1 C 276/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 50 001 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 001 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení počítaným z částky 50 001 Kč od 9.11.2021 do zaplacení do tří dnů od právní tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 14 099,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

1. Podanou žalobou se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým soud uloží žalovanému povinnost uhradit mu částku 50 00 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou bratři, žalovaný je vlastníkem nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům čp. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez čísla popisného či evidenčního, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Tyto nemovitosti žalovaný nabyl na základě darovací smlouvy sepsané formou notářského zápisu č. j. , Anonymizováno, notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, v Písku a uzavřené mezi žalovaným jako obdarovaným a , jméno FO, a , jméno FO, (rodiči účastníků) jako dárci, součástí darovací smlouvy bylo též ujednání o zřízení služebnosti ve prospěch rodičů. Vlastnické právo žalovaného k těmto nemovitostem bylo vloženo do katastru s účinky ke dni 8. 11. 2021. Dále žalobce uvedl, že před uzavřením darovací smlouvy se rodiče účastníků dohodli se žalovaným, že mu převedou do vlastnictví shora uvedené nemovitosti s tím, že žalobci jako kompenzaci vyplatí částku ve výši 2 000 000 Kč, což bylo žalobci sděleno i jeho rodiči, sám žalovaný před uzavřením darovací smlouvy avizoval žalobci, že se s ním chce dohodnout na vyrovnání za nemovitosti. Následně žalobce upřesnil své tvrzení v tom směru, že příkaz k vyplacení částky 2 000 000 Kč žalovaným učinil otec. O příkazu otce účastníků věděli i členové nejbližší rodiny. Dále žalobce tvrdil, že žalovaný zadal přípravu darovací smlouvy výše uvedené notářce, aniž by do smlouvy nechal zahrnout svůj závazek k výplatě částky 2 000 000 Kč, na kterou mu žalovaný ničeho neuhradil. Skutečnost, že příkaz nebyl zahrnut do písemné darovací smlouvy zdůvodnil komplotem ze strany matky účastníků a žalovaného. Žalobce poukázal na to, že rodiče účastníků, resp. otec, který dne 20. 4. 2023 zemřel, podmiňoval darování nemovitostí žalovanému tím, že žalovaný vyplatí žalobci částku 2 000 000 Kč, s vědomím tohoto závazku žalovaný nemovitosti nabyl, čímž mu vznikla povinnost ke splnění příkazu. Nárok vůči žalovanému uplatněný touto žalobou žalobce opírá o ustanovení § 2064 občanského zákoníku a uvádí, že darovací smlouva neobsahuje ujednání o příkazu, což však nevylučuje jeho platné sjednání v ústní formě. Současně dodává, že nárok na splnění příkazu má dárce, kterým byl vedle matky i otec, který zemřel, a po jeho smrti může splnění příkazu vymáhat žalobce. Žalobce úmyslně žalobou uplatnil pouze plnění ve výši 50 001 Kč, a to v souladu s dispoziční zásadou.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal, a to ani zčásti ani co do základu, uvedl, že mezi účastníky je nesporné pouze to, že žalovaný je vlastníkem žalobcem specifikovaných nemovitostí a že jsou účastníci bratři. Žalovaný vyloučil, že by byla uzavřena dohoda, na jejímž základě by žalobci měl uhradit částku 2 000 000 Kč, nebyl učiněn žádný příkaz. Poukázal na to, že darovací smlouva neobsahuje žádné ujednání o příkazu, které by žalovaného vůči žalobci zavazovalo. Dodal, že před uzavřením darovací smlouvy byla vedena pouze jednání o vyklizení předmětného domu žalobcem, který jej po dobu mnoha let bezplatně užíval s rodiči, kdy hradil pouze podíl na spotřebovaných službách, nikdy ničeho nehradil za jejich užívání. Poukázal na to, že tvrzený příkaz měl dle žalobce učinit jen otec, přestože předmětem daru měly být nemovitosti ve společném jmění rodičů, a dále poukázal na nedostatek písemné formy tvrzeného příkazu.