32 C 92/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 832,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9509,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 323,30 Kč, úrok z prodlení z částky 12 832,57 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úrok 8,05 % ročně z pohledávky 12 832,57 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 648,76 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 722,0 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 523 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 832,57 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 7. 6. 2022. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro kreditní kartu a Obchodní podmínky pro platební karty. Úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru zkoumána informacemi poskytnutými žalovaným, ověřením a posouzením příjmů a výdajů žalovaného a nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti žalovaného. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vyhodnocovala procesem “surrogate ne”, kdy se jedná o statistický model, který je založen na datech z žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Žalobkyně počítala s příjmem žalovaného ve výši 17 600 Kč a s výdaji ve výši 16 141 Kč, platební kapacita činila 1 459 Kč. Platební kapacita pro předpokládanou minimální splátku ve výši 500 Kč byla vyhodnocena jako dostatečná. Zadluženost žalovaného měla být zjišťována z jeho transakcí a z CBCB byla bez negativních informací. Rizikovost žalovaného byla stanovena v pásmu Very low. KO kritéria (kontrola insolvencí, interních Blacklistů, Fraudlistů a Delikvencí, běžného účtu žalovaného byla splněna. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kreditní kartu a neúčelový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný prostřednictvím poskytnuté kreditní karty čerpal finanční prostředky, avšak nesplnil řádně své povinnosti a nehradil ujednané splátky. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k plnění smluvních povinností, přes opakované výzvy však tomuto nedostál. Žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 20. 4. 2024. O tomto byl žalovaný informován a byl vyzván k úhradě celého dluhu. Příslušenství pohledávky je tvořeno kapitalizovaným smluvním úrokem do 27. 6. 2025 ve výši 722,01 Kč, kapitalizovaný úrokem z prodlení do 27. 6 2025 ve výši 648,76 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12 832,57 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % a úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 12 832,57 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu řízení zůstal zcela nečinný.

3. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění:

4. Žalovaný dne 7. 6. 2022 požádal o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Splátka ve výši 5 % bez automatické plné splátky měla bát hrazena vždy do 10. dne v měsíci. Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem od 1. 3. 2022 manuálně pracujícím na dobu neurčitou, je vyučen, žije sám v domácnosti. Jeho příjem je ve výši 17 600 Kč, tento je doložen historií běžného účtu v ČSOB, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru dosahují výše 6 000 Kč. Žalovaný prohlásil, že nemá závazky po splatnosti vůči finančnímu úřadu či ČSSZ, v posledních pěti letech proti němu nebyl nařízen soudní výkon rozhodnutí, nejsou proti němu vedeny soudní spory v souvislosti s podnikatelskou činností, nebyl proti němu podán návrh na zahájení insolvenčního řízení a toto není vedeno (zjištěno z Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 7. 6. 2022).

5. Žalobkyní měla být žalovanému poskytnuta na základě samostatné smlouvy kreditní karta MasterCard Standard, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr ke kreditní kartě s úvěrovým limitem 10 000 Kč, který byl poskytován na dobu neurčitou a bylo možné jej opakovaně čerpat a splácet. Úvěr byl úročen pohyblivou úrokovou sazbou, která ke dni uzavření smlouvy činila 19,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, splatnost byla stanovena k 10. dni v měsíci. Pokud bylo vyčerpáno méně než 500 Kč, splatná byla celá dlužná částka. V případě, nebude-li uhrazena dlužná částka do dne splatnosti, poskytovatel úvěru následující den přičte úroky za celé období k jistině. Úvěrovaný současně souhlasil s tím, že poskytovatel úvěru může inkasovat splátky z jeho účtu vedeného u žalobkyně. S úvěrem jsou spojeny pravidelné poplatky. Žalovaný se zavázal splácet úvěr řádně a včas. V případě prodlení žalovaného je poskytovatel oprávněn účtovat úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy (repo sazba ČNB + 8 procentních bodů) a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. V případě prodlení jsou účtovány poplatky za zaslání upomínek a výzev k úhradě. Pokud by nastaly skutečnosti ohrožující splacení úvěru (např. prodlení žalovaného se splátkou), je banka oprávněna úvěr zesplatnit, zablokovat čerpání, snížit limit nebo použít zůstatky na účtech úvěrovaného k úhradě dluhu. Součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky pro kreditní kartu a Obchodní podmínky pro platební karty, Sazebník ČSOB pro fyzické osoby – občany a Oznámení ČSOB o stanovených úrokových podmínkách. Za výzvu k úhradě dlužné částky byl stanoven poplatek 300 Kč/500 Kč. (zjištěno ze Smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 7. 6. 2022).

