1 C 74/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , s.r.o., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o 21 704 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný č. 2) , Jméno žalované B, je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 704 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby byla žalovaná č. 1) povinna společně a nerozdílně s žalovaným č. 2) , Jméno žalované B, zaplatit žalobkyni částku 21 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 704 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, se ve vztahu k žalované č. 1) zamítá.III. Žalovaný č. 2) je povinen zaplatit žalobkyni náhradě nákladů řízení částku 14 212,60 Kč k rukám jejího právního zástupce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaná č. 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 21 704 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je právním nástupcem společnosti , Jméno žalobkyně, ., je držitelkou licence na distribuci elektřiny a zajišťuje spolehlivé provozování a rozvoj distribuční soustavy. Žalovaná č. 1) byla smluvním odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese , adresa, , měla uzavřenou sdruženou smlouvu na odběr elektřiny do uvedeného odběrného místa s dodavatelem elektřiny , právnická osoba, , smluvní vztah byl ukončen dne 30. 4. 2024. Elektroměr se nacházel uvnitř nemovitosti a žalovaná neumožnila žalobkyni demontáž elektroměru. Žalobkyně dále tvrdí, že tím žalovaná umožnila 2. žalovanému neoprávněný odběr elektřiny, neboť 2. žalovaný nemovitost užíval na základě nájemní smlouvy a byl odběratelem elektřiny v době od 1. 5. 2024 do 27. 8. 2024. Žalobkyně se domáhá náhrady škody za neoprávněně odebranou elektřinu ve výši 21 704 Kč, množství neoprávněně odebrané elektřiny bylo stanoveno na základě hodnot získaných z elektroměru, rozdíl mezi konečným stavem ke dni ukončení smluvního vztahu a zjištěným k 27. 8. 2024 je 0,716 MWh. Žalobkyně doplnila, že ke dni 12. 4. 2024 byl v odměrném místě proveden faktický odečet, při kterém byl zjištěn stav elektroměru 73 359 kWh, faktura byla vystavena ke dni 30. 4. 2024 s odstupem 18 dnů, na základě odhadu stavu elektroměru 73 653. Žalobkyně uvedla že 1. žalovaná umožnila 2. žalovanému odebírat elektřinu v daném odběrném místě tím, že uzavřela smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny a po ukončení smluvního vztahu mu umožnila odběr elektřiny tím, že neznemožnila odběr elektrické energie po zániku smlouvy. Žalobkyně vykonala několik marných pokusů o přerušení dodávky elektřiny a o demontáž elektroměru. Poukázala na povinnost zákazníka umožnit demontáž elektroměru a umožnit k němu přístup.

2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutkové závěry. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí, kterou uzavřeli žalovaná č. 1 , Jméno žalované A, jako zákaznice a , právnická osoba, . jako dodavatel elektřiny dne 25. 9. 2016, ve spojení s vyjádřením společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že do odběrného místa na adrese , adresa, byla dodávána elektřina až do 30. 4. 2024 na základě shora uvedené smlouvy. K ukončení smluvního vztahu došlo z důvodu neplacení, neboť žalovaná měla dle smlouvy hradit zálohu ve výši 6 300 Kč měsíčně vždy ke každému 15 dni v měsíci, avšak platby chodily opožděně a platby za měsíce srpen 2023 a únor 2024 nebyly uhrazeny vůbec. Skutečnost, že platby za odebranou elektřiny byly hrazeny se zpožděním, vyplývá z e-mailové korespondence mezi dodavatelem elektřiny a 1. žalovanou, z potvrzení o provedení transakce ze dne 29. 7. 2023 je zřejmé, že dlužné platby za odebranou elektřinu na základě shora uvedené smlouvy uhradila dcera žalovaného č. 2 , jméno FO, .

4. Dům na adrese , adresa, užíval na základě nájemní smlouvy 2. žalovaný , Jméno žalované B, , jak vyplynulo z výpovědi svědka , jméno FO, , vlastníka domu. Z jeho výpovědi soud dále zjistil, že žalovaný bydlel v , adresa, spolu s manželkou , jméno FO, od roku 2012 do 31. 8. 2022, následně do 31. 8. 2024 užíval dům sám. Nájem za žalovaného hradila dcera , jméno FO, . Svědek vyloučil, že by v domě bydlela 1. žalovaná, z jakého důvodu byla smlouva o sdružených dodávkách elektřiny k odběrnému místa uzavřena právě s 1. žalovanou, svědek nevěděl. Nájemní vztah 2. žalovaného k domu , adresa, v době od 1. 5. 2024 do 27. 8. 2024, je dále prokazován nájemní smlouvou, kterou uzavřeli , jméno FO, jako pronajímatel a žalovaný č. 2 jako nájemce dne 27. 8. 2022 a kterou byl dům , adresa, přenechán žalovanému č. 2 k užívání k zajištění jeho bytových potřeb na období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Dodatkem k této smlouvě ze dne 31. 8. 2024 došlo k prodloužení nájemní smlouvy do 31. 8. 2024. Z řádného vyúčtování elektřiny společnosti , právnická osoba, . č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2024 ve spojení s přílohou k této faktuře vyplývá, že dodavatel elektřiny vyúčtoval 1. žalované elektřinu dodanou do předmětného odběrného místa v období od 23.4.2023 do 12. 4. 2024, zejména však to, že k 12. 4. 2024 byl proveden odečet elektroměru a konečný stav činil 73 359 kWh. Z mimořádné faktury za elektřinu č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2024 včetně přílohy soud zjistil, že jí dodavatel elektřiny vyúčtoval 1. žalované elektřinu za období od 13. 4. 2024 do 30. 4. 2024, konečný stav elektroměru činil 73 653 kWh. Elektřina byla v odběrném místě odebírána i po ukončení smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, a to do 27. 8. 2024, kdy došlo k demontáži elektroměru se stavem 74 369 kWh, jak soud zjistil ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa č. , hodnota, ze dne 27. 8. 2024.

