1 C 58/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupena opatrovníkem příjmení jméno příjmení advokátem sídlem adresa o zaplacení 19 147,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 8 000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 11 147,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 338,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 463,78 Kč, úroku ve výši 29 % z částky 10 816,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 10 816,13 Kč od 21. 1. 2020 do 12. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 2 816,13 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % z 8 000 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v samostatném rozhodnutí, a to do 3 dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí.

1. Žalobce navrhl uložit žalované povinnost zaplatit mu částku 19 147,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, s účinností k témuž dni, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 11. 6. 2018 se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 12 283 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnu za zpracování a doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátka byla stanovena na 5. 8. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 5. 9. 2018. Žalovaná do dne postoupení pohledávky uhradila částku 6 000 Kč, dlužná jistina ke dni postoupení činila dle žalobce částku 10 816,13 Kč a dlužný poplatek 8 331,37 Kč. Žalobce se domáhá úhrady celkové dlužné částky 19 147,50 skládající se z dlužné jistiny 10 816,13 Kč, dlužného poplatku ve výši 8 331,37 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 463,78 Kč představující úrok ve výši 29 % z částky 10 816,13 Kč od 6. 8. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 338,50 Kč představující úrok z prodlení ve výši 9 % z jistiny ve výši 10 816,13 Kč od 13. 9. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do data postoupení dne 20. 1. 2020, dále úroků ve výši 29 % z dlužné jistiny 10 816,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9 % z jistiny ve výši 10 816,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Slovenské republiky Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Tímto ustanovením je upravena mezinárodní příslušnost (pravomoc) i místní příslušnost soudu. Finanční prostředky byly poskytnuty ve Strakonicích, k projednání a rozhodnutí je proto příslušný právě Okresní soud ve Strakonicích. Soud dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo ČR ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť žalovaná měla v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště v ČR.

3. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka podáním ze dne 4. 6. 2021 namítla nedostatečné posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku, uvedla, že právní předchůdce žalobce nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, smlouva obsahuje pouze formální potvrzení žalované, zcela chybí konkrétní zjištění o příjmech žalované ke dni uzavření smlouvy, majetkových poměrech a další skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že byly splněny podmínky pro poskytnutí zápůjčky. Dále opatrovník namítl, že poplatky za zpracování smlouvy a za administrativní činnost jsou zcela nepřiměřené poskytnuté výši zápůjčky, a jako takové neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Z těchto důvodů považuje opatrovník smlouvu za neplatnou a navrhl, aby byla žalované uložena jen povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši neuhrazené jistiny.

4. K výzvě soudu žalobce doplnil skutková tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (respektive zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Současně si žalobce ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, která žalovaná uvedla v zákaznické kartě. Žalobce poukázal na to, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a s nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Žalobce zdůraznil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

5. Dále žalobce v reakci na vyjádření opatrovníka žalované uvedl, že požadovaný úrok ve výši 29 % není v rozporu s dobrými mravy. Žalobce specifikoval jednotlivé poplatky, které se váží k uvedené smlouvě o zápůjčce, a to tak, že administrativní činnost zahrnuje zejména správu interního systému věřitele, vyhledávání žadatele o zápůjčku v databázi o spotřebitelích za účelem posouzení schopnosti splácet úvěr, činnost pracovníků při zadávání dat ze sjednané smlouvy do interního systému a zákaznickou podporu. Hotovostní inkaso splátek pak představuje výběr jednotlivých splátek v den jejich splatnosti obchodním zástupcem právního předchůdce v místě bydliště žalované, která si při sjednávání smlouvy zvolila tento způsob splácení předmětné pohledávky, přičemž byla srozuměna o tom, že tato služba je volitelnou složkou zápůjčky a je zpoplatněna. Poplatek nahrazuje náklady, které by musela žalovaná hradit provozovateli poštovních služeb.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 6. 2018 soud zjistil, že se jí společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem v částce 12 283 Kč, poplatek byl vypočten jako součet následujících položek: úroků ve výši 2 504 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit společnosti [právnická osoba] částku 26 283 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 439 Kč splatných vždy ke konci splátkového období. První splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. RPSN u sjednané půjčky činí 236,25 %. Ze znění smlouvy je zřejmé, že žalovaná čerpala úvěr v hotovosti v den podpisu smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z tabulky umoření je zřejmé, že žalovaná uhradila celkem 6 000 Kč. Ze zákaznické karty vztahující se k předmětné smlouvě o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že pracuje jako dělnice v [právnická osoba] s čistým příjmem 14 309 Kč, což doložila pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami. Uvedla měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Před uzavřením smlouvy dokládala žalovaná právě jen pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, jak vyplynulo ze zákaznické karty žalované.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 20. 1. 2020 včetně přílohy (strana 69 seznamu postoupených pohledávek) je zřejmé, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020 je zřejmé, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a jeho odeslání žalované bylo doloženo příslušným podacím lístkem.

8. Předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne 11. 6. 2018 za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost před uzavřením předmětné smlouvy posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku) je upravena v § 86 citovaného zákona, podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb., je zřejmé, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí posuzovat zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Důsledky porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v ustanovení § 87 zákona čísla 257/2016 Sb., podle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Žalobkyně v uvedeném případě tvrdila, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce, a to na základě údajů poskytnutých od žalované a nad to ještě provedla šetření v registru dlužníků. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce ověřil příjmy žalované, ovšem žalobkyně přes výzvu soudu a přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované rovněž stran jejích výdajů. Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalované před uzavřením smlouvy ohledně jejích výdajů, ovšem skutečnou výši výdajů žádným způsobem neověřovala. Řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele však dle názoru soudu vyžaduje především porovnat příjmy a výdaje žadatele o úvěr, v tomto případě o zápůjčku. Bez tohoto srovnání nelze učinit závěr o schopnostech takového žadatele o úvěr splátky úvěru (zápůjčky) řádně splácet. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné smlouvy řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, jakožto spotřebitele, a jednal tak v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka vznesla námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě v souladu s 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru.

11. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobce, žalovaná byla o změně v osobě věřitele vyrozuměna ve smyslu § 1883 o. z. Předmětná smlouva o zápůjčce je pro rozpor se zákonem - konkrétně s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (viz výše) ve smyslu § 588 o.z. neplatná. Soud zde odkazuje na rozhodnutí vyšších soudů, například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž se podává, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, nýbrž rovněž společnosti jako celku. Řádné posouzení úvěruschopnosti nechrání pouze dlužníka samotného, tedy žalovanou, nýbrž i žalobce.

12. Žalovaná se neplatnosti dovolala v zákonné lhůtě. Vzhledem k neplatnosti smlouvy je žalovaná ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy, tedy poskytnuté finanční prostředky. Žalované byla poskytnuta částka 14 000 Kč, uhradila celkem částku 6 000 Kč. Opatrovník žalované navrhl uložit žalované povinnost uhradit částku 10 816,13 Kč v souladu s tabulkou umoření, kterou předložil žalobce. Soud se s tímto neztotožnil, vyšel ze závěru, že smlouva je neplatná, účastníci si tedy musí vypořádat to, co bylo na tuto smlouvu plněno, žalobkyni (respektive jejímu právnímu předchůdci) ze smlouvy nevzniklo právo na smluvní úrok ani na sjednané poplatky. Nelze tedy vycházet z tabulky umoření, kde právní předchůdce žalobce započítával plnění ze strany žalované právě i na sjednané úroky a poplatky. Žalovaná je proto povinna vrátit částku 8 000 Kč jako rozdíl mezi přijatou a uhrazenou částkou (14 000 Kč – 6 000 Kč), a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Při stanovení lhůty k plnění vycházel soud z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud nemá k dispozici žádné informace o možnostech žalované (o jejích aktuálních příjmech, výdajích a osobních a majetkových poměrech). S přihlédnutím k výši příjmů a výdajů uváděných v zákaznické kartě, po zohlednění výše jistiny a neznámého pobytu žalované stanovil soud lhůtu k plnění na 3 měsíce od právní moci rozsudku.

13. Žalobkyně v předžalobní výzvě vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku uhradila do 12. 2. 2021. Žalovaná je proto v prodlení s úhradou částky 8 000 Kč ode dne následujícího po výzvě k plnění, tedy ode dne 13. 2. 2021. Soud proto uložil žalované uhradit současně s jistinou 8 000 Kč také zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 8 000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení. Žalobcův nárok na úrok z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 o.z., výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.

14. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť vzhledem k tomu, že smlouvu soud shledal za neplatnou, nemohl žalované vzniknout z této smlouvy závazek k úhradě sjednaného úroku ani poplatků. Soud zamítl rovněž žalobu ohledně rozdílu mezi výší požadovaných úroků z prodlení a výší přiznaných úroků z prodlení.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř, neboť žalovaná byla ve věci úspěšná z 58,2 %, zatímco úspěch žalobkyně lze vyjádřit 41,8 %. Žalovaná by proto měla právo na částečnou náhradu nákladů řízení, protože jí však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud jí nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

16. V souvislosti s tímto řízením vzniknou náklady řízení státu. Jedná na odměnu opatrovníka žalované, které byl opatrovník ustanoven z důvodu jejího neznámého pobytu. Žalovaná by měla ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, pakliže by jí nějaké vznikly. Právo na náhradu nákladů řízení jí nebylo přiznáno výhradně z toho důvodu, že jí v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly (viz výše). Soud proto uložil žalobkyni ve smyslu § 148 odst. 1, § 149 odst. 2 o.s.ř. uhradit státu – České republice na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v samostatném rozhodnutí, v němž bude rozhodnuto o odměně opatrovníka za zastupování žalované. Žalobce je povinen uhradit náklady řízení vzniklé státu v rozsahu míry svého neúspěchu, tj. 58,2 % celkových nákladů. Při rozhodování o nákladech státu nelze aplikovat ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy odečíst míru úspěchu a neúspěchu.