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je vlastníkem pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu čp. , Anonymizováno, , pozemku p.č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p., a pozemku p.č. , Anonymizováno, , vše je zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Územního pracoviště Strakonice pro katastrální území Vodňany na LV číslo , hodnota, . Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný tyto nemovitosti nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 1. 11. 2021 od svých rodičů, kteří měli nemovitosti ve společném jmění manželů. Tyto skutečnosti rovněž vyplývají z výpisu z katastru nemovitostí i z předmětné darovací smlouvy, která byla uzavřena mezi , jméno FO, a , jméno FO, jako dárci a oprávněnými z věcného břemene a žalovaným jako obdarovaným a zároveň jako povinným z věcného břemene, a to ve formě notářského zápisu sepsaného notářkou , jméno FO, dne 1. 11. 2021 sp.zn. , Anonymizováno, . Z uvedené darovací smlouvy soud zjistil, že dárci - rodiče účastníků, darovali uvedené nemovitosti žalovanému a žalovaný dar těchto nemovitostí beze všech výhrad přijal. Současně bylo zřízeno ve prospěch dárců doživotní věcné břemeno - služebnost užívání uvedených nemovitostí v neomezeném rozsahu tak, jak je dárci užívali a obývali v době uzavření smlouvy, a to bezplatně. Darovací smlouva neobsahuje žádné ujednání stran o povinnosti vyplatit žalobce a neobsahuje ani příkaz dárců či jednoho z dárců zavazující obdarovaného, tedy žalovaného. Z úmrtního listu vystaveného Městským úřadem Strakonice dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že , jméno FO, , otec účastníků, zemřel dne 20. 4. 2023. Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci téhož dne, bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů tak, že manželka zůstavitele , jméno FO, a syn zůstavitele – žalobce nabyli každý spoluvlastnický podíl 1/2 pozůstalosti při čisté hodnotě pozůstalosti ve výši 398 092,18 Kč. Žalovaný jako druhý syn zůstavitele ničeho nenabyl, neboť žalobce v řízení o dědictví uplatnil započtení daru na dědický podíl, resp. povinný díl žalovaného, který za zůstavitelova života obdržel darem shora uvedené nemovitosti.

4. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že ona ani její manžel , jméno FO, neměli v úmyslu učinit příkaz žalovanému, aby vyplatil podíl žalobci v souvislosti s darováním nemovitostí. Svědkyně vysvětlila, že původně měla s manželem v úmyslu o majetku za života nerozhodovat a ponechat vypořádání majetku na dědickém řízení po jejich smrti. Postupně se vztahy rodičů se žalobcem, zvláště s jeho manželkou, zhoršily a nebyly dobré. Svědkyně specifikovala, že poté, co došlo ke zhoršení zdravotního stavu jejího manžela, nebyla schopna se s manželem již postarat o dům a zahradu a za situace, kdy žalobce a jeho rodina svým rodičům nepomáhali, rozhodli se, že nemovitosti převedou na mladšího syna, tedy na žalovaného. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že jako rodiče neměli pocit, že by se žalovaný měl se svým bratrem, tedy se žalobcem vypořádat, neboť žalobce nemovitosti užíval bezplatně, pouze při úhradě poloviny nákladů na energie, bezmála do svých 50 let. Svědkyně jednoznačně vyloučila, že by ona či její manžel dali žalovanému příkaz k vypořádání se žalobcem. Z její výpovědi soud dále zjistil, že darovací smlouvu uzavřeli u notářky v Písku, přítomni byli pouze účastníci smlouvy a notář. Uvedla, že pokud by chtěli nějaký příkaz učinit, napsali by to do smlouvy. Z výpovědi svědkyně soud dále zjistil, že o tom, jakým způsobem chtějí se svým majetkem naložit, nikdo jiný nevěděl, o vzájemných vztazích v rodině věděla její sestra. Z výpovědi svědkyně soud dále zjistil, že žalovaný následně nabídl žalobci peníze „na dobré vztahy“, avšak žalobce smlouvu odmítl podepsat a dobré vztahy mezi účastníky nejsou, nic konkrétního synové nedomluvili. Žalobce se z domu odstěhoval sám někdy v říjnu 2021.