5. Žalobkyně vyčíslila škodu za neoprávněný odběr elektřiny v množství 716 kWh v období od 1. 5. 2024 do 27. 8. 2024 ve výši 21 704 Kč, a to včetně oprávněných nákladů v částce 10 858 Kč, a to v souladu s vyhláškou č. 359/2020 Sb. O zaplacení uvedené částky opakovaně upomínala 2. žalovaného, jak vyplývá z upomínek a předžalobní výzvy. 1. žalovaná upomínána nebyla.

6. Podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Podle § 51 odst. 2 energetického zákona se neoprávněný odběr z elektrizační soustavy zakazuje.

7. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona je při neoprávněném odběru elektřiny osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná ve vztahu k 2. žalovanému, který jako nájemce domu na adrese , adresa, odebíral elektrickou energii v období od 1. 5. 2024 do 27. 8. 2024, přestože smluvní vztah s dodavatelem elektřiny společností , Anonymizováno, . byl ohledně uvedeného odběrného místa k 30. 4. 2024 ukončen. Ze strany 2. žalovaného tak došlo k neoprávněnému odběru elektřiny ve smyslu § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona. Žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy má proto právo na náhradu škody způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny. Porušením zákazu neoprávněného odběru žalovaný způsobil žalobkyni škodu, která byla vyčíslena v souladu s vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 359/2020 Sb., na částku 21 704 Kč včetně DPH. O nároku na úrok z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Soud proto žalobě ve vztahu k 22. žalovanému , Jméno žalované B, vyhověl.

9. Naproti tomu v případě 1. žalované dospěl soud k závěru, že není pasivně věcně legitimována. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny do daného odběrného místa s dodavatelem elektřiny společností EO.N Energie, a.s. Smlouva byla ukončena k , datum, z důvodu pozdních plateb záloh. Z provedených důkazů, zejména z výpovědi svědka , jméno FO, - majitele domu, v němž je odběrné místo, vyplývá, že 1. žalovaná v domě na adrese , adresa, v předmětné době, kdy došlo k neoprávněnému odběru elektřiny, a ani jindy, nebydlela a ani jej jinak neužívala. Žalovaná tedy neodebírala elektřinu v daném odběrném místě v době od , datum, do , datum, . Z pouhé skutečnosti, že v minulosti existoval smluvní (odběratelský) vztah mezi dodavatelem elektřiny a 1. žalovanou, nelze dovozovat neoprávněný odběr žalované jako původního odběratele v době po skončení smluvního vztahu za situace, kdy bylo prokázáno že sama žalovaná elektřinu neodebrala. Soud zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017 sp. zn. 25 Cdo 1803/2017. Žalobkyně přes poučení netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že žalovaná odebrala elektřinu v daném odběrném místě v období od , datum, do , datum, . Žalobkyně setrvala na tvrzení, že žalovaná za neoprávněný odběr odpovídá z toho důvodu, že neumožnila demontáž elektroměru v odběrném místě. K tomu soud opětovně uvádí, že v době neoprávněného odběru (ani dříve v minulosti) žalovaná neužívala dům a elektřinu nikdy fakticky neodebírala ona, nýbrž právě 2. žalovaný , Jméno žalované B, . S odběrným místem ji po ukončení smluvního vztahu s dodavatelem elektřiny nic nepojilo, nebyla jeho vlastníkem ani nájemcem, neměla tedy žádnou možnost, jak případně znemožnit odběr elektrické energie po skončení smluvního vztahu. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalovaná není osobou povinnou k náhradě škody vzniklou žalobkyni za neoprávněný odběr elektrické energie v době od. 5. 2024 do 27. 8. 2024. Soud proto žalobu ve vztahu k 1. žalované zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k 2. žalovanému soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla vůči 2. žalovanému ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášek y č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 300 Kč (výzva k plnění a sepis žaloby). Za podání ze dne 17. 4. 2025 soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť jím žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu o náležitosti, které měla obsahovat již samotná žaloba. Náklady za toto podání proto soud nepovažuje za účelně vynaložené. Dále soud přiznal žalobkyni odměnu za zastoupení žalobkyně za 3 úkony právní služby po 1 980 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 1. 7. 2025 a 7. 8. 2025) podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“); částku 1 350 Kč představující 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu. V souvislosti s účastí u jednání soudu dne 1. 7. 2025 a 7. 8. 2025 dále žalobkyni vzniklo právo na náhradu cestovních výdajů za dvě cesty , adresa, a zpět, při vzdálenosti 60 km, celkem ujeto 240 km, vozidlem , SPZ, , při kombinované spotřebě motorové nafty 4,4 l/100 km a ceně nafty 34,70 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. a při amortizaci dle § 1 písm. b) citované vyhlášky ve výši 5,80 Kč na 1 km. Žalobkyni náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 1 758,40 Kč (amortizace 240 x 5,80 = 1392 Kč + náhrada za pohonné nafty 240/100 x 4,4 x 34,70 = 366,40 Kč). Dále žalobkyni náleží dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k soudu a zpět, a to za 8 půlhodin po 150 Kč, celkem ve výši 1 200 Kč. Náklady řízení jsou tak představovány součtem shora uvedených částek 10 848,40 Kč, zvýšené v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu za DPH ve výši 21 %, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 086 Kč. Celkem tedy náklady řízení činí částku 14 212,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. Žalovaná č. 1 byla ve věci plně úspěšná, protože jí však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario).