4 C 127/2026

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 34 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15 300 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 8. 7. 2024 do zaplacení a dále částku ve výši částka, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částku 6 960 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností právnická osoba. Společnost právnická osoba. nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 1. 2026 se společností právnická osoba. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno dne 5. 3. 2024, na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Jednotlivé platby byly prováděny formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované č. č. účtu s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalované bez lomítka. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaná se dostala do prodlení prokazatelně dne 8. 7. 2024. Žalovaná se zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, který žalobce požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalované se splacením úvěru byla dle odst. 6.1. smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po zesplatnění úvěru, který nastal 7. 7. 2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu, kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 8. 7. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026. Žalobce uvedl, že pohledávka se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 660 Kč. Žalovaná na svou pohledávku uhradila celkem částku 4 700 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu a žalobce tak požaduje smluvní pokutu ve výši 6 960 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování bylo ze smlouvy o spotřebitelském závěru zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako klientem, přičemž na základě smlouvy byla sjednána celková výše úvěru (limit) 10 000 Kč s úrokovou mírou 40 % měsíčně. Dále bylo v této smlouvě sjednáno, že pokud klient nezaplatí jakoukoliv ze splátek v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je klient v prodlení. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Dále bylo po provedeném dokazování zjištěno, že na účet číslo č. účtu byla dne 5. 3. 2024 odeslána částka 10 000 Kč a dne 3. 4. 2024 částka 10 000 Kč. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z potvrzení o provedené platbě. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že dne 3. 4. 2024 na účet žalované byla připsána částka 10 000 Kč a dne 5. 3. 2024 částka 10 000 Kč s tím, že v poznámce je uvedeno, že se jedná o půjčku dle smlouvy Anonymizováno od právnická osoba Z dopisu ze dne 7. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že došlo k zesplatnění zápůjčky dne 7. 7. 2024 vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek. Celková dlužná částka činí 47 086,12 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o postoupení pohledávek prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a společností právnická osoba. jako postupníkem dne 23. 1. 2026. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností,Anonymizováno právnická osoba. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 23. 1. 2026. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Z dopisů ze dne 6. 2. 2026 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba. (dříve právnická osoba) oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru ze Smlouvy č. hodnota na žalobce. Doručení pak bylo prokázáno dokladem o podání doporučené zásilky.

4. Na základě provedeného dokazování má soudce prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo mezi účastníky k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak žalobce (právní předchůdce žalobce) postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce však v žalobě neuvedl žádná skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobce neúčastnil jednání, nemohlo mu být dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučení o tom, že neuvádí skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a tudíž ani nenavrhuje žádné důkazy, když soud toto poučení poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, za absolutně neplatnou.

6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila celkem částku 4 700 Kč, když tvrzení žalobce žalovanou vyvráceno ani sporováno nebylo, proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaná povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 300 Kč. V této části soud tedy žaloby jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované získávat prostředky na své potřeby prací. Soud tak dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy vzhledem k míře úspěchu a neúspěchu účastníků by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.