1 C 58/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 95 550,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 95 550,45 Kč, úrok ve výši 11,9 % ročně z částky 88 431,51 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 91 847,51 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 761,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 95 550,45 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce právnická osoba. uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr 100 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 11,9 % z dlužné jistiny. Žalovaný uhradil na poskytnutém úvěru celkem 30 581,47 Kč, z toho jistinu ve výši 11 568,49 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně úvěr proto ke dni 19. 2. 2025 zesplatnila. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny ve výši 88 431,51 Kč, poplatků ve výši 3 416 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení.

2. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjem i výdaje žalovaného oproti běžnému účtu, který pro žalovaného vedl, čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání dosahoval 26 438 Kč, jeho výdaje byly ověřeny oproti jeho účtu a odpovídaly i tzv. normativním nákladům na bydlení. Dále byla provedena kontrola klienta v registrech NRKI a BRKI.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba pravomoc soudu posuzovat podle unijního práva, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“). Ve věci se jedná o účelově vázaný úvěr na koupi movité věci – motorového vozidla. Žalovaný se zdržuje na území ČR, je zde hlášen také k trvalému pobytu. Pravomoc soudů České republiky k projednání věci je dána čl. 17 odst. 1 písm. a) Nařízení ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 15. 6. 2023, kterou uzavřela právnická osoba. jako věřitel se žalovaným, soud zjistil, že se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit formou 96 pravidelných měsíčních splátek po 1 798,79 Kč splatných vždy do každého 16. dne v měsíci spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně, RPSN činilo 13,22 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 157 495 Kč. Vyplacení úvěru, jakož i splácení úvěru, je zřejmé z platební historie Smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 30 581,47 Kč, z toho 11 568,49 Kč na jistinu, 15 852,94 Kč na úrok, 3 158 Kč na poplatky a 2,04 Kč na sankce. Tvrzení, že žalovaný uhradil pouze částku 30 581,47 Kč a dále již ničeho nehradil, nebylo žádnými provedenými důkazy vyvráceno. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, následně dopisem ze dne 21. 2. 2025 úvěr ke dni 19. 2. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 95 550,45 Kč do 7. 3. 2025. právnická osoba. postoupila pohledávku ze Smlouvy smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 9. 2025 na žalobkyni, jak vyplývá z citované smlouvy ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.

6. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost stanovenou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr, ověřoval jeho příjmy a výdaje podle běžného účtu, který pro žalovaného vedl. Mzda žalovaného dosahovala částky 26 438 Kč, příjmy dostačovaly k pokrytí jeho výdajů. Dále provedl lustrace v Bankovním rejstříku klientských informací a v Nebankovním rejstříku klientských informací. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.

9. Právní předchůdce žalobkyně splnil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), svou povinnost ze Smlouvy a poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak svou povinnost vrátit vyčerpaný úvěr a uhradit sjednané úroky a poplatky splnil jen částečně, když uhradil celkem částku 30 581,47 Kč, z toho částku 11 568,49 Kč na jistinu, částku 15 852,94 Kč na úrok, 3 158 Kč na poplatky a 2,04 Kč na sankce. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni, která je aktivně legitimována ve smyslu § 1879 o. z., neboť na ni byla žalovaná pohledávka postoupena, dlužnou jistinu ve výši 88 431,51 Kč, dlužné poplatky dle Smlouvy v částce 3 416 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný ke dni 23. 9. 2025 ve výši 3 595,97 Kč a dále smluvní úrok od 24. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,9 % ročně z částky 88 431,51 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně do 23. 9. 2025 a od 24. 9. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně z částky 91 131,51 Kč. O nároku na úrok z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně za čtyři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba a účast u jednání soudu dne 9. 6. 2026 ve výši 4 940 Kč za každý úkon podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „advokátní tarif“) při tarifní hodnotě 95 550,45 Kč. Dále žalobkyni náleží čtyři režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce žalobkyně je plátce DPH, soud proto přiznal náhradu DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování, režijních paušálů, tedy 21 % z částky 21 560 Kč. Dále jsou náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 674 Kč. Celkem tak náklady řízení činí částku 29 761,60 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Pro úplnost soud uvádí, že za podání ze dne 27. 4. 2026 nebyla přiznána odměna, neboť jím byla pouze doplňována žaloba k výzvě soudu o náležitosti, které měla obsahovat již samotná žaloba. Soud proto nepovažuje náklady na uvedené podání za účelně vynaložené. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.