných úroků ve výši 4 136,84 Kč od 18. 2. 2024 do 21. 5. 2024, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 93 812 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žaloba se co do částky 7 193,44 Kč, úroků ve výši 13,49 % ročně z částky 99 002,71 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 99 002,71 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných úroků ve výši 3 503,39 Kč od 16. 2. 2024 do 21. 5. 2024, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66 457 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

VI. Žaloba se co do částky 5 272,47 Kč, úroků ve výši 13,49 % ročně z částky 69 520,73 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 69 520,73 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných úroků ve výši 2 539,12 Kč od 20. 2. 2024 do 28. 5. 2024, zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 115,20 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Česká republika – Okresní soud ve Strakonicích nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 122 215,90 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou uzavřela dne 7. 11. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla částku 120 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit spolu se sjednaným úrokem formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 916 Kč měsíčně, a to ke každému 18. dni v měsíci počínaje dnem 18. 12. 2023. Dále se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 400 Kč. Žalovaná splátky řádně hradila od 18. 12. 2023 do 18. 2. 2024, od 18. 3. 2024 neeviduje žalobkyně od žalované žádnou úhradu, celkem žalovaná uhradila částku 5 748 Kč. Na základě toho, že žalovaná porušila podmínky smlouvy, když řádně nesplácela, došlo dne 22. 5. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny ve výši 119 407,94 Kč, nesplaceného smluvního úroku 4 136,84 Kč kapitalizovaného do dne předcházejícího dni zesplatnění, smluvní pokuty 1 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru 1 807,96 Kč, smluvního úroku 13,49 % ročně z dlužné jistiny od 22. 5. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 1. 6. 2024 do zaplacení. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že při zkoumání žalovaná uvedla, že má čistý příjem ze zaměstnání ve výši 16 800 Kč, zároveň uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalované byl ověřen prostřednictvím výpisu z jejího bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 7. 2023 do 24. 10. 2023. Částka měsíčního příjmu uváděná žalovanou se shoduje s doloženými doklady. Žalovaná současně uvedla příjmy ostatních členů domácnosti 17 200 Kč a měsíční výdaje na domácnost včetně splátek úvěrů 11 090 Kč. Tyto údaje dále žalobkyně ověřila prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem, žalovanou lustrovala prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI, v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS. Z úvěrového registru žalobkyně zjistila, že žalovaná hradí splátky na další čtyři úvěry v měsíční výši 17 146 Kč, kdy u dvou z těchto úvěrů je vedena jako spoludlužnice. Po zohlednění příjmů a výdajů vypočetla žalobkyně disponibilní příjem žalované ve výši 3 373 Kč a dospěla k závěru, že bude schopna úvěr splácet měsíční částkou 1 916 Kč.

2. Dále žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 101 005,44 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou uzavřela dne 25. 10. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla částku 100 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit, zaplatit poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 000 Kč a sjednaný úrok formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 547 Kč měsíčně, a to ke každému 16. dni v měsíci počínaje dnem 16. 11. 2023. Žalovaná splátky řádně hradila od 16. 11. 2023 do 16. 2. 2024, od 16. 3. 2024 neeviduje žalobkyně od žalované žádnou platbu, celkem uhradila částku ve výši 6 188 Kč. Na základě toho, že žalovaná úvěr řádně nehradila, došlo dne 22. 5. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se domáhá úhrady nesplacené jistiny 99 002,71 Kč, nesplaceného smluvního úroku 3 503,39 Kč kapitalizovaného do dne předcházejícího dni zesplatnění, smluvní pokuty 1 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru 1 002,73 Kč, smluvního úroku 13,49 % ročně z dlužné jistiny od 22. 5. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 1. 6. 2024 do zaplacení. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že při zkoumání sama žalovaná uvedla, že má čistý příjem ze zaměstnání ve výši 16 800 Kč u společnosti , právnická osoba, ., zároveň uvedla, že je vdaná, žije u rodičů nebo rodinných příslušníků a nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalované byl ověřen prostřednictvím výpisu z jejího bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 7. 2023 do 24. 10. 2023. Částka měsíčního příjmu uváděná žalovanou se shoduje s doloženými doklady. Žalovaná současně uvedla příjmy ostatních členů domácnosti 17 200 Kč a měsíční výdaje na domácnost včetně splátek úvěrů 11 090 Kč. Tyto údaje dále žalobkyně ověřila prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem, žalovanou lustrovala prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI, v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS. Z úvěrového registru žalobkyně zjistila, že žalovaná hradí splátky na tři úvěry v měsíční výši 15 599 Kč, kdy u dvou z nich je vedena jako spoludlužnice. Po zohlednění příjmů a výdajů vypočetla žalobkyně disponibilní příjem žalované ve výši 4 920 Kč, a proto dospěla k závěru, že bude schopna úvěr splácet měsíční částkou 1 547 Kč.

