4 C 23/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 55 246,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 43 078,99 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 714,31 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 53 794,30 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 586,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 21 016,48 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a částku ve výši 1 452,45 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 53 074,30 Kč s úrokem, zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky a dále částku ve výši 1 452,45 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 4. 10. 2023 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách. Na základě smlouvy poskytla společnost , Anonymizováno, žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek splatných vždy ke 4. dni příslušného měsíce. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 8 404,38 Kč. Žalovaný se spolu s jistinou úvěru zavázal splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 40 852,56 Kč. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 100 852,56 Kč, a to nejpozději ke splatnosti poslední splátky úvěru, to je ke dni 4. 10. 2024. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01–, částka, představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení obchodních podmínek ze svého účtu na účet , Anonymizováno, . Jistina úvěru byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na bankovní účet, ze kterého žalovaný uhradil tzv. verifikační platbu. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o úvěr a potvrzena vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru navrhovaného znění. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o úvěru, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry úvěru. Na základě těchto informací společnost , Anonymizováno, zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování úvěruschopnosti žalovaného, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 60 000 Kč, tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, když splátky úvěru nehradil řádně a včas. Společnost , Anonymizováno, proto využila svého smluvního oprávnění a žalovanému zaslala předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou žalovaného informovala, že úvěr byl ke dni 5. 4. 2024 zesplatněn. V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalovanému povinnost zaplatit společnosti , Anonymizováno, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Dále žalobce uvedl, že dne 13. 11. 2023 byla mezi společností , Anonymizováno, a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků. Na základě této Smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek rovněž obsahuje seznam postupovaných pohledávek. Dále žalobce uvedl, že celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 77 194,19 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 53 794,30 K, nesplaceného úroku ve výši 20 866,48 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 383,41 Kč, když žalobce požaduje pouze částku 1 452,45 Kč a dále neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný celkem uhradil právnímu předchůdci žalobce částku 16 921,01 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování má soud ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, za prokázané, že byla uzavřená mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 4. 10. 2023 elektronicky. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 100 852,56 Kč ve 12měsíčních splátkách po 8 404,38 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 3. 10. 2023 odeslal žalovaný částku 0,01 Kč. Dále bylo z výpisu z účtu zjištěno, že dne 4. 10. 2023 byla na účet, z něhož odešla verifikační platba, odeslána částka 60 000 Kč. Jako variabilní symbol je uvedeno číslo smlouvy o úvěru. Z upomínky ze dne 4. 2. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyzýval žalovaného k úhradě splátky 8 563,40 Kč. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 5. 3. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky 25 635,86 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávky prokázal Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, když z těchto listin bylo zjištěno, že postupitelem je společnost , právnická osoba, , postupníkem žalobce a byla postoupena i pohledávka za žalovaným ve výši 77 194,19 Kč ze Smlouvy č. , hodnota, . Z dopisu ze dne 20. 5. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že dne 6. 5. 2024 byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek se společností , právnická osoba, na základě níž došlo k postoupení pohledávky ze Smlouvy č. , hodnota, , přičemž výše pohledávky k datu postoupení činila 77 194,19 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však nenavrhl a nepředložil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce z jednání omluvil, nebylo možné mu poskytnout poučení dle § 118 a) odst. 3 o. s. ř. ohledně břemene důkazního, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou.

6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 60 000 Kč a žalovaným dle tvrzení žalobce byla vrácena pouze částka 16 921,01 Kč, je žalovaný povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 43 078,99 Kč jako dlužnou jistinu žalobci, když částka 16 921,01 Kč žalovaným sporována nebyla, a proto soud z tohoto tvrzení žalobce vychází. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

7. Soud při rozhodování o stanovení splatnosti, tj. stanovení doby k vrácení dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru, je-li poskytnut na základě neplatné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, určí podle odst. 2 citovaného ustanovení dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 60 000 Kč. Vzhledem k tomu, že neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 53 794,30 Kč (neuhrazená část jistiny, náklady na vymáhání, smluvní pokuta, úrok, úrok z prodlení). V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění, podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny či jejího zůstatku i další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 1519/2024–141 ze dne 25. 11. 2024).