32 C 108/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 85 350 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 75 618 Kč s úrokem z prodlení z částky 75 618 Kč ve výši 11,5 % ročně od 22. 7. 2025 do zaplacení, částku ve výši 9 732,94 Kč, úrok ve výši 66,26 % ročně z částky 62 885,46 Kč od 22. 7. 2025 do 14. 8. 2025 ve výši 2 669,28 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 62 885,46 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne částky 240 883 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení částky 85 350 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla dne 16. 10. 2023 prostřednictvím emailové komunikace za použití jedinečného kódu uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Společně s touto smlouvou byla uzavřena taktéž Dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 29 725 Kč použit na úhradu/započtení dluhů žalované u jiných smluvních vztahů. Zbývající částka úvěru ve výši 40 275 Kč byla žalované vyplacena 16. 10. 2023. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,26 % ročně, včetně úhrady pojištění schopnosti splácet v měsíční výši 419 Kč, ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 601 Kč splatných vždy k 16. dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2023. Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní před poskytnutím úvěru prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a v NRKI a v insolvenčním rejstříku s tím, že platební schopnosti žalované byly posouzeny jako dostatečné. Žalované byla žádost o úvěr schválena. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala o bezúplatný odklad splatnosti 3., 4., a 5. splátky, a v době od 16. 1. 2024 do 15. 4. 2024 tak neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem 15 splátek v celkové výši 69 015 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 998 Kč z důvodu prodlení s úhradou splátky č. 19 a č.

20. V souvislosti s tímto prodlením žalobkyně dále požaduje uhrazení náhrady nákladů ve výši 600 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení přesahující 65 dnů u splátky č. 19 splatné ke dni 16. 5. 2025, došlo ze strany žalobkyně k datu 20. 7. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Nesplacená jistina a nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny ve výši 73 182,32 Kč. Současně žalobkyně požaduje úhradu za pojištění schopnosti splácet ve výši 838 Kč jakožto úhradu za pojištění obsažená ve splátce č. 19 a č.

20. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení od 22. 7. 2025 ke dni podání žaloby ve výši 9 732,94 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 62 885,46 Kč v nominální úrokové sazbě 66,26 % ročně od 22. 7. 2025 do 14. 8. 2025 ve výši 2 669,28 Kč, a od 15. 8. 2025 do zaplacení žalobkyně požaduje tento úrok ve výši nominální úrokové sazby 12 % ročně z částky 62 885,46 Kč, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne částky 240 883 Kč. Příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 22. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě před zesplatněním úvěru i před podáním žaloby.

2. Žalovaná v průběhu řízení uvedla, že se dostala do dluhové pasti a tímto úvěrem chtěla řešit svoji nastalou situaci. S žalobkyní závazky řešila před finančním arbitrem, tato jednání však byla ukončena a ze strany žalobkyně byla podána žaloba k soudu, z jakého důvodu k tomuto postupu došlo žalovaná neví. Má však za to, že úroky stanovené ve smlouvě jsou nepřiměřeně vysoké, neboť na předmětný úvěr uhradila již dostatečně vysokou částku. Dále uvedla, že své výdaje na bydlení však nikdy neurčila ve výši 5 100 Kč.

3. Účastníci učinili nesporným, že mezi stranami byla uzavřena smlouva č. , hodnota, , na základě které bylo žalované poskytnuto 25 000 Kč.

4. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 16. 10. 2023. Celková výše úvěru činila 70 000 Kč, celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila 200 736 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 4 601 Kč, splátka zahrnuje splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a měsíční úhradu za pojištění. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena k 16. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl spotřebitelský úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,25 % ročně, RPSN činilo 90,58 %. V případě prodlení klienta s úhradou splátky o více než 30 dnů byla smlouvou ujednána povinnost úvěrovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku ohledně níž se dostal do prodlení přesahujícího 30 dnů. V souvislosti s prodlením bylo ujednáno taktéž právo poskytovatele úvěru na uhrazení účelně vynaložených nákladů vzniklých s prodlením u každé splátky, u které se úvěrovaný ocitl v prodlení o více než 15 dnů, ve výši 200 Kč. V případě prodlení o délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění celého úvěru, a to jistiny úvěru, veškerých úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů, tyto se stávají novou jistinou úvěru. Současně s tímto vzniká úvěrovanému povinnosti zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Úhrada za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr činila 419 Kč měsíčně. Smlouva byla žalovanou podepsána prostřednictvím jedinečného kódu , Anonymizováno, (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z Předsmluvního formuláře a z Přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr a z Přihlášky do pojištění – Skupinové pojištění schopnosti splácet úvěr).

6. Mezi stranami bylo ujednáno, že úvěr ze smlouvy č. , hodnota, bude přednostně použit na úhradu dluhu žalované vůči poskytovateli úvěru vzniknuvší z jiné smlouvy o úvěru, a to smlouvy č. , hodnota, , kdy celková částka činí 29 725 Kč. Zbývající částka 40 275 Kč bude vyplacena na účet žalované jako osoby úvěrované. Dohoda byla podepsána dálkově prostřednictvím jedinečného kódu č. , hodnota, dne 16. 10. 2023 (zjištěno z Dohody o konsolidaci ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ).