5. Žalobce navrhl k prokázání svého tvrzení ohledně vůle otce o majetkovém vypořádání účastníků whatsappovou a e-mailovou komunikaci. V e-mailu ze dne 6. 11. 2021 sdělil žalobce své matce, že říkal žalovanému, že se v polovině října přestěhuje do jiného bytu. Dále žalobce sděloval, že byl se žalovaným domluvený, že nechá u advokáta připravit dvě smlouvy, ale žalovaný chtěl sepsat jednu smlouvu u notáře a žalovaný neposkytl žádné podklady ke smlouvě. Z e-mailu ze dne 29. 11. 2021 vyplývá, že matka účastníků informuje žalobce o prodeji domu v Šumavské ulici. Z e-mailu mezi žalobcem a , jméno FO, , sestrou ze strany matky z června roku 2022 je zřejmé, že , jméno FO, jím informovala žalobce, že dům v nabídce vypadá dobře a že by měl žalovaný dodržet, co slíbil, načež žalobce odpověděl, že neumí odhadnout, jak se žalovaný zachová, neboť dům je již na něj převedený a nikdo na něj nemůže vyvinout žádný tlak, který by ho nutil jednat ve smyslu původní nabídky, což žalobce označil jako důsledek intrik matky. V e-mailu ze dne 22. 6. 2022 , jméno FO, napsala, že jediný, kdo se žalobce zastává, je jeho otec, ale ty peníze nemá. Dále žalobce předložil e-mailové zprávy z dubna 2023, které se týkají informací o zdravotním stavu otce, a dále e-mail adresovaný , jméno FO, , v němž žalobce uvedl, že jej trápí, že se otec snažil říci, že on za to nemůže, že vše „spunktovala“ matka a že jej otec při odchodu volal zpět a snažil se mu říci, aby mu dali peníze, alespoň 600 000 Kč. Žalobce dále předložil whatsappovou komunikaci mezi účastníky ze dne 15. 9. 2021, v níž žalovaný uvádí, že mu máma říkala, jak se dohodli, a že by se chtěl se žalobcem dohodnout na vyrovnání za barák, avšak v současnosti je nemocný.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Rodiče účastníků převedli dne 1. 11. 2021 darovací smlouvou sepsanou ve formě notářského zápisu, jejíž nedílnou součástí bylo zřízení služebnosti doživotního užívání převedených nemovitostí ve prospěch dárců, nemovitosti v katastrálním území Vodňany, a to pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu čp. , Anonymizováno, , pozemek p.č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p., a pozemek p. č. , Anonymizováno, . Darovací smlouva neobsahuje žádné ustanovení, které by žalovaného zavazovalo k majetkovému vypořádání se žalobcem. Otec účastníků, který v darovací smlouvě vystupoval jako jeden z dárců, zemřel dne 20. 4. 2023. Výpovědí svědkyně , jméno FO, , matky obou účastníků, bylo prokázáno, že ona ani její manžel neměli v úmyslu zavázat žalovaného k majetkovému vypořádání se žalobcem v souvislosti s obdarováním žalovaného. Svědkyně jako jedna z dárců, jednoznačně vyloučila, že by dárci, měli úmysl učinit příkaz žalovanému k majetkovému vypořádání se žalobcem, vyloučila, že by tak chtěl učinit byť jen její manžel jako jeden z dárců. Vysvětlila, z jakého důvodu se dárci rozhodli převést vlastnické právo k nemovitostem pouze na jednoho ze dvou synů, a to na žalovaného. Důvodem pro jejich rozhodnutí darovat nemovitosti výhradně žalovanému byly nedobré vztahy se žalobcem, zejména pak se žalobcovou manželkou, a skutečnost, že žalobcova rodina neposkytovala v době zhoršeného zdravotního stavu otce účastníků potřebnou pomoc s péčí o dům a domácnost. Dalším důvodem pro jejich rozhodnutí bylo to, že žalobce užíval nemovitosti k bydlení v podstatě bezplatně až do svých téměř 50 let. Z výpovědi svědkyně soud zjistil, že z těchto