4 C 217/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 45 305,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 17 576 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 27 729,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 467,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 903,28 Kč, úrok ve výši 11,90 % ročně z částky 36 201,49 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 201,49 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 45 305,49 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel dne 9. 11. 2021 se žalobcem Smlouvu o úvěru k účtu č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele platné ke dni uzavření smlouvy. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 68 000 Kč, přičemž k čerpání došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 11,90 % ročně počínaje dnem 25. 12. 2021, a to v 60měsíčních splátkách po 1 528 Kč. Protože žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, když uhradil pouze 33 pravidelných splátek, byl ze strany žalobce opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni 26. 3. 2025. Žalobci v důsledku zesplatnění vznikla pohledávka ze smlouvy, která byla ke dni 13. 5. 2025 vyčíslena na částku 49 676,43 Kč, přičemž se skládá z jistiny ve výši 36 201,49 Kč, poplatků úvěru ve výši 9 104 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 3 467,66 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 903,28 Kč. Příslušenství pak představuje úrok a zákonný úrok z prodlení. Dále žalobce uvedl, že si je vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňuje. Žalobce přitom vychází nejen z informací poskytnutých mu samotným spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou mu dostupné z titulu postavení žalobce jako banky nebo jeho účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobce vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou Skupinu , právnická osoba, . Všechny takto získané informace žalobce s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout. Žalobce tak před uzavřením uvedené smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází a z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Z úvěrových registrů žalobce zjistil, že žalovaný má mimo žalobce další dluhy, z registrů dále žalobce ověřil, že žalovaný není ke dni nahlížení do registrů po splatnosti s plněním povinností z předmětných smluv a v prodlení nebyl ani nikdy v minulosti. Z interní databáze žalobce žalobce nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. Žalobce následně prověřil žalovaného v insolvenčním rejstříku, v živnostenském rejstříku a existenci exekučního řízení vedeného proti žalovanému. Dále žalobce ověřil, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Z evidence adres dále žalobce ověřil, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Následně pak žalobce přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzoval dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu, a výdaje. Žalovaný v návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 9. 11. 2021 prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 45 000 Kč. Žalovaným deklarovaný příjem byl ověřen dle periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za období předcházejících 6 měsíců. Kontrolou příjmů na běžném účtu žalovaného bylo zjištěno, že jeho pravidelné příjmy za posledních 6 měsíců činí v průměru 49 188,33 Kč měsíčně. Žalobce po posouzení příjmů provedl také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, dále uvedl, že je svobodný, bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Také čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobce i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti následně vycházel z výdajů žalovaného v celkové výši 31 548 Kč. Tato částka se skládá z výdajů na bydlení ve výši 9 000 Kč a částky představující životní minimum ve výši 3 860 Kč, výdajů žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěru ve výši 4 500 Kč, výdajů žalovaného na závazky u žalobce ve výši 4 188 Kč a ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 10 000 Kč. Následně žalobce porovnal částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima a zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 26,50 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela jasně dána. To potvrdil žalovaný přímo v praxi, neboť na poskytnutý úvěr hradil řádně a včas, když v konkrétním případě uhradil 33 splátek. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalobcem tak bylo provedeno řádně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným elektronicky dne 9. 11. 2021. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 68 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v 60měsíčních splátkách po 1 528 Kč počínaje dnem 5. 12. 2021. Ze smlouvy bylo zjištěno, že úvěr bude čerpán jednorázově na účet číslo , hodnota, –, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Tyto parametry úvěru soud rovněž zjistil i z listiny – Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 9. 11. 2021 čerpal částku 68 000 Kč. Dále žalobce své tvrzení o čerpání a splácení úvěru prokázal historickým výpisem, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný dne 9. 11. 2021 čerpal úvěr ve výši 68 000 Kč, přičemž tento úvěr splácel počínaje dnem 25. 12. 2021, poslední platba proběhla dne 25. 7. 2024. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, je prokázáno Upomínkou ze dne 30. 9. 2024, Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 5. 2. 2025.

4. Dále žalobce své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokázal výňatkem výpisu z účtu, a to za květen 2021, z něhož bylo zjištěno, že příchozí úhrada v tomto měsíci činí 44 000 Kč, za červen 2021, z něhož bylo zjištěno, že příchozí úhrada za tento měsíc činí 42 000 Kč a 2 890 Kč, za červenec 2021, z něhož bylo zjištěno, že příchozí úhrada za tento měsíc činí 47 000 Kč, 2 000 Kč a 3 000 Kč, za srpen 2021, z něhož bylo zjištěno, že příchozí úhrada za tento měsíc činí 43 000 Kč, dále 2 000 Kč, 130 Kč, 500 Kč, 1 250 Kč a 200 Kč, za září 2021, z něhož bylo zjištěno, že příchozí úhrada činí 54 042 Kč a za říjen 2021, z něhož bylo zjištěno, že příchozí úhrada za tento měsíc činí 48 000 Kč, 3 000 Kč a 2 000 Kč. Dále žalobce své tvrzení prokázal výpisy z registrů BRKI/NRKI a z registru SOLUS. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl údaje týkající se jeho osoby, kdy uvedl, že je svobodný, má nájemní bydlení, má středoškolské vzdělání bez maturity. Výše jeho měsíčního příjmu činí 45 000 Kč. Žádné další příjmy nemá. Dále uvedl, že náklady spojené s bydlením činí 9 000 Kč, ostatní výdaje 10 000 Kč, měsíční výdaje tak činí 19 000 Kč. Dále pak splácí půjčky ve výši 4 500 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má u žalobce úvěrový limit 230 000 Kč, přičemž výše dluhu činí 231 095,67 Kč, výše měsíční splátky činí 4 066 Kč a dále pak má žalovaný úvěrový limit 60 000 Kč, kde výše dluhu činí 60 000 Kč a výše měsíční splátky 2 724 Kč. Dále pak žalobce své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti prokazoval prohlášením o zdravotním stavu žalovaného ze dne 9. 11. 2021.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Z tvrzení žalobce vyplývá, že zkoumal a ověřoval jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce vycházel z informací dostupných ve veřejně přístupných rejstříků a dále žalobce prokázal tvrzení o zkoumání příjmů žalovaného. Tvrzení žalobce o zkoumání výdajů žalovaného však prokázáno nebylo, když žalobce nepředložil výpisy z účtu či jiné doklady, které by výdaje žalovaného prokazovaly. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí, když toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče, posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Poskytovatel úvěru tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce má tedy právo pouze navrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 68 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 33 splátek po 1 528 Kč, tedy 50 424 Kč, když toto žalovaným vyvráceno nebylo, je žalovaný povinen vrátit žalobci částku 17 576 Kč (68 000 Kč - 50 424 Kč). Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud posoudil míru úspěchu a neúspěchu obou účastníků v řízení a vzhledem k tomu, že úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.