3. Dále žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 71 729,47 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou uzavřela dne 23. 11. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla částku 70 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 1 400 Kč a sjednaným úrokem formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 181 Kč měsíčně, a to ke každému 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 12. 2023. Žalovaná splátky řádně hradila od 20. 12. 2023 do 20. 2. 2024, od 25. 3. 2024 neuhradila ničeho, celkem uhradila částku 3 543 Kč. Na základě toho došlo dne 29. 5. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 69 520,73 Kč, nesplaceného smluvního úroku 2 539,12 Kč kapitalizovaného do dne předcházejícího dni zesplatnění, smluvní pokuty 1 000 Kč, pojistného 288 Kč, poplatku za sjednání úvěru 920,74 Kč, smluvního úroku 13,49 % ročně z dlužné jistiny od 29. 5. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 8. 6. 2024 do zaplacení. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že při zkoumání žalovaná uvedla, že má čistý příjem ze zaměstnání ve výši 16 800 Kč, zároveň uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalované byl ověřen prostřednictvím výpisu z jejího bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 7. 2023 do 24. 10. 2023. Částka měsíčního příjmu uváděná žalovanou se shoduje s doloženými doklady. Žalovaná současně uvedla příjmy ostatních členů domácnosti 17 200 Kč a měsíční výdaje na domácnost včetně splátek úvěrů 11 090 Kč. Tyto údaje dále žalobkyně ověřila prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem, žalovanou lustrovala prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI, v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS. Z úvěrového registru žalobkyně zjistila, že žalovaná hradí měsíčně splátky na pět úvěrů v částce 19 062 Kč, kdy u dvou z nich je vedena jako spoludlužnice. Po zohlednění příjmů a výdajů vypočetla žalobkyně disponibilní příjem žalované ve výši 1 457 Kč a dospěla k závěru, že bude schopna úvěr splácet měsíční částkou 1 085 Kč.

4. Opatrovník žalované uvedl, že žalovaná při sjednávání smluv o spotřebitelském úvěru vystupovala v postavení spotřebitele, žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, když poukázal na to, že žalobkyně se spokojila pouze s výpisem z účtu žalované, nikterak neověřovala informace o průměrném výdělku či o trvání pracovního poměru. Dále poukázal na to, že disponibilní příjem povinné by nestačil na měsíční splátky úvěrů a že žalovaná splácela vícero úvěrů, což je zřejmé z výpisu z jejího bankovního účtu i z jednotlivých potvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované. Opatrovník proto navrhl, aby soud přihlédl k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi žalovanou a žalobkyní.

5. Ve věci se jedná o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná je občankou Slovenské republiky. Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba na danou věc aplikovat Nařízení Brusel I. bis. Úprava mezinárodní příslušnosti dle článku 17 a následujících Nařízení Brusel I. bis na daný případ nedopadá, neboť ta dopadají výlučně je na ty spotřebitelské smlouvy o úvěru, jde-li o koupi movitých věcí na splátky, o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. V případě všech tří úvěrových smluv, které jsou předmětem této věci, se však jedná o úvěry, které neměly účelové určení, nebyly poskytovány za účelem koupě konkrétní movité věci, a nedopadá proto na ně úprava stanovená v článku 17 odst. 1 písm. a), b) Nařízení Brusel I. bis. Soud zde odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017 sp. zn. 39 Co 348/2017 a dále např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp.zn. 33 Cdo 1715/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012 sp.zn. 32 Cdo 1826/2011. Citovaná usnesení Nejvyššího soudu jsou stále aplikovatelná, přestože se týkají předchozí úpravy, neboť text daných ustanovení dle Nařízení Rady (ES) č. 44/2011 byl převzat do Nařízení Brusel I. bis. Na danou věc je proto třeba aplikovat čl. 7 bodu 1 Nařízení Brusel I. bis, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku; b) v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Na smlouvy o úvěr, které nejsou účelově určeny, se vztahuje článek 7 bod 1 písm. b) Nařízení Brusel I. bis, neboť poskytnutí úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu (viz např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017 sp.zn. 39 Co 348/2017). Protože úvěry byly poskytnuty na území České republiky, je založena mezinárodní příslušnost soudů České republiky.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 11. 2023 č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 2 400 Kč a s úroky ve výši 13,49 % ročně (RPSN 14,92 %) v měsíčních splátkách po 1 916 Kč splatných vždy ke každému 18. dni v měsíci. Pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, vedeného u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . za měsíc listopad roku 2023 vyplývá, že dne 7. 11. 2023 jí byla žalobkyní zaslána částka 120 000 Kč. Skutečnost, že žalovaná uhradila jen částku 5 748 Kč, nebyla konkrétními důkazy vyvrácena. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši 16 800 Kč, je vdaná, nemá děti a žije u rodičů, dalším příjmem domácnosti je částka 17 200 Kč. Jako své výdaje uvedla částku 11 090 Kč. Z tohoto potvrzení dále vyplývá, že příjem byl ověřen z bankovního výpisu, žalobkyně lustrovala žalovanou v registrech a insolvenčním rejstříku a že žalovaná má další 4 osobní úvěry, kdy ve dvou z nich vystupuje jako spoludlužnice.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 10. 2023 č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 2 000 Kč a s úroky ve výši 13,49 % ročně (RPSN 14,92 %) v měsíčních splátkách po 1 547 Kč splatných vždy ke každému 16. dni v měsíci. Pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za období měsíce října roku 2023 soud zjistil, že dne 25. 10. 2023 jí byla od žalobkyně zaslána částka 100 000 Kč. Skutečnost, že žalovaná načerpala finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a uhradila 6 188 Kč, nebyla konkrétními důkazy nikterak vyvrácena. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, . ve výši 16 800 Kč, je vdaná, nemá děti a žije u rodičů, dalším příjmem domácnosti je částka 17 200 Kč. Jako své výdaje uvedla částku 11 090 Kč. Z tohoto potvrzení dále vyplývá, že příjem byl ověřen z bankovního výpisu, žalobkyně lustrovala žalovanou v registrech a insolvenčním rejstříku a že žalovaná má další 3 osobní úvěry, kdy ve dvou z nich vystupuje jako spoludlužnice.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 11. 2023 č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou (dále jen „Smlouva č. , hodnota, “), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 400 Kč, pojištěním a s úroky ve výši 13,49 % ročně (RPSN 14,92 %) v měsíčních splátkách po 1 181 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci. Pro případ nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za období měsíce listopadu roku 2023 soud zjistil, že dne 23. 11. 2023 jí byla od žalobkyně zaslána částka 70 000 Kč. Skutečnost, že žalovaná načerpala finanční prostředky ve výši 70 000 Kč a uhradila 3 543 Kč, nebyla konkrétními důkazy nikterak vyvrácena. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši 16 800 Kč, je vdaná, nemá děti a žije u rodičů, dalším příjmem domácnosti je částka 17 200 Kč. Jako své výdaje uvedla částku 11 090 Kč. Z tohoto potvrzení dále vyplývá, že příjem byl ověřen z bankovního výpisu, žalobkyně lustrovala žalovanou v registrech a insolvenčním rejstříku a že žalovaná má dalších 5 osobních úvěrů, kdy ve dvou z nich vystupuje jako spoludlužnice.

9. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli ve všech třech případech smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření těchto úvěrových smluv v pozici spotřebitele, proto se na ně vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy ve smyslu tohoto zákona zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedených úvěrových smluv.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

12. Soud se tedy zabýval tím, žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti a k námitce opatrovníka žalované. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, . Žalobkyně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a dalších registrech. Žalovaná sama uvedla, že je zaměstnána a má měsíční čistý příjem ve výši 16 800 Kč. Uvedla, že je vdaná, žije u rodičů nebo jiných rodinných příslušníků a nemá vyživovací povinnost. Příjmy dalších členů domácnosti označila částkou 17 200 Kč a celkové výdaje včetně splátek úvěrů částkou 11 090 Kč. Žalobkyně prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalované ověřila, že ta pobírá mzdu, která souhlasí s tvrzenou částkou. Z výpisu z bankovního účtu žalované vyplývá, že v období měsíce července roku 2023 činil její čistý měsíční příjem ze zaměstnání částku 13 415 Kč, v období měsíce srpna roku 2023 činil částku 10 420 Kč, v období měsíce září roku 2023 částku 18 538 Kč a v období měsíce října roku 2023 částku 17 011 Kč. Dále je z něj zřejmé, že pobírala od srpna roku 2023 od Úřadu práce České republiky částku 5 326 Kč měsíčně představující příspěvek na bydlení a příspěvek na děti. Žalobkyně nikterak neověřovala další příjem domácnosti ani výdaje žalované, ať už jde o výdaje na bydlení, na dopravu do zaměstnání, záliby, stravu a podobně, když se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením, že výdaje žalované tvoří částku 11 090 Kč měsíčně. Z předloženého výpisu z bankovního účtu žalované však vyplývá, že splácí další úvěry. Již před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, však žalobkyně věděla, že žalovaná má více úvěrů a že hradí splátky čtyř úvěrů, kdy měsíčně měla hradit částku 17 146 Kč. Žalobkyni mělo být zřejmé, že žalovaná má závazky z více úvěrů, které má splácet a jejichž výše převyšuje její příjem. Žalobkyně však i přes shora uvedené po zohlednění verifikovaných příjmů ve výši 16 800 Kč vypočetla disponibilní čistý příjem žalované ve výši 3 373 Kč a dospěla k závěru, že je schopna měsíčně hradit splátku 1 916 Kč. Žalobkyně tak zcela zřejmě nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr.

13. Soud dále dospěl k závěru, že i před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, byla nedůsledně ověřována úvěruschopnost žalované, když žalobkyně opět provedla šetření v registrech a v insolvenčním rejstříku a tvrzený čistý měsíční příjem žalované ve výši 16 800 Kč u společnosti , právnická osoba, . ověřovala z výpisu z bankovního účtu žalované za období od července roku 2023 do října roku 2023 (příjmy žalované za toto období jsou uvedeny pod bodem 12. odůvodnění). Žalobkyně však nikterak neověřovala tvrzený další příjem domácnosti ani měsíční výdaje, které žalovaná označila částkou 11 090 Kč a spokojila se pouze s tvrzením žalované. Žalovaná však již před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, měla vícero úvěrů, na které měla hradit měsíční splátky v celkové výši 15 599 Kč, což bylo žalobkyni známo, a i tak dospěla k závěru, že je žalovaná schopna hradit na tento úvěr splátku 1 547 Kč měsíčně. Z výpisu z bankovního účtu žalované však zřetelně vyplývá, že ta hradila splátky na další úvěry u jiných společností. Výše měsíčních splátek zcela jasně převyšovala její měsíční příjem. Při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr tak žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí.

14. Co se týče Smlouvy č. , hodnota, , tak ani u této nedošlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalované, kdy stejně jako v případě předchozích smluv žalobkyně ověřila z výpisu z bankovního účtu žalované pouze její pravidelný měsíční příjem ve výši 16 800 Kč (příjmy žalované za období od července roku 2023 do října roku 2023 jsou uvedeny pod bodem 12. odůvodnění) a nijak neověřovala další příjem domácnosti ani výdaje žalované a spokojila se pouze s jejím tvrzením, že veškeré její měsíční výdaje včetně splátek činí částku 11 090 Kč. Výdaje neověřovala, nezjišťovala, jaké má žalovaná měsíční náklady na bydlení, stravu, apod. Žalobkyni bylo též zřejmé, že před uzavřením Smlouvy č. , hodnota, měla žalovaná více úvěrů, na které měla hradit měsíčně ve splátkách částku ve výši 19 062 Kč. To, že měla i další úvěry u různých společností, které splácela, vyplývá z předloženého bankovního účtu žalované. Žalobkyně proto nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, když dospěla k závěru, že je schopna hradit na tento úvěr splátku 1 181 Kč měsíčně.

