1 C 72/2023

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem pro řízení advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 12 885 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 104 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 804 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 236 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 936 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 5 980 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 265 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 3 965 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 12 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Česká republika – Okresní soud ve Strakonicích nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 12 885 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný je vlastníkem/provozovatelem motocyklu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru do 50 cm3, ke kterému neměl ode dne 14. 5. 2019 do 30. 11. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně má proto nárok na příspěvek za vozidlo za 201 dní po 4 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku dne 31. 1. 2020, splatnost příspěvku nastala dne 16. 3. 2020. Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaný neměl k uvedenému motocyklu sjednáno pojištění odpovědnosti za období od 1. 12. 2019 do 21. 7. 2020, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku výzvou ze dne 16. 9. 2020, doručenou dne 1. 10. 2020, proto má žalobkyně nárok na příspěvek do garančního fondu za 234 dní po 4 Kč. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaný jako vlastník či provozovatel osobního motorového vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru na 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za 92 dnů v období od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2021. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k příspěvku dne 10. 2. 2022, doručenou dne 25. 2. 2022. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu příspěvku za 92 dnů po 65 Kč, tj. ve výši 5 980 Kč. K témuž vozidlu neměl žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti v době od 1. 6. 2021 do 31. 7. 2021, tj. po dobu 61 dnů, žalovaný byl vyzván k úhradě příspěvku výzvou odeslanou dne 31. 3. 2022, doručenou dne 15. 4. 2022, žalobkyně má proto nárok na příspěvek za 61 dní po 65 Kč, tj. ve výši 3 965 Kč. Za každé shora uvedené vozidlo a období uplatňuje žalobkyně dále poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

2. Žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu. Opatrovník vznesl námitku promlčení s odůvodněním, že nejméně zčásti byl nárok uplatněn po více než 3 letech. Dále uvedl, že je nutné zabývat se tím, v jakém faktickém stavu byla vozidla v daných obdobích popsaných v žalobě, zda nebyla havarovaná a zda byla pojízdná.

3. Žalovaný je státní občan Rumunska s bydlištěm v České republice, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Pravomoc soudů ČR je dána nařízením Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání o výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I. bis, dále jen„ nařízení“), a to čl. 10 a následujících. K aplikaci práva České republiky soud přistoupil dle čl. 4 bodu 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (Řím II).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že skutková tvrzení žalobkyně jsou prokázaná. Z registru vozidel soudu zjistil, že žalovaný byl v době od 14. 5. 2019 do 21. 7. 2020 vlastníkem motocyklu [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru 49 cm3, a v období od 1. 3. 2021 do 31. 7. 2021 byl žalovaný provozovatelem osobního motorového vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru 1 968 cm3, obě vozidla měla v daných obdobích statut provozované. Ze sdělení [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], která je v registru vozidel zapsaná jako vlastník vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] ve shora uvedeném období, vyplynulo, že dne 21. 1. 2020 odstoupila od smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu a vyzvala žalovanému k provedení změny vlastníka v registru vozidel, k čemuž mu udělila plnou moc. Policie ČR neeviduje záznam o dopravní nehodě uvedených vozidel, jak vyplynulo ze sdělení Policie ČR, Dopravního inspektorátu [obec]. Žalovaný jako vlastník motocyklu se zdvihovým objemem válců motoru do 50 cm3 neměl sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou tímto motocyklem za období od 14. 5. 2019 do 30. 11. 2019, tj. po dobu 201 dní (výrok I) a následně od 1. 12. 2019 do 21. 7. 2020, tj. po dobu 234 dní (výrok II). Z výzvy k úhradě ze dne 31. 1. 2020, odeslané dle informace České pošty s.p. téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za období od 14. 5. 2019 do 30. 11. 2019 ve výši 804 Kč do 30 dnů od doručení dopisu. Za následující období od 1. 12. 2019 do 21. 7. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku dopisem ze dne 16. 9. 2020, odeslaným dle informací České pošty s.p. o zásilce týž den. Žalovaný jako provozovatel motorového vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neměl sjednáno pojištění odpovědnosti k tomuto vozidlu v době od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2021 po dobu 92 dní (výrok III.) a následně po dobu 61 dní od 1. 6. 2021 do 31. 7. 2021. Žalovaný byl vyzván za první shora uvedené období k úhradě příspěvku do garančního fondu dopisem ze dne 10. 2. 2022, jak soud zjistil z této výzvy, výzva byla odeslána tentýž den, jak vyplývá z informace České pošty s.p. o zásilce. Za následující období byl k úhradě příspěvku vyzván dopisem žalobkyně ze dne 31. 3. 2022, jak je zřejmé z uvedené výzvy, zásilka s výzvou byla odeslána dne 31. 3. 2022, jak vyplývá z informace České pošty s. p. o zásilce. Tvrzení žalobkyně, že předmětné částky nebyly uhrazeny, nebyla konkrétními důkazy vyvrácena.

5. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

6. Podle § 4 odst. 6 citovaného zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

7. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně vyzvala žalovaného v zákonné lhůtě 1 roku stanovené § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a dospěl k závěru, že žalobkyně tuto podmínku splnila a nedošlo k zániku povinnosti žalovaného. Žalobkyně ve všech případech vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, tj. do 1 roku od prvního dne v každém žalovaném období, v kterém neměl žalovaný sjednáno pojištění odpovědnosti vozidla.

8. Soud se dále zabýval námitkou promlčení vznesenou opatrovníkem žalovaného. Ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se má za to, že výzva, která byla odeslána jako první v pořadí, tj. výzva ze dne 31. 1. 2020, odeslaná tentýž den, byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5. 2. 2020. Třicetidenní lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 6. 3. 2020, počínaje dnem 7. 3. 2020 je tedy žalovaný v prodlení a tímto den počíná běžet promlčecí lhůta, neboť právo mohlo být poprvé uplatněno u soudu dle § 619 odst. o. z. Dle § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá 3 roky. Žaloba byla podána k Okresnímu soudu dne 3. 3. 2023, tedy ještě před uplynutím promlčecí doby za nejstarší období, právo žalobkyně na příspěvek uplatněný touto žalobou tedy není promlčen ani zčásti.

9. Žalobkyně má proto podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nárok na úhradu příspěvku z těchto nepojištěného vozidla. Denní sazba příspěvku činí v případě motocyklu dle § 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, 4 Kč. Žalobkyni tedy vznikl nárok za období od 14. 5. 2019 do 30. 11. 2019 na příspěvek z nepojištěného vozidla ve výši 804 Kč (201 dní x 4 Kč – výrok I) a za období od 1. 12. 2019 do 21. 7. 2020 ve výši 936 Kč (234 dní x 4 Kč – výrok II). Denní sazba příspěvku u vozidla tov. zn. [anonymizována dvě slova] činí dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí 65 Kč, žalobkyni tak vznikl za období od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2021 nárok na příspěvek ve výši 5 980 Kč (92 dní x 65 Kč – výrok III.) a za následující období od 1. 6. 2021 do 31. 7. 2021 ve výši 3 965 Kč (61 dní x 65 Kč – výrok IV). Nárok žalobkyně na poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každé vozidlo a období vychází z ustanovení § 4 odst. 4 citovaného zákona O nároku na úrok z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 202 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 885 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 383,16 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 5. 2023 náhrada 2 191,58 Kč za 230 ujetých km v částce 1 591,58 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 5. 2023 náhrada 2 191,58 Kč za 230 ujetých km v částce 1 591,58 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 423 Kč ve výši 1 979 Kč. Podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, vzniknou v souvislosti se zastoupením žalovaného v České republice náklady vynaložené na odměnu opatrovníka. Nárok státu na úhradu nákladů spočívající v odměně opatrovníka nelze podřadit pod rozhodnutí o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., nýbrž se uplatní ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Náhradu nákladů, které v tomto případě budou vynaloženy na zaplacení odměny za zastupování a hotových výdajů advokáta, ustanoveného jako opatrovníka podle § 29 o. s. ř., lze přiznat jen za situace, kdy účastník, jemuž byl advokát ustanoven, má s ohledem na výsledek řízení právo na náhradu nákladů řízení. V tomto případě však soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobci, nikoliv žalovanému, kterému byl opatrovník ustanoven. Soud proto rozhodl, že České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.