1 C 27/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B zástupce: advokát Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 51 510 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 490 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení a ohledně částky 9 510 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se co do částky 21 510 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 39 510 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 5 507,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 51 510 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně www. , Anonymizováno, .cz, na které si sám žalovaný vybral výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti. Následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje a heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu, registrace byla dokončena zadáním zaslaného verifikačního SMS kódu do příslušného pole na webových stránkách žalobkyně, čímž byla Smlouva uzavřena. K ověření jím sdělených údajů byla žalobkyni poskytnuta fotokopie dokladu totožnosti žalovaného, současně žalovaný uhradil žalobkyni 1 Kč prostřednictvím bankovního účtu jakožto ověřovací platbu. Žalovaný se spolu s poskytnutou částkou zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal splácet každý měsíc nejpozději k 1. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynuté období, s tím, že jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli za trvání Smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný řádně úvěr nehradil, čímž se dostal do prodlení, byl opakovaně upomínán, k zesplatnění úvěru poté došlo ke dni 5. 12. 2024. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit částku 42 000 Kč představující nesplacenou jistinu 30 000 Kč a kapitalizované smluvní úroky za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 12 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení a částku 9 510 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu za období od 6. 12. 2024 do 19. 10. 2025. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uvedla, že byla provedena lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem, potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že zvážil své možnosti úvěr hradit. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Příjmy a výdej žalovaného byly ověřeny třemi výpisy z účtu za období od ledna do července 2024.

3. Žalovaný namítl neplatnost smlouvy z důvodu dostatečného neposouzení jeho úvěruschopnosti jako spotřebitele ze strany žalobkyně před uzavřením Smlouvy a z důvodu rozporu výše úroků s dobrými mravy. Žalovaný dále uvedl, že v době uzavření smlouvy trpěl závislostí na hazardu a je schopen hradit jistinu úvěru ve splátkách po 500 Kč, když před podáním žaloby uhradil částku 11 500 Kč.

4. Žalobkyně podáním ze dne 11. 3. 2026 vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 9 510 Kč představující smluvní pokutu a ohledně částky 2 490 Kč představující jistinu, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 490 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení. Důvodem zpětvzetí byla skutečnost, že žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 12 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena dne 2. 8. 2024 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč, s opakovaným čerpáním. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že Smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny. Dále bylo Smlouvou sjednáno, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, splácen bude každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 1. dni v měsíci s tím, že jistinu může žalovaný uhradit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. RPSN bylo sjednáno ve výši 5 539,38 %, za předpokladu, že úvěr bude řádně hrazen. V případě prodlení žalovaného s úhradou byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně které je prodlení. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 30 000 Kč: dne 2. 8. 2024 částku 10 000 Kč a dne 4. 8. 2024 částku 20 000 Kč, jak rovněž vyplývá z potvrzení o provedených platbách , právnická osoba, ve spojení s výpisy z účtu žalovaného. Žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 11 500 Kč, a to dne 25. 7. 2025 částku 10 000 Kč a dne 12. 9. 2024 částku 1 500 Kč, jak vyplývá z potvrzení o provedení transakce , právnická osoba, .

6. K tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně výpisy z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 1. 2024 do 31. 7. 2024. Z těchto výpisů je zřejmé, že mzda žalovaného se pohybovala v rozmezí 27 671 Kč a 37 500 Kč měsíčně, v lednu 2024 byly na účet žalovaného převedeny finanční prostředky v částce 375 646 Kč a z účtu odešlo 752 646,44 Kč. Mezi platby na účet žalovaného byly převody mezi účty žalovaného, značnou část přijatých plateb tvořily platby od provozovatele kurzových sázek společnosti , právnická osoba, . Za měsíc leden činily platby na účet žalovaného od společnosti , právnická osoba, . částku 313 767 Kč, a naopak platby z účtu žalovaného společnosti , právnická osoba, . dosahovaly 209 000 Kč, mezi příjmy byl úvěr ve výši 30 000 Kč přes platební bránu ThePay a mezi výdaji splátky úvěrů ve výši nejméně 11 936 Kč. Za měsíc únor platby na účet dosahovaly 948 317 Kč a z účtu 973 567,91 Kč, za měsíc březen 2024 platby na účet 246 374 Kč a z účtu 305 062,68 Kč, za měsíc duben 2024 na účet 325 263 Kč a z účtu 343 192,91 Kč, za měsíc květen 2024 byla na účet žalovaného převedeno celkem 329 351 Kč a z účtu bylo poukázáno 329 626,92 Kč, za měsíc červen 2024 platby na účet představovaly částku 246 514,52 Kč a z účtu 244 751,08 Kč a za měsíc červenec 2024 na účet přišlo celkem 220 311 Kč a z účtu byly provedeny platby celkem ve výši 200 428,63 Kč. Z výpisů z účtu je zcela zřejmé, že jen platby a výplaty kurzovních sázek společnosti , právnická osoba, . činily za uvedené období statisíce korun, jediným dohledatelným stálým pravidelným příjmem žalovaného byla mzda, další příjmy na účet plynuly ze sázek a dále z úvěrů (např. u společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, . ad.).

