1 C 65/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 21 000 Kč, úroku ve výši 25,08 % ročně z částky 21 000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit částku 21 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba. a společností Anonymizováno a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností I-Xon a.s. a žalobkyní je právním nástupcem společnosti právnická osoba. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu vydání kreditní karty č. hodnota (dále jen „Smlouva“), jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 25 000 Kč, který mohl být čerpán prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 25,08 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Právní předchůdce žalobkyně vydal žalovanému kreditní kartu a poskytl mu úvěrový rámec, žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr nesplnil. Právní předchůdce žalobkyně proto v souladu s obchodními podmínkami prohlásil veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné a dopisem ze dne datum přistoupil k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalobkyně tvrdí, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost, když před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí sjednaného úvěru bránila. K výzvě soudu ohledně konkrétních tvrzení, z jakých příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel, zda a oproti čemu tyto údaje ověřil, žalobkyně doplnila, že žádost žalovaného byla posuzována individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického ústavu. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Žalobkyně uvedla, že žalovaný vyčerpal částku ve výši 81 378,19 Kč a uhradil částku 140 465,38 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěrového rámce 21 000 Kč, smluvní úrok ve výši 25,08 % z částky 21 000 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze Smlouvy o vydání kreditní karty (z návrhu na smlouvu o vydání kreditní karty ze dne datum a z akceptace návrhu ze dne datum) soud zjistil, že se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 25 000 Kč, žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 25,08 % ročně v měsíčních splátkách podle Obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet. Ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty a z výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný vyčerpal dle Smlouvy celkem částku 81 378,19 Kč a uhradil částku 140 465,38 Kč. Z protokolu o úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že společnost právnická osoba. vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, banka provedla lustraci v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a v rejstříku právnická osoba. Příjmy a výdaje tvrzené žalovaným porovnala se statistickými daty ČSÚ. Z prohlášení k protokolu o úvěruschopnosti klienta vyplývá, že banka vycházela z toho, že měsíční splátky žalovaného činily dle CBCB částku 10 736 Kč, z toho interní splátky dosahovaly částky 2 264 Kč a externí 8 065 Kč, přičemž dle žalovaného dosahovaly jeho měsíční splátky 0 Kč. Příjem klienta činil 7 213 Kč.

4. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne datum, z Dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě, ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/10 ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba. jako postupitelem a společností I-Xon a.s. jako postupníkem a dále ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne datum mezi společností I-Xon a.s. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne datum, včetně seznamů postoupených pohledávek, vyplývá, že pohledávka ze Smlouvy za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a datum je zřejmé, že postoupení pohledávky ze Smlouvy na byla žalovanému oznámena.

5. Z listinných důkazů, které nejsou v odůvodnění výslovně citovány, nezjistil soud žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 a následující zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Dle znění zákona č. 145/2010 Sb., účinného do 31. 12. 2013, byl věřitel povinen s odbornou péčí prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy.

7. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že je nezbytné zabývat se tím, zda věřitel před uzavřením Smlouvy řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dle prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti měl příjem 7 213 Kč měsíčně, jeho další měsíční splátky bez dalších nezbytných výdajů dosahovaly částky 10 736 Kč. Již z toho je zřejmé, že splátky žalovaného převyšovaly jeho tvrzený příjem. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil jen s údaji o příjmech, které žalovaný uvedl, příjem ani výdaje na živobytí nijak neověřoval. Jelikož právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru neověřil žádným způsobem příjmy a výdaje (vyjma splátek) žalovaného, nemohl řádně zhodnotit, zda po odečtení výdajů od příjmů bude či nebude žalovaný schopen úvěr splácet. Lustrace v příslušných rejstřících může sloužit jen jako doplněk v procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, pro řádné posouzení schopnosti žadatele o úvěr je nezbytné znát a ověřit výši jeho příjmů a výdajů.

8. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěr absolutně neplatná.

9. Na straně žalované vzniklo ve smyslu 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku bezdůvodné obohacení, a je proto povinen vydat to, o co se obohatil, tedy poskytnuté finanční prostředky. Žalovanému byly dle neplatné Smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 81 378,19 Kč, uhradil částku 140 465,38 Kč, tedy více, než činí bezdůvodné obohacení na jeho straně. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a contrario. Žalovaný byl ve věci úspěšný, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.