6. Žalovaný požádal o poskytování úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty sjednaného na dobu neurčitou a s možností opakovaného plnění. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 10 000 Kč. K čerpání úvěru žalovaným mělo dojít použitím kreditní karty nebo převodem v rámci elektronického bankovnictví. Výše splátky činila 5 % z vyčerpané částky, minimálně ve výši 500 Kč, žalovaný však mohl splácet jakoukoliv vyšší částku. Výpůjční úroková sazba byla stanovena na 19,9 %, byla určena jako pohyblivá. RPSN činí 30,04 % ročně. Měsíční poplatek za služby spojené s kreditní kartou činily 30 Kč. Za opomenuté platby byl stanoven úrok z prodlení ve výši REPO sazby ČNB zvýšený o 8 procentních bodů a smluvní pokuta v denní výši 0,1 % z částek, ohledně nichž vzniklo prodlení. Poplatek za upomínku v případě prodlení činí 300 Kč, poplatek za výzvu činí 500 Kč (zjištěno z Předsmluvních informací ke kreditní kartě ze dne 7. 6. 2022).

7. Žalovaný měl jeden existují splátkový kontrakt či hypotéku, 5 jeho předchozích žádostí o splátkový kontrakt či hypotéku bylo zamítnuto, 2 takové žádosti byly odvolány žalovaným a má 7 ukončených takových kontraktů. 1 nedokončenou žádost má žalovaný u kreditní, úvěrové karty a stavebního spoření a má 1 takový ukončený kontrakt. Celkem má nesplacenou jistinu ve výši 124 476 Kč, ohledně žádné částky není v prodlení. V posledním roce neměl žádné dlužné či nesplacené splátky. Žalovanému byly v roce 2021 odmítnuty žádosti o osobní úvěr ve výši 150 000 Kč, 250 000 Kč, 220 000 Kč a následně v roce 2022 dvě žádosti o úvěry ve výši 10 000 Kč. Žádost o úvěr ve výši 60 000 Kč a 20 000 Kč byla odvolána žalovaným. V říjnu 2019 byl žalovanému z důvodu 1 dlužné či nesplacené splátky bankou zesplatněn celý úvěr z kreditní, úvěrové karty a stavebního spoření. Ohledně nesplátkových kontraktů a debetech na běžných účtech nemá žalovaný žádný záznam (zjištěno z dokumentu Informace z Credit Bureau). Z výpisu příchozích plateb na běžném účtu žalovaného je zjištěn měsíční příjem v tvrzené výši 17 600 Kč.

8. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě splátky 684,99 Kč, se kterou se dostal do prodlení ke dni 16. 7. 2024, tato upomínka tato byla zpoplatněna částkou 300 Kč (zjištěno z 1. upomínky). Dále byl vyzván 24. 7. 2024, toto bylo zpoplatněno částkou 500 Kč (zjištěno z 1. výzvy k zaplacení dluhu) Následně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 1 215,71 Kč za období splatné k 15. 8. 2024, toto bylo zpoplatněno částkou 500 Kč (zjištěno z Poslední výzvy k zaplacení dluhu s dodejkou). Žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru, žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek prohlásila ke dni 10. 12. 2024 všechny pohledávky za splatné. Ke dni 11. 12. 2024 se jednalo o částku 13 072,65 Kč (zjištěno z Oznámení o zesplatnění s dodejkou). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k plnění a k uhrazení částky 14 232,59 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu).

9. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě je zjištěno, že (reálné) toky na účtu skutečně odpovídají tabulce, která byla přiložena k žalobě. Všechny poplatky, které byly účtovány (služby ke kreditní kartě, automatické splacení, převod z účtu, výběry) se týkaly služeb spojených s kreditní kartou jako platebním prostředkem a účtem k ní přidruženým. Krom účetních operací (bez reálného dopadu na zůstatek jistiny) v některých měsících docházelo k 11. dni v měsíci ke kapitalizaci úroku, která navyšovala vyčerpanou částku, jednalo se o měsíce – leden 2023 (54,95 Kč), duben 2023 (151,04 Kč), červen 2023 (144,25 Kč), srpen 2023 (113,88 Kč), prosinec 2023 (117,23 Kč), duben 2024 (112,78 Kč), květen 2024 (155,68 Kč), červen 2024 (169,86 Kč), červenec 2024 (161,05 Kč), srpen 2024 (190,62 Kč), září 2024 (222,18 Kč), říjen 2024 (231,47 Kč), listopad 2024 (198,31 Kč). Dále došlo 16. 8. 2024 a 25. 7. 2024 ke kapitalizaci poplatků ve výši á 500 Kč, 17. 7. 2024 pak došlo ke kapitalizaci poplatků ve výši 300 Kč. Konečná vyčerpaná jistina k listopadu 2024 činila 12 832,57 Kč.

