32 C 76/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 216 168,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 114 732,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 101 530,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 071,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 89 811, 81 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 216 168,06 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úrok 12,75 % ročně z částky 212 128,06 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 216 168,06 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 21. 11. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 250 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Strany sjednaly úročení úvěru sazbou ve výši 12,75 % ročně a dále pro případ prodlení poplatky za upomínky a smluvní pokutu. První čerpání úvěru bylo provedeno bez žádosti žalovaného dne 21. 11. 2018 převodem na běžný účet sjednaný ve Smlouvě. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně dne 24. 7. 2024 prohlásila úvěr za splatný. Pohledávka ze smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. V případě žalovaného vycházela z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaný je zaměstnaný s měsíčním příjmem 39 000 Kč, další měsíční příjem domácnosti činí 11 000 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním. Žalovaný splácel celkem 3 457 Kč. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného uvedené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného, částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 216 168,06 Kč, smluvního úroku ve výši 14,15 z částky 212 128,06 Kč, poplatků a pokut ve výši 4 040 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 071,07 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 89 811,81 Kč2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 11. 2018 je zjištěno, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 250 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 114 měsíčních splátkách po 4 000 Kč (a dále poslední splátkou ve výši 2 597,98 Kč). Strany sjednaly úročení úvěru sazbou ve výši 14,15 % ročně a dále pro případ prodlení poplatky za upomínky a smluvní pokutu. RPSN činilo dle smlouvy 15,33 %. Celková částka, která měla být zaplacena činila 456 481,98 Kč, smlouva je podepsaná žalovaným. Účel úvěru bylo poskytnutí 120 647,40 Kč na splacení dluhu na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a 28 675,61 Kč na splacení úvěru na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, , zbylá částka měla být zaslána na běžný účet žalovaného. Splácení měl probíhat formou zápočtu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Dále bylo sjednáno placení poplatků. Ze Sazebníku a úvěrových podmínek je zjištěno, že u revolvingových úvěrů měla předchůdkyně žalobkyně právo na 20% smluvní pokutu z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 11. 2018 je zjištěno, že žalovaný tímto žádá poskytovatele o spotřebitelský úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem 39 000 Kč, další měsíční příjem domácnosti činí 11 000 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním, jiné měsíční splátky nemá, zdroj příjmu domácnosti je 1, nemá vyživovací povinnost, žije s družkou. Úvěry má dva u právní předchůdkyně žalobkyně, které měly být umořeny požadovaným úvěrem. Příjem žalovaného pak byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

6. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, ze dne 19. 2. 2025 bylo zjištěno, že po splatnosti je jistina ve výši 212 128,06 Kč, splatný úrok ve výši 89 811,81 Kč, úrok z prodlení z jistiny 6 372,60 Kč a úrok 2 698,47 Kč a poplatky a pokuty ve výši 4 040 Kč.

7. Z přehledu plateb vyplývá jednak, že žalovanému byla způsobem uvedeným v bodu 4 tohoto rozsudku poskytnuta částka 250 000 Kč a dále, že od poskytnutí úvěru žalovaný celkem zaplatil na úvěru právní předchůdkyni částku ve výši 135 262,18 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni jako postupníkovi. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 2. 2025, k přepravě byla zásilka dána 11. 3. 2025, jak vyplývá z podacího lístku.

9. Po právním zhodnocení uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Soud z dostupných důkazů došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Jak žalobkyně sama v žalobě uvádí, údaje sdělené žalovaným (o příjmu a dalších nákladech) byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak z dokazování (ze žádosti o úvěr) vyplynulo, že byl ověřen pouze příjem žalovaného, nikoli další příjem domácnosti a jeho výdaje. Nelze v takové situaci spoléhat pouze na výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, životní minimum a částku normativních nákladů. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala údaje tvrzené v žádosti žalovaným (stran dalšího příjmu), kdy již toto svědčí o tom, že úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, právní předchůdkyně žalobkyně tedy nedostála své zákonné povinnosti. Současně nedostála své povinnosti zkoumat reálné náklady žalovaného, když se spolehla pouze na statistické údaje a výdaje vůbec nezkoumala. Soud poukazuje, že na povinnosti řádně zkoumat majetkové poměry spotřebitele nic nemění ani to, že se mělo jednat o konsolidaci již existujících úvěrů (nadto pouze částečně).

15. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí a s odbornou péčí byla ověřena schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

16. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka 250 000 Kč, žalovaný je proto povinen poskytnuté finanční prostředky po odečtení toho, co na základě úvěrové smlouvy uhradil, žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 114 732,82 Kč (250 000 Kč – 135 262,18 Kč). Ohledně zbylých nároků, tedy částky 101 530,24 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, a dalších požadovaných nároků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

17. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovaným není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalovaného plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalovaného dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle § 160 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario kdy při zohlednění výše příslušenství (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, I. ÚS 2717/08) shledal soud převážně úspěšného žalovaného, tomuto však žádné náklady řízení nevznikly.