důvodů nepovažovali své rozhodnutí obdarovat pouze žalovaného za nespravedlivé vůči žalobci. Soud hodnotí výpověď svědkyně za věrohodnou, svědkyně vypovídala přesvědčivě, na úvod uvedla, že její vztahy se žalovaným jsou dobré a nijak nezatajovala, že její aktuální vztah se se žalobcem je špatný. Svědkyně přesvědčivě a logicky vysvětlila důvod darování nemovitosti jen na jednoho ze dvou synů, a to na žalovaného. S výpovědí svědkyně koresponduje písemná darovací smlouva, která příkaz neobsahuje. Z výpovědi svědkyně dále vyplynulo, že následně po uzavření smlouvy probíhala jednání mezi jejími syny ohledně možného vypořádání, avšak tato jednání neprobíhala v důsledku příkazů rodičů, nýbrž v zájmu zachování dobrých vztahů mezi sourozenci, avšak bezvýsledně.

7. Svědkyně , jméno FO, byla jako dárce přímým účastníkem darovací smlouvy, kterou byly převedeny předmětné nemovitosti na žalovaného. Kromě ní, , jméno FO, , který již zemřel, a žalovaného žádný přímý účastník již není. Soud proto považuje svědkyni, respektive její výpověď, za stěžejní důkaz ve věci. Výpovědi navrhovaných svědků, kterými jsou , jméno FO, , , jméno FO, , kteří měli být informováni o vztazích mezi rodiči a účastníky a o zamýšleném majetkovém vypořádání rodiči účastníků, , adresa, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří měli být informováni o zamýšleném vypořádání mezi účastníky jako nejbližší žalobcovi rodinní příslušníci přímo žalobcem, soud považuje za situace, kdy byla vyslechnuta svědkyně , jméno FO, jako přímý účastník smlouvy, za nadbytečné. Tito svědci by mohli vypovídat pouze k tomu, co se doslechli od účastníků smlouvy, , adresa, , , jméno FO, a , jméno FO, jen k tomu, co se doslechli od žalobce, který však účastníkem darovací smlouvy nebyl. Soud nemá důvod nevěřit svědkyni , jméno FO, , soud opakuje, že svědkyně vypovídala přesvědčivě, objasnila důvody svého a manželova rozhodnutí darovat nemovitosti jen žalovanému a vyloučila jakýkoliv příkaz, a to i ze strany druhého dárce, vůči žalovanému ohledně majetkového vypořádání se žalobcem. Rovněž výpověď účastníků soud považuje za nadbytečnou z týchž důvodů. Žalobce nebyl účastníkem darovací smlouvy, při uzavírání darovací smlouvy byli přítomni pouze rodiče účastníků a žalovaný, výslech žalobce proto nemůže přinést nová skutková zjištění ohledně ujednání darovací smlouvy. Soud proto tyto důkazní návrhy zamítl. Dalším důvodem pro závěr o nadbytečnosti navrhovaných důkazů byl závěr soudu o nedostatečnosti formy tvrzeného příkazu (k tomu blíže viz odst. 7 odůvodnění). Žalobce tvrdil, že příkaz chtěl učinit pouze jeden z rodičů, a to otec. K prokázání tohoto tvrzení navrhl vyslechnout svědky (k tomu viz shora) a dále předložil whatsappovou a e-mailovou komunikaci. Tato komunikace neprokazuje tvrzení žalobce o otcově úmyslu darovat žalovanému předmětné nemovitosti s příkazem majetkově se vypořádat se žalobcem. Obsahuje pouze subjektivní domněnky či postřehy odesílatelů, např. že se otec snažil říci, aby dali peníze žalobci, že vše „spunktovala“ matka apod. Žádná konkrétní skutečnost svědčící o úmyslu otce zavázat v darovací smlouvě žalovaného povinností zaplatit žalobci částku 2 000 000 Kč (či jinou částku) z předložené korespondence nevyplývá. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že ve věci bylo prokázáno, že v úmyslu obou dárců bylo darovat předmětné nemovitosti žalovanému bez příkazu k majetkovému vyrovnání vůči žalobci.