7. Totožnost žalované byla ověřena fotografií občanského průkazu (zjištěno z fotografie přední i zadní strany občanského průkazu žalovaného).

8. Při hodnocení žalované bylo vycházeno z jejího pravidelného čistého měsíčního příjmu ve výši 34 500 Kč, výše životného minima byla stanovena na částku 4 860 Kč, splátky pro společnost žalobkyně byly uvedeny ve výši 7 016 Kč, na bydlení bylo hrazeno 5 141 Kč. Celkové výdaje činily 17 017 Kč, rezerva činila 1 000 Kč. Žalovaná uvedla, že má výuční list, žije u rodičů a je zaměstnána u zaměstnavatele , Anonymizováno, s. r. o. (zjištěno z dokumentu Hodnocení klienta). Žalované byla v období od července 2023 do října 2023 vyplacena zaměstnavatelem mzda v průměrné měsíční výši 39 387,50 Kč (zjištěno z Výpisu transakcí z účtu č. , hodnota, , č. účtu, ). Počet bank a finančních institucí, u kterých žalovaná žádala o úvěr činil 4, součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele činí celkem částku 913 918 Kč. Limit celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet v roli žadatele byl u žalované stanoven částkou 49 800 Kč. Nebyl evidován žádný dluh po splatnosti žalované (zjištěno z Výpisu z Nebankovního registru klientských informací).

9. Úvěr z předmětné smlouvy včetně Dohody o konsolidaci byl žalobkyní schválen (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ). Částka 29 725 Kč byla 16. 10. 2023 vyplacena na účet identifikován jménem , právnická osoba, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , částka 40 275 Kč byla téhož dne vyplacena na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu). Žalovaná celkem uhradila částku 69 015 Kč. Do prodlení se dostala s úhradou splátky splatnou k 16. 5. 2025 (zjištěno z Karty klienta). Žalovaná požádala dne 15. 1. 2024 o odklad splátky z důvodu pracovní neschopnosti (zjištěno z žádosti o úpravu splátkového kalendáře). Ze strany žalované byl učiněn odklad splátek č. 3, č. 4 a č. 5, po dobu od 17. 12. 2023 do 16. 3. 2024 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru a nevznikla povinnost hradit sjednanou úhradu za pojištění, výše RPSN po provedeném odkladu činila 82,52 % (zjištěno z Upraveného splátkového kalendáře).

10. Žalovaná byl vyzvána k zaplacení splátek, u nichž se dostala do prodlení a byla upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru (zjištěno z Výzev k zaplacení ze dne 16. 6. 2025 a ze dne 17. 7. 2025). Žalované bylo ze strany žalobkyně oznámení zesplatnění celého úvěru a byla vyzvána k úhradě částky 75 618 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 20. 7. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení částky 75 618 Kč s příslušenstvím před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2025 a z podacího archu).

11. Předmětem úvěrové smlouvy č. , hodnota, měl být úvěr ve výši 25 000 Kč, celková splacená částka měla činit 70 032 Kč, tato měla být společně s pojištěním schopnosti splácet splácena ve 48 měsíčních splátkách po 1 663 Kč vždy k 16. dni v měsíci, výpůjční úroková sazba činila 64,32 % ročně, RPSN činilo 87,11 % (zjištěno z Předsmluvního formuláře ke smlouvě č. , hodnota, ). Částka 25 000 Kč byla vyplacena 19. 12. 2022 na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, (zjištěno z výpisu z účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, ). Při zkoumání úvěruschopnosti bylo vycházeno z příjmu ze zaměstnání žalované ve výši 32 000 Kč, životní minimum bylo stanoveno na částku 4 620 Kč, splátky společnosti , právnická osoba, . činily 5 221 Kč, výdaje na bydlení činily 4 610 Kč, celkem výdaje byly stanoveny na částku 14 451 Kč, rezerva činila 16 549 Kč (zjištěno z Hodnocení klienta). Průměrná měsíční platba vyplácena v období od 12. 9. 2022 do 12. 12. 2022 na účet č. , hodnota, , č. účtu, od společnosti , právnická osoba, . činila 33 481,50 Kč (zjištěno z výpisu z transakcí z účtu č. , hodnota, , č. účtu, ). Lustrací v NRKI dosáhla žalovaná CBS skóre 356, byla zařazena do kategorie II, tedy mezi klienty v lepším segmentu s menším rizikem (zjištěno z Výpisu z NRKI).

12. Z náhledu ČNB ARAD vyplývá, že úroková míra pro spotřebitelské úvěry v říjnu 2023 činila 9,37 % a v prosinci 2022 činila 9,66 %.

