1 C 316/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 202 901,70 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 004 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 145 897,07 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 49 114,33 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z částky 198 098,77 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 6 707,08 Kč od 3. 7. 2025 do 15. 10. 2025, úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 202 901,07 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 202 901,07 Kč s úroky a s úroky z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou uzavřela dne 5. 4. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7204027928 (dále jen „Smlouva“) s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, když žalovaná postupně žádala o změnu úvěrového rámce až na konečnou výši 200 000 Kč dne 19. 4. 2022. Žalobkyně poskytla žalované celkem úvěr ve výši 456 789 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,29 % sjednaného úvěrového rámce, a to vždy 20. dne v měsíci. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila 399 785 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto využila svého oprávnění sjednaného v odst. 6.1 Úvěrových podmínek, úvěr ke dni 18. 6. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně se domáhá částky 202 901,07 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 198 098,77 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 172,30 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 630 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč.

2. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele kontrolou v několika registrech, výpočtem MLS – částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Ve výpočtu MLS se zohledňují příjmy a výdaje žalovaného, včetně jeho případných výdajů na již existující závazky. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované u společnosti , právnická osoba, ., výši mzdy 29 000 Kč, kterou ověřila podle výpisu z účtu žalované za období od 5. 1. 2022 do 4. 4. 2022 a z výplatní pásky za období března 2022, prostřednictvím výpisu z účtu žalobkyně ověřila výdaje žalované, mezi nimi výdaje na stravu a dopravu či telekomunikační služby. Žalobkyně uvedla, že z výpisu jsou zjevné tzv. zbytné a jednorázové výdaje (např. restaurace, VOYO aj.) a že je zřejmé, že žalovaná značnou část svých výdajů nehradila přímo placením z účtu, ale jiným způsobem, když část příjmů vybírala prostřednictvím bankomatu. Žalobkyně z rejstříku NRKI zjistila, že žalovaná má předchozí závazky splátek z úvěrů ve výši 15 416 Kč, které byly zahrnuty do výpočtu MLS. Žalobkyně zdůraznila, že ze skutečnosti, že žalovaná hradila na Smlouvu od května 2022 do března 2025, je zřejmé, že byla nepochybně schopna úvěr splácet. Při výpočtu MLS žalované před uzavřením Smlouvy vycházela žalobkyně z příjmu žalované 29 000 Kč, z životního minima 3 860 Kč, ze splátek 15 416 Kč, z výše splátky podle Smlouvy 988 Kč a dospěla k závěru, že výše MLS činí 8 736 Kč. U výpočtu MLS domácnosti vycházela žalobkyně z výše příjmu žalované 29 000 Kč, z výše příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 80 000 Kč, z výše úvěrových splátek 15 416 Kč, z výše splátky dle Smlouvy 988 Kč, z normativních nákladů domácnosti ve výši 3 428 Kč, z životního minima členů domácnosti ve výši 3 860 Kč a dospěla k závěru, že zbývající MLS domácnosti činí 85 308 Kč. K výzvě soudu podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. žalobkyně uvedla, že před zvýšením úvěrového rámce žalobkyně opětovně provedla výpočet MLS, vycházela z příjmu žalované 30 500 Kč, z výše splátek úvěru mimo úvěry u žalobkyně ve výši 15 416 Kč měsíčně, ze životního minima ve výši 4 250 Kč, z výše splátky po navýšení úvěrového rámce v částce 6 586 Kč a dospěla k závěru, že výše zbývající MLS žalované dosahuje 4 248 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti žalované vycházela žalobkyně z příjmu žalované 30 500 Kč a z příjmu ostatních členů domácnosti 80 000 Kč, z výše splátek úvěrů 15 416 Kč, z normativních nákladů na bydlení ve výši 3 428 Kč, z životního minima členů domácnosti ve výši 4 250 Kč, z výše splátky schváleného úvěru 6 586 Kč. Z toho žalobkyně dovodila, že zbývající MLS domácnosti dosahoval 80 820 Kč. Dále žalobkyně provedla šetření v rejstřících NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Žalobkyně tvrdila, že si od žalované vyžádala výpis z účtu za období od 11. 3. 2022 do 8. 4. 2022. Dále žalobkyně uvedla, že není možné ověřovat příjmy ostatních členů domácnosti.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, pouze podala nezdůvodněný odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy nazvané Flexibilní půjčka - revolvingový úvěr ze dne 5. 4. 2022 č. 7204027928, kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou (dále jen „Smlouva“), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úroky ve výši 27,88 % ročně (RPSN 31,74 %) v měsíčních splátkách ve výši minimální měsíční splátky 3,29 % z úvěrového rámce, tj. 988 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Dodatkem k úvěrově smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, ze dne 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že se účastníci dohodli na zvýšení úvěrového rámce na částku 200 000 Kč při výši minimální měsíční splátky 6 586 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky, pomocí SMS kódu zaslaného na mobilní telefon, skutečnost, že Smlouvu včetně dodatku uzavřela žalovaná, vyplývá z dokumentu nazvaného Dohledání informací o činnosti klienta ve spojení se sdělením společnosti , právnická osoba, . Skutečnost, že žalovaná vyčerpala 456 789 Kč a uhradila celkem 399 785 Kč, vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.

5. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

8. Soud se tedy zabýval tím, žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. K prokázání tvrzení, že žalobkyně řádně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalované daný úvěr splácet, navrhla žalobkyně metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, kartu klienta, úvěrovou zprávu z rejstříku NRKI a výpis z účtu žalované za období 5. 1. 2022 do 4. 4. 2022. V metodice žalobkyně obecně vysvětluje, že úvěruschopnost žadatele o úvěr posuzuje podle kreditního skóre s využitím statistického modelu, výstupem je limit nejvyšší měsíční splátky, kterou je klient (žalovaná) schopen hradit. Údaje, z nichž žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházela, jsou zaznamenány v kartě klienta vztahující se k úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, z níž je zřejmé, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá nezletilé děti, její příjem dosahuje částky 29 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 80 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje domácnosti dosahují 18 000 Kč. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalobkyně provedla lustraci žalované v registru NRKI, ze zprávy soud zjistil, že ke dni uzavření Smlouvy měla žalovaná uzavřeno nejméně sedm smluv o úvěrech, které nebyly splaceny, její splátkové zatížení z těchto úvěrových smluv činilo 15 416 Kč měsíčně. Žalobkyně přiložila výpis z běžného účtu žalované za 5. 1. 2022 do 4. 4. 2022 k doložení úvěruschopnosti žalované. Z výpisu z tohoto účtu vyplývá, že na účet žalované bylo za uvedené období připsáno 188 039 Kč, z toho dne 21. 3. 2022 byla připsána platba představující čerpání úvěru u společnosti , právnická osoba, ve výši 14 000 Kč, dne 15. 2. 2022 úvěr od téže společnosti ve výši 30 000 Kč a dne 2. 2. 2022 ve výši 30 000 Kč od , Anonymizováno, . Žalované byla připsána mzda ve výši 29 661 Kč dne 12. 1. 2022, dne 11. 2. 2022 mzda 28 531 Kč a dne 11. 3. 2022 ve výši 28 537 Kč. Během téhož období byly z účtu žalované provedeny platby ve výši 181 703 Kč. K navýšení úvěrového rámce žalobkyně vyžádala výpis z účtu žalované za období od 11. 3. 2022 do 8. 4. 2022, z něhož soud zjistil, že počáteční zůstatek za toto období činil 5 904 Kč a konečný 16 145 Kč, když dne 11. 3. 2022 byla připsána mzda ve výši 28 537 Kč, dalšími platbami ve prospěch účtu žalované byla , Anonymizováno, půjčka od , právnická osoba, ve výši 14 000 Kč dne 21. 3. 2022 a další částka 30 000 Kč je původním úvěr dle Smlouvy. Výdaje pak dosahovaly částky 68 213,44 Kč a byly představovány zejména splátkami úvěrů a transakcemi platební kartou. Výše mzdy žalované za březen 2022 ve výši 30 960 Kč je potvrzována výplatní částkou. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoli způsobem ověřovala výši příjmů dalších členů domácnosti v částce 80 000 Kč.

9. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové Smlouvy a jejího Dodatku, jímž došlo k podstatnému zvýšení úvěrového rámce ze 30 000 Kč na 200 000 Kč a tím ke zvýšení výše splátky z 988 Kč na 6 586 Kč. Žalobkyně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a dalších registrech, ověřila, že žalovaná pobírá mzdu od zaměstnavatele, kterého uvedla před uzavřením Smlouvy, jakož i výši této mzdy. Žalobkyně však nijak neověřila tvrzení žalované ohledně dalšího příjmu v domácnosti, který s ohledem na výši 80 00 Kč měsíčně byl velmi významný. Žalobkyně při výpočtu MLS žalované vycházela z jejího příjmu 29 000 Kč (při dodatku 30 500 Kč), z dalšího příjmu domácnosti 80 000 Kč, ze splátek 15 416 Kč a dále již jen z normativních výdajů domácnosti. Po poučení soudu žalobkyně uvedla, že není možné ověřovat jiné příjmy než žádající osoby a výdaje ověřovala oproti předloženému výpisu z účtu a vycházela z normativních nákladů. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěr, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházela i z druhého příjmu domácnosti ve výši 80 000 Kč, což jednoznačně není zanedbatelná výše příjmu, a to, aniž by jej jakkoli ověřila. Současně neověřila ani základní výdaje žalované a její domácnosti, a to především náklady na bydlení (platby za energie, vodu, apod.). Žalobkyně vycházela pouze z normativních nákladů žalované a její domácnosti ve výši 4 250 Kč a z životního minima 3 428 Kč. Normativní náklady však nemohou nahradit při posuzování úvěruschopnosti konkrétní údaje o výdajích žalované na domácnost, je obecně známo, že tato částka je v současnosti pro nejméně dvoučlennou domácnost, nemůže obsáhnout výdaje na bydlení (a to ani ve vlastním domě), stravu, náklady na ošacení, dojíždění do zaměstnání, apod. Nelze odhlédnout od toho, že splátkové zatížení žalované bylo značně vysoké, před uzavřením Smlouvy dosahovalo částky nejméně 15 416 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici před uzavřením Smlouvy, je zřejmé, že výdaje žalované jsou vysoké a platby na účet přesahují platby z účtu jen s pomocí dalších úvěrů. Při posouzení úvěruschopnosti nebyly zohledněny žádné faktické výdaje žalované na bydlení, dopravu do zaměstnání apod., přestože z předložených výpisů z účtu je zřejmé, že výdaje žalované poměrně významně přesahují její příjmy ze zaměstnání. Ani velmi vysoké úvěrové zatížení svědčící o tom, že žalovaná potřebuje úvěry k pořízení věcí či zajištění potřeb, či k úhradě splátek úvěrů, ani výdaje převyšující příjmy, nevedlo žalobkyni k větší obezřetnosti před uzavřením Smlouvy o úvěru a jejího Dodatku. Nepřimělo žalobkyni, aby se podrobně zabývala výdaji, co představují a v jaké konkrétní výši jsou nezbytné pro chod domácnosti a uspokojení potřeb jejích členů, nijak se nesnažila ověřit druhý tvrzený příjem. Namísto toho vycházela z normativních nákladů na domácnost, které však nemohou konkrétní zjištěné údaje nahradit. Při zjištění, že výdaje žalované převyšují její příjmy, je pro splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnosti žalované nezbytné ověřit žalovanou tvrzené údaje ohledně dalšího příjmu domácnosti a výdajů. To však žalobkyně neučinila, spolehla se výhradně na povinnost žalované uvádět pravdivé údaje. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Skutečnost, že žalobkyně použila pro posouzení schopnosti žalované úvěr splácet statistický model, nemá na závěr soudu o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované vliv, neboť za situace, kdy model počítá s neověřenými vstupními údaji, nemá potřebnou vypovídací hodnotu pro daný konkrétní případ. Ani skutečnost, že žalovaná po dobu téměř tří let úvěr splácela, neznamená, že byla splněna povinnost žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posuzovat schopnost žalované úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená Smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

10. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).

11. Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla poskytnuta částka 456 789 Kč, uhradila částku 399 785 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 57 004 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 145 897,07 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou 202 901,07 Kč a částkou 57 004 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, dále ohledně úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

12. Žalovaná se ve věci, kromě podaného odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, nevyjádřila, zůstala v řízení pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaná, přestože byla řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila, a proto ji soud podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Z obsahu spisu k jejím výdělkovým poměrům vyplývá pouze to, že žalovaná v roce 2022 pracovala a její mzda se pohybovala kolem 28 000 až 30 000 Kč měsíčně. Žalovaná je v produktivním věku, z žádných provedených důkazů nevyplývá, že by nebyla schopna pracovat. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že je schopna dlužnou částku hradit a že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobkyně soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobkyně požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

13. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a contrario. Žalovaná byla ve věci úspěšnější, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení. Protože jí v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. žádné neuplatnila, soud jí náhradu nákladů řízení nepřiznal.