8. Z právního hlediska dospěl soud k závěru, že rodiče účastníků jako dárci a oprávnění z věcného břemene uzavřeli se žalovaným jako obdarovaným a povinným z věcného břemene darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemena služebnosti doživotního užívání ve smyslu § 2 055 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a § 1257 a násl. o. z. Předmětem smlouvy byly nemovitosti, tedy věci zapsané do veřejného seznamu, podle § 2 057 o. z. je k platnosti darovací smlouvy ohledně nemovitosti nezbytná písemná forma. Obligatornost písemné formy se vztahuje na všechna ujednání stran smlouvy, včetně vedlejších ujednání, jako je příkaz. Nedostatek písemné formy je dle § 582 odst. 1, § 588 o. z. sankcionován absolutní neplatností takové smlouvy. I v případě, že by bylo prokázáno, že otec vyjádřil vůli darovat nemovitosti žalovanému s tvrzeným příkazem, byl by takový příkaz jako ujednání darovací smlouvy pro nedostatek povinné písemné formy absolutně neplatný. Soud však zdůrazňuje, že vychází ze skutkového závěru, že oba dárci darovali žalovanému předmětné nemovitosti bez příkazu k vyplacení peněžní částky žalobci. Soud jen pro úplnost uvádí, že předmětem darovací smlouvy byly nemovité věci patřící do společného jmění manželů - rodičů účastníků, případný příkaz jen jednoho z manželů by byl stižen relativní neplatností, které by se mohl druhý z manželů, matka, dovolat.

9. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud přiznal žalovanému odměnu za 3 úkony právní služby v sazbě po 3 140 Kč za jeden úkon právní služby dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodu 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), když tarifní hodnotou je částka 50 001 Kč, a to za 3 úkony právní služby: převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne 29. 11. 2024 a účast u soudního jednání dne 30. 1. 2025. Celkem tak soud přiznal žalovanému odměnu za právní služby v částce 10 470 Kč. Dále soud přiznal žalovanému náhradu paušálních výdajů za 2 úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí věci, vyjádření k žalobě) po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 ve výši 600 Kč a náhradu paušálních výdajů v částce 450 Kč za 1 úkon učiněný 30. ledna 2025 (účast u jednání) dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu v souvislosti s účastí na ústním jednání dne 30. 1. 2025, vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů za cestu na trase , adresa, a zpět v celkové vzdálenosti 72 km, uskutečněné vozidlem zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, při spotřebě 6,6 litrů motorové nafty na 100 km. Za tuto cestu náleží žalovanému částka 582,48 Kč, a to v souladu s vyhláškou č. 475/2024 Sb., která stanoví náhradu za používání silničního motorového vozidla v částce 5,80 Kč za 1 ujetý km a náhradu za spotřebovaný 1 litr motorové nafty v částce 34,70 Kč. Dále jim náleží náhrada za ztrátu času na cestě shora ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 v částce 150 Kč za každou jen započatou půlhodinu. Soud žalovanému přiznal náhradu za ztrátu času za 4 půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč. Výsledná částka 11 652,48 Kč byla navýšena o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když právní zástupce žalovaného prokázal, že je jejím plátcem. Celkem tak soud přiznal žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 14 099,50 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.