13. Z dalších v řízení provedených důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti, případně tyto vyplývají z jiných provedených důkazů.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, která běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

19. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala. Žalobkyně sice řádně ověřila příjem žalované, nikoli však její výdaje. Zcela nedostatečné je pouhé spolehnutí se na tvrzení žalované a započítání životního minima. Je povinností poskytovatele úvěru vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Uvedené výdaje na bydlení ve výši 5 141 Kč (v případě smlouvy č. , hodnota, ve výši 4 610 Kč) ověřovány nijak nebyly. Pokud jiné výdaje žalovaná neuvedla, nelze to zhojit tím, že se započítají náklady životního minima, mělo zde nastoupit podrobnější dotazování se na náklady a pokud by žalovaná informace nedoplnila, má toto vést k zamítnutí žádosti o úvěr. Zcela běžně je schopen spotřebitel jistě předložit doklady o svých příjmech (pracovní smlouva, rozhodnutí o dávkách, výpis z účtu apod.) i doklady o svých pravidelných výdajích (vyúčtování telekomunikačních služeb, SIPO, výpis z účtu, ze kterého jsou strhávány ceny za služby, nájemní smlouva, prohlášení rodičů či třetích osob, bydlí-li spotřebitel u nich apod.). Existují výdaje, které nemůže poskytovatel úvěru bez pravdivé informace ze strany spotřebitele ověřit, jako např. v případě, kdy spotřebitel tvrdí, že nemá žádné výdaje s jinými úvěry či půjčkami u subjektů odlišných od poskytovatele úvěru a nemá ani záznamy v rejstřících SOLUS či NRKI, avšak v takovém případě nelze po poskytovateli požadovat, aby podrobně pátral (ostatně to není ani jeho povinnost) o takových závazcích spotřebitele a případné nepravdivé poskytnutí takové informace spotřebitelem nemůže jít k tíži poskytovatele úvěru. Zde však neproběhlo ani základní šetření výdajů žalované, kterým by žalobkyně své povinnosti dostála. Nadto soud uvádí, že žalobkyní nebylo prověřeno ani zda žalovaná nemám záznam v insolvenčním rejstříku či zda proti ní nejsou vedeny exekuce.

20. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalované splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Z tohoto důvodu považuje soud za absolutně neplatnou taktéž smlouvu č. , hodnota, (kdy tato samotná smlouva soudu doložena nebyla). Konsolidací úvěrů však měla být žalobkyní částka 29 725 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne 16. 10. 2023 vyplacena k uhrazení závazků ze smlouvy č. , hodnota, . V případě, kdy bylo zjištěno, že obě úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné, má však žalovaná povinnost vrátit žalobkyni pouze ty finanční prostředky(maximálně), které jí byly reálně poskytnuty. Těmi bylo 40 275 Kč a 25 000 Kč. Zde soud uvádí, že finanční prostředky sice byly zaslány na účet, ale jde o přeposlání z jednoho účtu žalobkyně na jiný účet žalobkyně, tedy o interní operaci. Tato situace je jiná než zaslání finančních prostředků žalobkyní jinému subjektu na umoření dluhu žalované, kde by úvěruschopnost zkoumána nebyla, s ohledem na to, že ten, kdo posílá peníze, není strana zainteresovaná v smluvním spotřebitelském vztahu. Sama žalobkyně tvrdí, a je ostatně také prokázáno z Karty klienta, že žalovaná zaplatila částku vyšší, než je reálný součet prostředků zaslaných žalované. V takové situaci již ani nebylo třeba zkoumat, kolik bylo celkem splaceno u předchozího úvěru, jelikož žalovaná zaplatila více, než kolik mohla žalobkyně z tohoto neplatného úvěru požadovat.

21. Výklad, který by umožňoval poskytovateli úvěru spoléhat se na to, že i přes nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti může být spotřebitelský úvěr platně uzavřen a vzniknou mu tedy i nároky na další nároky, pokud by spotřebitel byl fakticky schopen úvěr splácet, je v rozporu s eurokonformním výkladem uvedených právních předpisů, neboť by umožňoval obcházet zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný. Proto je nutno v souladu se závěry rozsudku SDEU sp. zn. C 755/22, který odpověděl na položenou předběžnou otázku tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, trvat na požadavku na řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem v době sjednání úvěrové smlouvy a nepřipuštění možnosti jejího dodatečného zkoumání a prokazování v soudním sporu o nároky z takové smlouvy (podrobně k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 27 Co 166/2024-250).

22. Žalované byla poskytnuta žalobkyní částka 65 275 Kč, žalovaná dle tvrzení žalobkyně i dle provedených důkazů na předmětný úvěr uhradila celkem částku 69 015 Kč, tedy částku převyšující poskytnutou jistinu. Žaloba tak z tohoto důvodu byla v celém zamítnuta. Současně soud dodává, že k zamítnutí žaloby by došlo také z důvodu ujednané výše úrokové míry, která mnohonásobě převyšuje výši úrokové sazby stanovenou Českou národní bankou u spotřebitelských úvěrů.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. kdy byla zcela úspěšná žalovaná, která však náklady řízení nepožadovala.