32 C 135/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 715,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 788,24 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 927,41 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 826,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 512,12 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 29,91 % ročně z částky 10 000 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 1. 8. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 826,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29,91 % ročně za období od 1. 8. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 1 512,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z 10 900 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 29,91 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Dne 2. 9. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které umožnila žalovanému čerpat peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 31. 7. 2023 zesplatnila. Žalovaný na pohledávku celkem uhradil 26 464,22 Kč. Žalobkyní uplatněná částka 12 715,65 Kč zahrnuje dlužnou jistinu úvěru 10 000 Kč, dlužné poplatky 900 Kč a dlužné úroky do zesplatnění ve výši 1 815,65 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 84-89 zákona č. 257/2016 Sb. Při posouzení úvěruschopnosti vzala právní předchůdkyně žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací) a zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného, a to za období od 29. 1. 2022 do 28. 8. 2022. Příchozí úhrady činily za toto období 343 426,96 Kč a odchozí úhrady činily 331 946,62 Kč. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 10 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Společnost , právnická osoba, , tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne 2. 9. 2022 zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky až do výše 10 000 Kč, a to s možností opakovaného čerpání, kdy toto bude poukázáno na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je povinen hradit, bude žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online na účtu Creditea. Roční pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 60 %, RPSN ve výši 81,02 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr sjednal online prostřednictvím účtu na creditea.cz (zjištěno ze smlouvy nadepsané Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dokumentu Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a dokumentu Standardní informace o spotřebitelském úvěru).

5. Žalovaný postupně čerpal dne 2. 9. 2022 částku 2 000 Kč, dne 4. 9. 2022 částku 3 200 Kč, dne 5. 9. 2022 částku 2 880 Kč, dne 6. 9. 2022 částku 1 920 Kč, dne 20. 9. 2022 částku 10 000 Kč, 4. 10. 2022 částku 702,46 Kč, 22. 1. 2023 částku 1 324,30 Kč, 28. 1. 2023 částku 483,71 Kč, dne 2. 3. 2023 částku 337,78 Kč, 28. 3. 2023 částku 404,21 Kč, a dne 4. 4. 2023 částku 10 000 Kč, tj. v souhrnu čerpal 33 252,46 Kč (zjištěno z dokumentu nadepsaného Denní historie a z potvrzení o platbách). Žalovaný na splátkách zaplatil celkem 26 464,22 Kč (zjištěno z dokumentu nadepsaného Denní historie).

6. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a fotografii žalovaného. (zjištěno z kopie OP a fotografie)

7. Ve výpisu z účtu žalovaného za období od 29. 1. 2022 do 28. 8. 2022 jsou zaznamenány ve velké četnosti a velkých objemech výdaje na sázky u , Anonymizováno, ., Anonymizováno, a , Anonymizováno, ., Anonymizováno, a to po celou dobu tohoto období. Dále z výpisu z účtu plyne, že žalovaný opakovaně čerpal množství úvěrů – od společnosti , právnická osoba, , od společnosti , právnická osoba, ., od , právnická osoba, , to vše v měsíci srpnu 2022 (zjištěno z výpisu z účtu).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 16. 7. 2023 upozornila na dlužné splátky a vyzvala jej k jejich uhrazení s tím, že v opačném případě dojde k zesplatnění celého úvěru (zjištěno z dopisu ze dne 16. 7. 2023)

9. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 s účinností ke dni 29. 1. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně přílohy – Seznam pohledávek str. 3, potvrzení o zaplacení). Společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávku z předmětné smlouvy postoupila na žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalovanému dne 20. 2. 2024 na adresu, kterou uvedl jako kontaktní (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 a z podacího lístku ze dne 20. 2. 2024).

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

18. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného, čímž ověřila, že příjmy převyšují výdaje. Předchůdkyně žalobkyně však vůbec nezkoumala výdaje žalovaného a nebyla vzata v úvahu skladba výdajů žalovaného, když z výpisů z účtu je zjevné, že žalovaný opakovaně a dlouhodobě vynakládal nezanedbatelné částky na sázky. Dále ohledně výdajů žalovaného není jasné, kolik v rozhodné době platil za bydlení a podobně. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru čerpal několik spotřebitelských úvěrů, které tvořily podstatnou část jeho příjmů, což svědčí o tom, že mu jeho příjmy nepostačovaly na krytí jeho výdajů. Kopie občanského průkazu a případně provedená a nedoložená lustrace žalovaného v registrech nejsou dostatečné pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Nelze než uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když měla při vědomí informací plynoucích z výpisů z účtu postupovat o to pečlivěji a zodpovědně zvážit rizikový faktor spojený s gamblingem. Pokud žalovanému z gamblingu plynuly také nějaké příjmy, k těmto nelze přihlížet, neboť se jedná o zcela nejisté, nahodilé a nadto nevymahatelné částky.

19. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

20. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky 33 252,46 Kč a žalovaný dosud uhradil v souhrnu 26 464,22 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně 6 788,24 Kč.

21. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele, ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Žalovaný byl v řízení pasivní a neuváděl žádné skutečnosti ke svým aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům, a tedy ke svým aktuálním možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu soud shledal, že je v silách žalovaného, kdy nebylo zjištěno ničeho o jeho neschopnosti si vydělávat prací, aby zaplatil dlužnou částku ve lhůtě 60 dnů. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť míra úspěchu a neúspěchu v řízení byla u obou účastníků, a to při zohlednění veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, poměrně vyrovnaná. Proto soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.