4 C 107/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 24 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 340 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 340 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 24 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 15. 2. 2024 Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19. 5. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého dluhu dne 20. 5. 2024. Žalobce uvedl, že předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 24 340 Kč, která se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 3 680 Kč, a dále ze smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 660 Kč, nejpozději splatných dne 19. 5. 2024. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry - výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce dle obchodních podmínek mohl, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž žalovaná souhlasila, že věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v interní databázi věřitele v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí či databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a že jí nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejich dluhů a povinností. Žalobce uvedl, že původní věřitel úvěr žalované vyplatil 15. 2. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, . Dále žalobce uvedl, že žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou, přesto dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování bylo ze Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, zjištěno, že byla uzavřená mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako klientem dne 15. 2. 2024. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský neúčelový jednorázově splatný úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala celkem vrátit částku 23 680 Kč dne 16. 3. 2024. Věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr na bankovní účet číslo , č. účtu, . Úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 14. 4. 2023 byla z účtu číslo , č. účtu, , Jméno žalované, odeslána verifikační platba 1 Kč. Dále bylo z výpisu z účtu zjištěno, že na účet číslo , č. účtu, byla dne 15. 2. 2024 odeslána platba 20 00 Kč. Z Dodatku č. , hodnota, ke Smlouvě o úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byl uzavřen dne 21. 3. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako klientem a na základě tohoto dodatku došlo k prodloužení data splatnosti, a to do 15. 4. 2024. Z předžalobní výzvy k úhradě bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, oznámila žalované dopisem ze dne 19. 5. 2024, že zesplatňuje úvěr ze Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, a žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 24 440 Kč, který se skládá z jistiny po splatnosti ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 3 680 Kč, smluvní pokuty ve výši 660 Kč a poplatku za upomínku ve výši 100 Kč. Dále žalobce svá tvrzení uvedená v žalobě prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 6. 12. 2023. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z dopisu společnosti , právnická osoba, ze dne 6. 12. 2024 bylo zjištěno, že oznámili žalované, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 se věřitelem pohledávky ze smlouvy stává společnost , právnická osoba, .

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).

6. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalované však nenavrhl a nepředložil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce zj ednání omluvil, nebylo možné mu poskytnout poučení dle § 118 a) odst. 3 o. s. ř. ohledně břemene důkazního, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, v důsledku čehož shledal soud předmětnou smlouvu absolutně neplatnou.

7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobce ničeho neuhradila, když toto tvrzení žalovanou vyvráceno nebylo, je žalovaná povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 20 000 Kč jako dlužnou jistinu žalobci. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

8. Soud při rozhodování o stanovení splatnosti, to je stanovení doby k vrácení dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru, je-li poskytnut na základě neplatné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, určí podle odst. 2 citovaného ustanovení dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by její zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaná načerpala celkem částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr řádně a včas, uplatnil žalobce nárok na zaplacení částky 24 340 Kč (neuhrazená jistina, úrok, smluvní pokuta, úrok z prodlení). V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 1519/2024–140 ze dne 25. 11. 2024).