4 C 241/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy od každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že Smlouva o úvěru byla uzavřena se společností , právnická osoba, Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2024 na společnost , právnická osoba, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 6. 2023 mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Dále žalobce uvedl, že požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému první částku dne 27. 10. 2022. Částka byla celkem ve výši 13 000 Kč, přičemž částka byla poskytnuta prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . V poznámce k platbě bylo uvedeno , Anonymizováno, . Žalovaný se tak na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, musí tedy žalobci vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování bylo potvrzení o provedené platbě zjištěno, že dne 27. 10. 2022 byla na účet číslo , č. účtu, odeslána částka 13 000 Kč. Jako variabilní symbol je uvedeno rodné číslo žalovaného. Z Dodatku číslo 2 ke Smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi společností , právnická osoba, a žalobcem dne 21. 2. 2024. Z tohoto dodatku bylo zjištěno, že smluvní strany uzavřely dne 1. 1. 2021 Smlouvu o postoupení pohledávek. Po převedení práv k pohledávkám podle smlouvy došlo ke zjištění, že některé postoupené pohledávky trpí vadou v podobě rozporu s prohlášením postupitele podle článku IV. odst. 4 Smlouvy, vzhledem k tomu se smluvní strany dohodly uzavřít tento dodatek. Dále bylo z tohoto dodatku zjištěno, že postupníkovi nadále zůstávají práva k vadným pohledávkám. Strany se dohodly, že práva k vadným pohledávkám nebudou převedena zpět na postupitele. Z přílohy číslo 1 bylo zjištěno, že je zde uvedena i pohledávka žalovaného ve výši 13 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2024 a dále dne 21. 2. 2024 byla pohledávka společnosti , právnická osoba, postoupena společnosti , právnická osoba, . Pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , hodnota, . Pohledávka ve výši 38 079,11 Kč se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 48 823,11 Kč. Ve výzvě je uvedeno, že na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 27. 10. 2022 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla žalovanému zapůjčena částka ve výši 13 000 Kč a povinností žalovaného bylo výše uvedený úvěr včetně poplatku za jeho poskytnutí vrátit. Dluh však do dnešního dne nebyl uhrazen, proto jej smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2024 a dále dne 21. 2. 2024 původní věřitel postoupil na nového věřitele. Odeslání oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy bylo potvrzeno podacím lístkem ze dne 3. 4. 2024.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 13 000 Kč. Tyto skutečnosti zcela jednoznačně vyplývají z oznámení o postoupení pohledávky i z předžalobní výzvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky, tedy právním předchůdcem žalobce a žalovaným, došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Žalobce v žalobě netvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ani k tomuto nenavrhoval důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to soud dospěl k závěru, že žalobce, respektive právní předchůdce, nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, za absolutně neplatnou.

5. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce, jako právní nástupce poskytovatele úvěru, má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 13 000 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv uhradil, je povinen vrátit částku 13 000 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce. Ohledně zbývající částky, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla stanovena soudem s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (například splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti a podobně) má dlužník. Žalovaný, přestože byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, a proto mu soud podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. nemohl poskytnout poučení o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Soud proto vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce stanovil soud podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení byť jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že míra neúspěchu žalobce byla velmi malá, přiznal soud žalobci celé náklady řízení. Soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, a to za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkem tak soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 2 252 Kč.