32 C 175/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 851 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 998 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 853 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 87,08 Kč od 24. 8. 2024 do 10. 9. 2024 a zákonným úrokem z prodlení z částky 13 851 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 619,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení 13 851 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 2. 2024 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalovanému téhož dne poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí úvěru měl být uhrazen poplatek ve výši 330 Kč. Úvěr společně s poplatky měl být splacen za 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Žalovaný v průběhu trvání úvěru splatil celkem částku 2 Kč. Žalovaná částka pak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatky za SMS servis v celkové výši 147 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem ve výši 1 979 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 600 Kč. Žalobkyně zároveň vždy hodnotí schopnost žadatele splácet. Zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS, dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:

4. Z úvěrové smlouvy ze dne 21. 2. 2024 a potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaný uzavřel za použití prostředků komunikace na dálku s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru. Celková výše úvěru byla 10 000 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 0 % a žalovaný měl úvěr splatit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Celkem měl žalovaný uhradit částku 10 330 Kč (v částce nebyla zahrnuta úhrada za doplňkové služby). V úvěrové smlouvě byly sjednány mj. tyto poplatky: poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatek za tzv. korunový odklad ve výši 990 Kč, poplatek za službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně, 10% odklad 490 Kč a další. Dále byla v úvěrové smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Splatnost úvěru mohla být prodloužena o 30 dnů tím, že žalovaný uhradí nejpozději do 15 dnů po splatnosti úvěru částku ve výši 1 Kč (tzv. korunový odklad). Tuto možnost mohl žalovaný využít v průběhu trvání úvěrového vztahu 2x. Žalovaný mohl dále docílit prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů též tím, že nejpozději v den splatnosti úvěru zaplatí alespoň 10 % z jistiny úvěru společně s poplatkem za tzv. desetiprocentní odklad. Tuto možnost mohl žalovaný využít v průběhu trvání úvěrového vztahu 9krát. Žalovaný uvedl číslo občanského průkazu , Anonymizováno, . Z výpisu z účtu žalobkyně je zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému na účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč, z tohoto účtu pak žalovaný zaslal korunovou platbu ve prospěch účtu žalobkyně dne 20. 3. 2024. Jde o číslo účtu, které uvedl žalovaný ve smlouvě.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 2 Kč.

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že nemá dítě, příjem 35 000 Kč plynoucí ze zaměstnání, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 80 000 Kč a výši splátek jiným společnostem ve výši 2 000 Kč. Žalovaný nebyl uveden v ISIR, NRKI je zapsáno OK, nemá exekuci, ani není v registru SOLUS.

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy, kterou je namístě posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 3 odst. 1 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele se odbornou péčí rozumí taková úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, avšak z tvrzení žalobkyně v žalobě a z jí předložených listinných důkazů plyne, že žalobkyně nepřezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

18. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 75 a § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala výši příjmů uváděných žalovaným a že by si žádala informace k jeho výdajům, natož, že by výdaje žalovaného jakkoli ověřovala. Žalobkyně neuvedla konkrétní tvrzení stran úvěruschopnosti, ani neprokázala, že by skutečně zkoumala registry a předložila výsledky z tohoto nahlížení. Žalobkyně se nedostavila k jednání a nemohla být o nedostatku tvrzení a prokázání tvrzeného poučena. Pokud měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat příjmy i výdaje žalovaného s odbornou péčí, musela by jeho reálné příjmy ověřovat a skutečně posuzovat. součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. I výpisy z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí pak nejsou dostačující, protože nemusí reflektovat skutečné dluhy či výdaje spotřebitelů.

19. Soud uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost podle shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je neplatná a soud k této absolutní neplatnosti přihlédl.

20. Žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 10 000 Kč, žalovaný zaplatil pouze 2 x 1 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobkyni poskytl jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Toto činí 9 998 Kč.

21. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na uvedený závěr Nejvyššího soudu je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný, nedoložil tedy soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho možnosti. Soud proto stanovil lhůtu odpovídající lhůtě ve smlouvě, tedy lhůtu 30 dnů.

22. Soud žalobu zamítl co do částky 3 853 Kč, neboť žalobce se nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě nad nevrácenou jistinu, v daném případě poplatků, úroků, upomínacích nákladů a smluvní pokuty. Žaloba byla zamítnuta rovněž v části předčasně požadovaných úroků z prodlení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 998,99 Kč, přičemž tato částka představuje 44,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,18 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,82 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 851 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť jde o řízení, které bylo zahájeno na návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (zde např. 32 C 176/2024) a hodnota peněžitého plnění nepřevyšuje 50 000 Kč, ostatně i žalobkyně nárokovala odměnu určenou podle tohoto ustanovení.