10. Z dalších v řízení provedených důkazů nebyla učiněna žádná zjištění, případně tato vyplývají z jiných důkazů.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2993 o. z. věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

19. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména z jeho deklarovaných příjmů ověřených historií běžného účtu žalovaného a z žalovaným deklarovaných výdajů ve spojení se standardizovaným výpočetním modelem. Žalobkyně však žádným způsobem nespecifikovala z čeho přesně vycházela u stanovení výdajů žalovaného. Z dokumentu Informace z Credit Bureau bylo dále zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru čerpal spotřebitelský úvěr, přičemž jeho žádosti byly opakovaně poskytovatelem zamítnuty. Žalobkyně uvedla, že proběhla lustrace i výdajů žalovaného, avšak výpis z běžného účtu dodala pouze stran příjmů, není ani zřejmé, jak přesně stanovila výdaje. Žalobkyně sice řádně ověřila příjem žalovaného, nikoli však jeho výdaje. Zcela nedostatečné je pouhé spolehnutí se na tvrzení žalovaného a započítání životního minima a standardizovaných nákladů na bydlení. Je povinností poskytovatele úvěru vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Uvedené výdaje však ověřovány nijak nebyly, resp. není prokázáno, že by byly. Pokud jiné výdaje žalovaný neuvedl, nelze to zhojit tím, že se použije ekonomický model, mělo zde nastoupit podrobnější dotazování se na náklady a pokud by žalovaný informace nedoplnil, má toto vést k zamítnutí žádosti o úvěr. Zcela běžně je schopen spotřebitel jistě předložit doklady o svých pravidelných výdajích (vyúčtování telekomunikačních služeb, SIPO, výpis z účtu, ze kterého jsou strhávány ceny za služby, nájemní smlouva, prohlášení rodičů či třetích osob, bydlí-li spotřebitel u nich apod.). Existují výdaje, které nemůže poskytovatel úvěru bez pravdivé informace ze strany spotřebitele ověřit, jako např. v případě, kdy spotřebitel tvrdí, že nemá žádné výdaje s jinými úvěry či půjčkami u subjektů odlišných od poskytovatele úvěru a nemá ani záznamy v rejstřících SOLUS či NRKI, avšak v takovém případě nelze po poskytovateli požadovat, aby podrobně pátral (ostatně to není ani jeho povinnost) o takových závazcích spotřebitele a případné nepravdivé poskytnutí takové informace spotřebitelem nemůže jít k tíži poskytovatele úvěru. Zde však neproběhlo (resp. nebylo prokázáno) ani základní šetření výdajů žalovaného, kterým by žalobkyně své povinnosti dostála.

20. Nelze než uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z kreditní karty.

21. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

22. Žalobkyně nemá rovněž právo na úrok z prodlení. Je-li totiž smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu přijat k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

23. Žalobkyně má tedy nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila, resp. jaké prostředky mu umožnila čerpat. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila čerpat (tedy žalovaný vyčerpal) jistinu ve výši 12 832,57 Kč (vzniklá čerpáním, splácením, poplatky a kapitalizováním poplatků a úroků), z této je však nutné odečíst, co k ní přibylo na základě kapitalizování úroků (které jsou spojeny s čerpáním limitu, tedy poskytnutím spotřebitelského úvěru) a dále poplatků za upomínky spojené s dluhem na jistině (spotřebitelském úvěru). Zbylé poplatky nejsou spojeny s povahou závazku jako spotřebitelského úvěru, ale s poskytnutím kreditní karty jako platebního prostředku a s vedením účtu k této kreditní kartě (např. poplatky za transakce na jiný účet). Bezdůvodné obohacení činí tedy 12 832,57 Kč – 3 323,30 Kč, tedy 9509,27 Kč, a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno.

24. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 3 323,30 Kč představující rozdíl mezi žalovanou a přiznanou částkou, dále ohledně úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny (výrok II.).

25. Podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem.“26. Předmětná právní norma směřuje k ochraně spotřebitele, přičemž nikdo jiný než právě dotčený spotřebitel potřebné informace o jeho aktuální situaci („příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená aktuálním možnostem spotřebitele, má proto právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a v přiměřené době u věřitele uplatnit a případně též u soudu dokázat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Tímto způsobem lze získat skutkové podklady pro postup podle § 87 cit. zákona. Je v rozporu se zásadou rovnosti stran, a překračuje i meze případného možného odklonu od této zásady odůvodnitelné ochranou slabší strany spotřebitele, pokud by důkazní břemeno k výše uvedenému nesla žalobkyně, případně aby sám soud informace vyhledával. Za shora popsané situace, kdy nadto o (přiměřenou) dobu plnění nebylo a není mezi účastníky řízení sporu (žalovaným není nic v daném směru navrhováno, ani tvrzeno), nejsou naplněny zákonem stanovené předpoklady pro to, aby soud sám stanovil přiměřenou dobu plnění, a to bez jakýchkoli podkladů a znalostí o možnostech žalovaného plnit. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalovaného dospěl soud k závěru, že splatnost nastává právní mocí rozsudku, respektive následným uplynutím obecné pariční doby dle § 160 o. s. ř., tedy 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení při zohlednění příslušenství (s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, I. ÚS 2717/08) úspěšná z 60 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 523 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 832,57 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (sepis žaloby, převzetí věci, předžalobní výzva) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Pro úplnost soud uvádí, aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřesahující 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně sama náklady v této výši účtovala.