4 C 227/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 39 404,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 35 644,16 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3 760,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 232,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 024,21 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 39 404,36 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 404,36 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 39 404,36 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 6. 8. 2023 uzavřena Smlouva o úvěru č. Anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Na základě obchodních podmínek pro Anonymizováno spotřebitelské úvěry jsou stanoveny podmínky, které je žalovaný povinen splnit před poskytnutím úvěru a dodržovat po celou dobu trvání jeho závazků vůči Anonymizováno ze smlouvy. Dále žalobce posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobce provedl kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistil, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet, a dále kontrolu přes systém SOLUS, ve kterém žalovaný neměl ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobce dále posoudil úvěruschopnost žalovaného též s ohledem na jeho životní náklady, když po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná, jak vyplývá z přílohy „úvěruschopnost“. Výše úvěru byla vyhodnocena na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu klienta, v rámci kterého byl stanoven. Výše splátky, tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek řádně splácet. Uvedené podklady nejsou při posuzování úvěruschopnosti žalovaného hodnoceny izolovaně, ale ve svém souhrnu tak, aby žalobce získal ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Skutečnost, že žalovaný je schopen svůj úvěr splácet, žalobce ověřil nejen na základě skutečností tvrzených žalovaným, ale rovněž tyto informace dostatečně ověřil prostřednictvím dalších spolehlivých zdrojů. Údaje tvrzené žalovaným korespondovaly s údaji zjištěnými uvedenými metodami a žalobce postupoval metodicky a systematicky při provádění analýzy ekonomické situace žalovaného. Následně po důkladné analýze veškerých informací žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Úvěrový účet byl otevřen ke dni 6. 8. 2023. Za čerpané peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu byl žalovaný povinen hradit žalobci úrok z úvěru ve výši 19,90 %. Následně byla úroková sazba s ohledem na zákon změněna a dlužná částka byla dále úročená úrokem ve výši 8,05 % ročně. V článku II. byla určena minimální výše měsíčních splátek ve výši 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy však alespoň ve výši 500 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobce proto prohlásil veškeré pohledávky ze smlouvy splatné ke dni 14. 6. 2024. Žalobce uvedl, že po žalovaném nárokuje zaplacení jistiny ve výši 39 404,36 Kč, úroku ve výši 3 232,28 Kč, (který je tvořen úrokem ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od 14. 6. 2024 do 22. 4. 2025), úroku z prodlení ve výši 3 024,21 Kč, (který je tvořen úrokem z prodlení ve výši zákonné z dlužné jistiny a poplatků za od 14. 12. 2023 do 22. 4. 2025), úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 39 404,36 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 39 404,36 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení. K čerpání a splácení úvěru žalobce uvedl, že žalovaným byla vyčerpána částka na jistinu ve výši 42 350 Kč, čerpaná částka včetně přirostlých úroků a poplatků činila 46 094,36 Kč. Na dlužnou pohledávku byla uhrazena částka ve výši 6 705,84 Kč, z toho byly platby ve výši 15,84 Kč započteny na úroky z prodlení a ve výši 6 690 Kč na čerpanou jistinu. Rozdíl mezi vyčerpanou částkou 46 094,36 Kč a uhrazenou částkou 6 690 Kč tak tvoří požadovanou jistinu ve výši 39 404,36 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce dále uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil též s ohledem na finanční situaci a životní náklady žalovaného. Úvěr byl schválen jako předschválený limit, který byl generován na základě informací ze žádosti a dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu č. č. účtu žalovaného, v rámci kterého byl stanoven. Na základě transakcí byl příjem žalovaného na běžném účtu vypočten na částku 32 000 Kč, výdaje byly vypočteny ve výši 12 560,18 Kč. Platební kapacita žalovaného tak činila 19 439,82 Kč. Vzhledem k výši platební kapacity žalovaného byla splátka ve výši 5 % vyčerpané částky, to je při čerpání maximální výše úvěru částka 2 000 Kč měsíčně, dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek adekvátně splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o úvěru ke kreditní kartě zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 8. 2023 mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou až do výše úvěrového limitu, který činil 40 000 Kč. Byla sjednána pohyblivá úroková sazba dle Oznámení ke dni uzavření smlouvy ve výši 19,90 % ročně. Dále byla sjednána minimální výše měsíčních splátek, a to 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč s tím, že splatnost měsíčních splátek bude 14. den v měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky, což bylo potvrzeno Záznamem o podpisu klienta, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný smlouvu podepsal dne 6. 8. 2023. Dále bylo po provedeném dokazování zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o poskytování služeb Anonymizováno elektronického bankovnictví dne 18. 1. 2023. Tvrzení žalobce, že žalovaný celkem načerpal částku 42 350 Kč, včetně poplatků a úroků částka činila 46 094,36 Kč, a uhradil celkem částku 6 705,84 Kč bylo o prokázáno transakční historií. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, je prokázáno upomínkami a výzvami žalobce, které jsou adresovány žalovanému, a to 1. upomínkou, 1. výzvou, 2. výzvou, poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 26. 2. 2024. Z dopisu ze dne 5. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že ke dni 14. 6. 2024 prohlašuje všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a zároveň zamezuje dalšímu čerpání prostředků z úvěrového účtu. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého dluhu, který ke dni 4. 2. 2025 činí 44 304,01 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků), a to do 12. 2. 2025.

4. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti prokazoval výpisem z běžného účtu za období od 16. 5. 2023 do 28. 7. 2023, kdy jsou zachyceny příjmové transakce na účet. Bylo zjištěno, že v období května 2023 na účet žalovaného byla připsána celková částka 35 204 Kč, v období června 2023 částka 33 887 Kč a v období července 2023 částka 44 864 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal listinou o vyhodnocení úvěru, kde je shrnuta finanční situace žalovaného s tím, že deklarovaný příjem činí 32 000 Kč, výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, činí 12 560,18 Kč a platební kapacita vypočtená systémem činí 19 439,82 Kč. Dále byla zjišťována zadluženost žalovaného z transakcí žalovaného + CBCB, a to bez negativních informací, dále rizikovost žalovaného, kdy na základě aplikačního skóre byla stanovena rizikovost žalovaného velmi nízká a dále je zde uvedeno, že uvedená KO kritéria byla splněna. Přílohou k této listině byly výpisy CRIF, CBCB, výpis přijatých plateb na běžném účtu za období 3 měsíců před poskytnutím úvěru. Své tvrzení uvedené v žalobě dále žalobce prokazoval výpisem ze systému CBCB.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, jak žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z listin, které si vyžádal (CBCB informace) a z výpisu z účtu, který vede žalovanému. Žalobce však ke svému tvrzení předložil pouze část výpisu z účtu, z něhož byly zjištěny pouze příjmy žalovaného. Jakým způsobem žalobce ověřoval výdaje žalovaného v tvrzené výši a jak k této výši žalobce dospěl, v řízení prokázáno nebylo a žalobce ani přes poučení soudu žádné další důkazy nepředložil. Z provedeného dokazování má tak soud za prokázané, že žalobce zkoumal zejména příjmy žalovaného a existenci závazků žalovaného a jejich plnění, neověřoval však výdaje. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu apod., a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce tak má právo pouze navrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaný načerpal celkem částku 42 350 Kč a splatil částku 6 705,84 Kč, je povinen vrátit částku 35 644,16 Kč (42 350 Kč - 6 705,84 Kč). V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 42 350 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 39 404,36 Kč (neuhrazená jistina, poplatky), s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024–140 ze dne 25. 11. 2024). Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.