7. Ke svým aktuálním možnostem a schopnostem žalovaný předložil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, z něhož vyplývá, že je ženatý, má dvě nezletilé děti narozené , rodné přijmení, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , manželka je na rodičovské dovolené, žalovaný pracuje. Výpisy z účtu žalovaný prokázal, že splácí další úvěry.

8. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

11. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, když sice od žalovaného vyžádala úplné výpisy z jeho bankovního účtu za sedm měsíce předcházející uzavření Smlouvy, ze kterých jsou patrné příjmy i výdaje žalovaného, avšak je zřejmé, že šlo v podstatě pouze o formální splnění podmínky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru týkající se ověření úvěruschopnosti spotřebitele. Ze všech bankovních výpisů žalovaného je totiž zřejmé, že naprostou většinu jeho plateb na účet představovaly výplaty sázek a vyplacené úvěry a z účtu odcházely měsíčně statisíce korun na sportovní sázky, tisíce až desetitisíce na splátky úvěrů, zápornou bilanci na účtu žalovaný vyrovnával dalšími opakovanými úvěry. Jen za měsíc červenec 2024 bezprostředně předcházející uzavření Smlouvy čerpal žalovaný čtyři úvěry u společností , právnická osoba, . ve výši 5 000 Kč, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . v částce 1 563 Kč, , Anonymizováno, s.r.o. ve výši 1 031 Kč a , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč. Po prozkoumání předložených výpisů a po porovnání příjmů a výdajů žalovaného tak mělo být žalobkyni jasné, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet. Žalobkyně ze shora uvedených důvodů zcela zřejmě nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

12. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).

13. Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli však na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla na základě Smlouvy poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně 12 000 Kč, a je proto povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to ohledně částky 21 510 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 51 510 Kč a mezi částkami 24 90 Kč a 9 510 Kč, ohledně nichž bylo řízení zastaveno, a částkou 18 000 Kč, ohledně níž bylo žalobě vyhověno), neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně zákonných úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

14. Soud dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je v pracovním poměru, s výdělkem okolo 30 000 Kč, kromě dvou nezletilých dětí má vyživovací povinnost k manželce na rodičosvské dovolené, odpovídá výše měsíční splátky 2 000 Kč. V případě, že se žalovaný zpozdí s úhradou, byť i jediné splátky, může věřitel vůči žalovanému uplatnit zesplatnění celého plnění.

15. Pro úplnost soud uvádí, že je dále dán důvod neplatnosti Smlouvy pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Výše úroku 40 % měsíčně, RPSN 5 539,38 % je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Ohledně závěru o neplatnosti smluvních ujednání o výši úroků pro rozpor s dobrými mravy soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména pak na rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 1484/2024, 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009. Soud dále odkazuje rovněž na nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 3194/18, v němž Ústavní soud dovodil, že v případě naprosto zjevného nesouladu plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno ani to, že tato okolnost může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Následně Nejvyšší soud uzavřel v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019 a 20 Cdo 75/2020, že je-li exekučním titulem přiznané plněné ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k neúměrnému postižení dlužníka, je namístě exekuci zastavit dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. i bez návrhu povinného. Lze-li dle shora citovaného nálezu Ústavního soudu a judikatury Nejvyššího soudu z důvodu rozporu smluvních ujednání spotřebitelských smluv s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele zastavit exekuci, tím spíše je třeba zabývat se platností smlouvy již v nalézacím řízení.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení má ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. žalobkyně, která byla úspěšná co 18 000 Kč a ve zbytku byla neúspěšná. Žalobkyně byla úspěšná co do 30 % a co do 70 % předmětu řízení byla neúspěšná. Žalovaný byl ve věci úspěšnější, rozdíl míry úspěchu a neúspěchu žalovaného činí 40 %, a to i s přihlédnutím k výši příslušenství s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a účast u jednání soudu) v sazbě 3 180 Kč za jeden úkon dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), jeden režijní paušál v částce 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení) podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a za dva úkony ve výši po 450 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. V souvislosti s účastí zástupce žalovaného u jednání soudu dne 24. 2. 2026 promeškal zástupce žalovaného na cestě k soudu a zpět na trase , adresa, (celkem 250 km) 7 započatých půlhodin. Náhrada za ztrátu času činí podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu 7x 150 Kč. Cestovné za jízdu vozidlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, RZ , SPZ, při kombinované spotřebě 5,9 l motorové nafty na 100 km, ceně nafty 34,10 Kč za 1 litr podle § 4 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb. pak dosahuje částky 1 978 Kč, z toho náhrada za opotřebení vozidla činí 1 475 Kč (250 x 5,90 Kč/km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a za pohonné hmoty 503 Kč. Celkem náklady řízení žalovaného činí 13 768 Kč, soud uložil žalobkyni uhradit žalovanému 40 % z této částky, tj. 5 507,20 Kč, a to dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost soud uvádí, že za podání ze dne 24. 3. 2026 nebyla náhrada nákladů řízení přiznána pro neúčelnost uvedeného úkonu, neboť byl učiněn až po vyhlášení rozsudku ve věci samé.