4 C 12/2022

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 3 591 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 591 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 591 Kč od 9. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu ve [obec] na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení do 3 dnů od právní moci usnesení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 3 591 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobci vznikl v souladu s § 7 b) odst. 2 a odst. 7 zákona č. 64/1986 Sb. v platném znění nárok na částku 3 591 Kč proti žalovanému jako náhrada nákladů vynaložených žalobcem za skladování a likvidaci výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Žalobce tyto náklady fakturoval žalovanému dne 25. 1. 2018. Faktura se stala splatnou dne 8. 2. 2018. Žalovaný přes výzvu ničeho neuhradil. Žalobce uvedl, že zahájil u žalovaného na provozovně kontrolu, při níž bylo zjištěno 33 kusů výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Tyto výrobky byly následně zajištěny a uskladněny mimo dosah kontrolované osoby podle úředního záznamu o zajištění výrobků mimo dosah kontrolované osoby a seznamu zajištěného zboží. Zboží bylo následně jako padělky zničeno. Faktura byla žalovanému vystavena podle vyúčtování nákladů na uskladnění a likvidaci padělků.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokazoval fakturou [číslo] z níž bylo zjištěno, že byla vystavena žalobcem žalovanému na částku 3 591 Kč s tím, že náklady na uskladnění činí 3 048,47 Kč, náklady manipulace 485,92 Kč, náklady na likvidaci 56,64 Kč. Faktura nabyla splatnosti dne 8. 2. 2018. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokazoval protokolem o zničení [číslo] kde je uvedeno, že na základě rozhodnutí ze dne 20. 6. 2017 došlo k likvidaci věcí zabavených žalovanému. Z úředního záznamu o odnětí a zajištění zboží mimo dosah kontrolované osoby bylo zjištěno, že na základě zjištění z kontroly popsané v kontrolním protokolu se ukládá neznámé osobě opatření o zajištění výrobků nebo zboží mimo dosah kontrolované osoby. V odůvodnění je uvedeno, že při kontrole dne 13. 11. 2016 byla pracovníky [obec] obchodní inspekce zjištěna nabídka 13 druhů (33 kusů) výrobků, které neodpovídají zvláštním předpisům. V závěru tohoto úředního záznamu je uvedeno, že vzhledem k tomu, že kontrolovaná osoba je neznámá, bylo výše uvedené zboží zajištěno a odvezeno na RI, ČOI [obec]. Z přílohy k úřednímu záznamu bylo zjištěno, jaké konkrétní zboží bylo zabaveno s tím, že u kolonky za kontrolovanou osobu je uvedeno jméno neznámá osoba.

4. Vzhledem k tomu, že z těchto listinných důkazů nevyplývá, že kontrola byla provedena u žalovaného, byl žalobce vyzván k prokázání tvrzení, že kontrola byla provedena u žalovaného. Žalobce na výzvu soudu žádné další důkazy nedoplnil.

5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má soud za to, že žalobce svá tvrzení uvedená v žalobě neprokázal, když nebylo prokázáno, že kontrola byla provedena u žalovaného. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě by tedy právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

7. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je náklady státu povinen hradit žalobce. Náklady státu jsou představovány odměnou ustanoveného opatrovníka. Konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení.

8. O soudním poplatku rozhodováno nebylo vzhledem k tomu, že žalobce je od soudního poplatku osvobozen a dle § 2 odst. 3 zákona č. 547/1991 Sb. v platném znění na žalovaného poplatková povinnost nepřechází.