32 C 104/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 26 736 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 2 736 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 600 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 600 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 006,76 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta , Jméno advokáta, .

IV. Žalobkyni bude do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku vrácen soudní poplatek ve výši 384 Kč.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 33 600 Kč s příslušenstvím, které tvoří zákonný úrok z prodlení z částky 33 600 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení, s odůvodněním, že jakožto poskytovatel úvěru provozuje internetové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .cz, Anonymizováno, kde si žalovaná zvolila parametry úvěru, který ji byl žalobkyní 27. 6. 2023 poskytnut převodem na bankovní účet č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Před poskytnutím úvěru ověřila žalobkyně totožnost žalované na základě doložené kopie dokladu totožnosti, vlastnictví bankovního účtu, na který měl být úvěr poukázán, pak na základě verifikační platby ve výši 1 Kč provedené žalovanou z předmětného bankovního účtu na účet žalobkyně. Dále před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované dle výpisů z účtu doložených žalovanou či z výplatních pásek žalované a také lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, pak byla podepsána žalovanou dálkově prostřednictvím SMS kódu 15515. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaná se zavázala hradit na předmětný úvěr sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny v pravidelných splátkách vždy do 27. dne v měsíci a dále se zavázala uhradit jistinu úvěru zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Jelikož se pak žalovaná dostala do prodlení s úhradou, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 30. 10. 2023 a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovanou smluvní pokutu v celkové výši 2 736 Kč odpovídající výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalobkyně v prodlení, za období od 31. 10. 2023 do 22. 2. 2024. Předmětem řízení je pohledávka v celkové výši 36 336 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 24 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 9 600 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 2 736 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 600 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení zůstala nečinná.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Dne 27. 6. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně jako úvěrující zavázala žalované jakožto straně úvěrované poskytnout peněžní prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni zpět poskytnuté peněžní prostředky společně s ujednaným úrokem. Jednalo se o úvěr nezajištěný, bezhotovostní s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru vždy do maximální výše limitu úvěru, tedy do výši 30 000 Kč. Úvěr do výše limitu měl být žalované poskytnut 27. 6. 2023. Strany si ujednaly úročení úvěru ve výši 40 % měsíčně, kdy žalovaná měla splácet pravidelně do 27. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období. Jistina úvěru pak mohla být splacena zcela nebo zčásti kdykoli během trvání této smlouvy. RPSN byla stanovena ve výši 5511,45 %. V případě, kdy úvěrovaný se dostane do prodlení s plněním povinností vůči úvěrujícímu či v případě, kdy úvěrovaný jinak podstatně poruší podmínky uzavřené smlouvy, byla mezi stranami ujednána možnost ze strany poskytovatele úvěru ukončit oprávnění čerpat úvěr. Dostane-li se úvěrovaný do prodlení, byla mezi stranami ujednána povinnost hradit také účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Smlouva byla uzavřena do doby úplného splacení úvěru, v případě prodlení úvěrované po dobu min. 2 měsíců bylo mezi stranami dohodnuto, že dojde ke zesplatnění celého dluhu, k okamžitému zesplatnění celého úvěru mohlo dle smlouvy dojít také v případech, kdy úvěrovaný poruší ujednané povinnosti, používá úvěr k jinému než sjednanému účelu či vyjde-li najevo, že úvěrovaný uvedl při uzavírání smlouvy či jejím průběhu trvání nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 6. 2023). V období března až května 2023 a v období srpna až října 2022 byl bankovní účet č. , č. účtu, veden na , Jméno žalované, – žalovanou. V září 2022 činil konečný zůstatek v daném měsíci na účtu 7 905,12 Kč, v měsíci dubnu 2023 činil zůstatek 3 931,75 Kč a v květnu 2023 činil zůstatek na daném účtu 3,03 Kč. V ostatních doložených měsících (tedy v březnu 2023, srpnu a říjnu roku 2022) činil zůstatek ke konci daného měsíci vždy 0 Kč. Z výpisů taktéž vyplývá, že žalované bylo poskytnuto několik dalších zápůjček od různých společností, kdy tyto částky jsou opětovně připsány na účet žalované a následně z daného účtu žalobkyně hrazeny. Dále je zřejmé, že z finančních prostředků na daném účtu, vyjma ostatních zápůjček, které tvoří nejvýraznější položky, jsou hrazeny běžné výdaje jako nákupy potravin či pohonných hmot (zjištěno z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období března až května roku 2023 a za období srpna až října roku 2022). Dne 27. 6. 2023 byla z účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, poukázána částka 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 7. 7. 2023 byla pod stejnými údaji převedena částka 5 000 Kč a dne 10. 7. 2023 částka 4 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě z účtu č. , č. účtu, z výpisu č. 6/2023 a 7/2023). Dne 27. 10. 2023 byl vystaven dopis informující žalovanou o zesplatnění celého spotřebitelského úvěru ke dni 27. 10. 2023 (zjištěno z dopisu zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 10. 2023). Žalovaná byla vyzvána k uhrazení částky 69 019,99 Kč společně s náklady právního zastoupení a zároveň upozorněna na možnost soudního vymáhání předmětné částky v případě jejího neuhrazení (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 2. 2024 a z podacího lístku č. , Anonymizováno, ).

5. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, případně tato zjištění vyplývají z jiných důkazů.

6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující o. z. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalované, když na tuto povinnost zcela rezignovala. Žalobkyně tvrdí, že ohledně platební schopnosti žalované provedla šetření v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, a v registrech CRKI a BRKI. Aktuální výši příjmů žalované ověřovala pomocí výpisů z bankovního účtu. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoli způsobem blíže zkoumala majetkové poměry žalované a ověřovala výši jejích příjmů a výdajů, nadto soud uvádí, že i z doloženého výpisu z účtu vedeného na žalovanou je zřejmé, že tato má množství dalších zápůjček od různých společností, kdy měsíční obrat na daném účtu byl v doloženém období v řádech vyšších desetitisíců a stotisíců korun, přičemž zůstatek ke konci měsíce opakovaně činil 0 Kč či byl ve výši pouze několika tisíc korun. Žalobkyně ničeho nezkoumala ani k příjmu žalované ze zaměstnání, k jejím celkovým majetkovým poměrům, např. k bytové situaci, ostatně výdaje nezkoumala nijak, ačkoliv tak měla zvláště učinit, když ji muselo být zřejmé, že žalovaná má několik aktivních úvěrů. Žalobkyně proto zcela zřejmě nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

12. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla poskytnuta žalobkyní částka 24 000 Kč, žalovaná ničeho neuhradila, je tak povinna žalobkyni vrátit dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do této částky. Ohledně zbylých nároků, tedy smluvní pokuty a úroků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

13. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila, proto ji soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalované dospěl soud k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků odpovídá doba splatnosti 60 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a současně nebylo zjištěno ničeho, co by svědčilo pro dobu splatnosti delší.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), kdy převážné úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu úspěchu a neúspěchu, kdy úspěch žalobkyně je v rozsahu 89,77 % a neúspěch v rozsahu 10,23 %. Žalobkyni tak byla přiznána na náhradě nákladů částka 2 006,76 Kč, v rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně, kdy tato částka je tvořena soudním poplatkem ve výši 1 070 Kč (v části uhrazené žalobkyní po vrácení přeplatku na poplatku) a nákladů zastoupení advokátem. Tyto náklady pak sestávají z odměny 300 Kč za každý ze tří úkonů učiněných před podáním návrhu na zahájení řízení včetně (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“), kdy návrh byl podán na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně paušální částky 100 Kč na náhradě výdajů za každý úkon právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Jelikož zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží mu částka 252 Kč tvořící z přiznané odměny DPH.

15. O vrácení části soudního poplatku bylo rozhodnuto dle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., když poplatek byl vybrán z částky 36 336 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků ve výši 1 454 Kč, když do předmětu řízení byla započtena také částka 9 600 Kč tvořící kapitalizovaný smluvní úrok, přičemž z této částky byl poplatek vybrán chybně, když dle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. základem procentního poplatku je cena předmětu řízení. Cena příslušenství předmětu tvoří základ poplatku v případech, je-li příslušenství samotným předmětem řízení. V daném řízení tak měl být vybrán soudní poplatek z částky předmětu řízení ve výši 26 736 Kč, který je stanoven ve výši 1 070 Kč, rozdíl mezi vybraným poplatek a jeho správně vyměřenou výší (tedy v částce 384 Kč) tak bude žalobkyni po právní moci tohoto výroku vrácen.