15. Soud proto dospěl k závěru, že shora uvedené smlouvy jsou pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, když ani u jedné smlouvy nepostupovala žalobkyně s odbornou péčí a řádně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet.

16. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).

17. Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla Smlouvou č. , hodnota, poskytnuta částka 120 000 Kč, žalovaná uhradila částku 5 748 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 114 252 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok I.). Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 7 963,90 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou 120 000 Kč a částkou 5 748 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, dále ohledně úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny (výrok II.).

18. Smlouvou č. , hodnota, byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč, žalovaná uhradila 6 188 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, tj. částku 93 812 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok III.). Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 7 193,44 Kč představující rozdíl mezi žalovanou a uhrazenou částkou, ohledně níž soud žalobě vyhověl, dále ohledně úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny (výrok IV.).

19. Smlouvou č. , hodnota, byla žalované poskytnuta částka 70 000 Kč, žalovaná uhradila 3 543 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, tj. částku 66 457 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok V.). Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 5 272,47 Kč představující rozdíl mezi žalovanou a uhrazenou částkou, ohledně níž soud žalobě vyhověl, dále ohledně úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tak soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny (výrok VI.).

20. Žalovaná byla ve věci zastoupena opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu, žalovaná tedy ke svým osobním poměrům neuvedla ničeho. Žalobkyně po poučení podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat možnosti a schopnosti žalované uhradit dlužnou jistinu uvedla, že nemá žádné možnosti, jak zjistit schopnost žalované uhradit dlužné jistiny. Soud vycházel z obsahu spisu, z provedených důkazů k osobě žalované ze zprávy České správy sociálního zabezpečení zjistil, že posledního zaměstnavatele žalované eviduje v době do 31. 12. 2023. V řízení nebyly provedeny žádné důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaná není schopna získávat finanční prostředky prací, když dle České správy sociálního zabezpečení do 31. 12. 2023 byla zaměstnaná. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužných jistin a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je v produktivním věku, a může pracovat, odpovídá zaplacení jistin ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně, celkem ve výši 3 600 Kč, a to pod podmínkou ztráty výhody splátek. Nezaplacením byť jedné splátky se stane splatným celý dluh.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla, s přihlédnutím k příslušenství žalované pohledávky, ohledně něhož byla žaloba zamítnuta, úspěšná v cca 80 % předmětu řízení, rozdíl míry úspěchu a neúspěchu žalobkyně tak činí 60 %. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů z 60 %. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 14 032 Kč a cestovní výdaje žalobkyně za cestu k jednání dne 26. 11. 2024 představují částku 1 159,96 Kč. Žalobkyně vykonala cestu z Plzně do Strakonic a zpět (2x 79 km), celkem ujela 158 km vozidlem tov. zn. Škoda Octavia RZ , SPZ, . Žalobkyni tak náleží náhrada za opotřebení vozidla v částce 5,60 Kč za jeden ujetý kilometr dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb, tj. celkem v částce 884,80 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 275,16 Kč (při kombinované spotřebě nafty 4,5 litru na 100 km, při ceně 1 litru nafty dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. v částce 38,70 Kč). Žalobkyně se vzdala práva na paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Celkem tak náklady činí částku 15 191,96 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení z 60 %, tedy v částce 9 115,20 Kč, kterou je podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku.

22. S ohledem na skutečnost, že žalované byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, vzniknou v souvislosti se zastoupením žalované České republice náklady vynaložené na odměnu opatrovníka. Nárok státu na úhradu nákladů spočívající v odměně opatrovníka nelze podřadit pod rozhodnutí o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., nýbrž se uplatní ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Náhradu nákladů, které v tomto případě budou vynaloženy na zaplacení odměny za zastupování a hotových výdajů advokáta, ustanoveného jako opatrovníka podle § 29 o. s. ř., lze přiznat jen za situace, kdy účastník, jemuž byl advokát ustanoven, má s ohledem na výsledek řízení právo na náhradu nákladů řízení. V tomto případě však soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobci, nikoliv žalované, které byl opatrovník ustanoven. Soud proto rozhodl, že České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.