4 C 262/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Anonymizováno Anonymizováno , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno 2. Anonymizováno Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno o 191 880,21 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 171 145,13 Kč, a to ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, že žalovaní jsou dále povinni zaplatit žalobci částku ve výši 20 735,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 508,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 204,55 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 191 880,21 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 8 % ročně z částky 188 632,21 Kč od 6. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 40 832 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož budou žalovaní povinni zaplatit mu společně a nerozdílně částku 191 880,21 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovanými byla dne 12. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru – konkrétně Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Express půjčka. Dle smluvního ujednání jsou součástí smlouvy také všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník. Na základě smlouvy poskytla banka žalovaným úvěr ve výši 200 000 Kč z úvěrového účtu číslo , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově jednorázově převodem na běžný účet sjednaný ve smlouvě. Žalovaní se zavázali hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 8 % ročně. Dále se žalovaní zavázali platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, případně další poplatky např. za upomínání, a to ve výši dle smlouvy a sazebníku. V rámci smlouvy si žalovaní sjednali pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázali hradit bance poplatek za pojištění ve výši dle smlouvy. Žalovaní porušili své závazky ze smlouvy, zejména tím, že byli opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroku a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva a dopisem ze dne 5. 8. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 5. 8. 2024. Dlužnou částku včetně úroků a poplatků ve výši 205 326,12 Kč byli žalovaní povinni neprodleně uhradit. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovanými vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025, a to s účinností ke dni 19. 2. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovaným oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 11. 3. 2025. Pohledávka za žalovanými činila ke dni postoupení celkem 217 593,12 Kč. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaných zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 188 632,21 Kč, poplatků ve výši 3 248 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 13 204,55 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 12 508,36 Kč a dále požaduje úrok a úrok z prodlení.

2. Dále žalobce uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaných vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanými v Žádosti o úvěr ze dne 12. 12. 2022, kdy žalovaní žádali banku o úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná v žádosti deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 17 954 Kč. Uvedla, že je od 8. 1. 2019 na dobu neurčitou zaměstnána jako dělník u zaměstnavatele , právnická osoba, ., že má vlastní bydlení, je vdaná, že celkový měsíční příjem domácnosti činí 70 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 16 762 Kč. Dále v žádosti o úvěr uvedl, že je od 8. 1. 2019 zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník u společnosti , právnická osoba, ., že má vlastní bydlení, je ženatý, že celkový čistý měsíční příjem domácností činí 70 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaných banka porovnávala jejich příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaných. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6 521,23 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná neměla v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 50 %. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaných banka žádosti žalovaných vyhověla a schválila žalovaným úvěr ve výši 200 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaní na předmětný úvěr uhradili pouze částku 28 854,87 Kč, když žalovaní začali úvěr splácet dne 20. 1. 2023 a poslední částka byla uhrazena dne 2024. Z částky 28 854,87 Kč, kterou žalovaní uhradili, byla částka 11 367,70 Kč započtena na jistinu, částka 12 065,87 Kč započtena na úrok, částka 5 418 Kč na poplatky a částka 3,21 Kč na úroky z prodlení.

3. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

4. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Express půjčka zjištěno, že byla uzavřená mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. a žalovanými dne 12. 12. 2022. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 200 000 Kč, přičemž úvěr může být čerpán od 12. 12. 2022 s tím, že čerpání bude provedeno ve prospěch účtu č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaná a z tohoto účtu bude rovněž splácen. Byla sjednána roční úroková sazba ve výši 8 % ročně. Žalovaní se zavázali platit měsíční anuitní splátku ve výši 2 603,74 Kč a dále úhradu za pojištění ve výši 287 Kč, celkem 2 890,74 Kč. Celkem se žalovaní zavázali uhradit částku 283 923,26 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že za dluhy vyplývající z ní odpovídají všichni společně a nerozdílně. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že pokud dojde k porušení smlouvy tím, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky, je banka oprávněná prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne 12. 12. 2022 na tento účet byla připsána částka 200 000 Kč. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaní na úvěr uhradili dne 20. 1. 2023 částku 2 890,74 Kč, dne 20. 2. 2023, dne 20. 3. 2023, dne 20. 4. 2023, dne 22. 5. 2023, dne 20. 6. 2023, dne 20. 7. 2023, dne 22. 8. 2023, dne 21. 9. 2023 vždy částku 2 890,74 Kč. Dále uhradili dne 23. 8. 2023 částku 202,14 Kč, dne 22. 9. 2023 částku 201,07 Kč, dne 20. 10. 2023 částku 487 Kč, dne 20. 11. 2023, dne 21. 12. 2023, dne 22. 1. 2024 a dne 20. 2. 2024 vždy částku 487 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 19. 2. 2025 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na jistině činí 188 632,21 Kč. Dále bylo z tohoto výpisu zjištěno, že splatný smluvní úrok k tomuto datu činí 13 204,55 Kč, splatný úrok z prodlení na jistině činí 11 464,86 Kč, splatný úrok z prodlení na úroku činí 1 043,50 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty činí 3 248 Kč. Z dopisu ze dne 7. 8. 2024 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovaným, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr za splatný ke dni 5. 8. 2024. Žalovaní byli vyzváni k úhradě celkové dlužné částky ve výši 205 326,12 Kč k zaplacení nejpozději do 21. 8. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 17. 2. 2025. Z přílohy č. 1 – Seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovanými. Z dopisu ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovaným, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila společnosti , právnická osoba, . pohledávku mimo jiné i z předmětné smlouvy. Doručení pak bylo prokázáno poštovním podacím lístkem.

5. Dále žalobce své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaných prokázal žádostí o úvěr, z níž bylo zjištěno, že žalovaná zde uvedla, že v České republice má vlastní bydlení, nastěhovala se k 1. 1. 2017, má odborné/učňovské vzdělání, je vdaná, pracovní poměr má od 8. 1. 2019 na dobu neurčitou, není ve výpovědní ani zkušební lhůtě, je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, ., její průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 17 954 Kč, přičemž se jedná o jediný zdroj příjmu. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 70 000 Kč, náklady na bydlení činí 500 Kč, nemá žádnou další vyživovací povinnost. Žalovaný v této žádosti uvedl, že má vlastní bydlení, k nastěhování došlo 1. 1. 2017, má odborné/učňovské vzdělání, je ženatý, má pracovní poměr na dobu neurčitou, a to od 8. 1. 2019, není ve výpovědní ani zkušební době, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . a jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 16 762 Kč. Jedná se o jediný zdroj příjmu. Dále uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 70 000 Kč, náklady na bydlení činí 500 Kč, nemá žádnou další vyživovací povinnost. Žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky nemá jak žalovaná, tak žalovaný. Jedná se žádost ze dne 12. 12. 2022. Z výpisu z běžného účtu žalované za období září 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí -1 073,50 Kč. Celkem byla na účet za toto období připsána částka 20 147 Kč, odepsána částka 21 051,42 Kč, konečný zůstatek činí -1 977,92 Kč. Z tohoto účtu bylo mimo jiné zjištěno, že na účet dne 12. 9. 2022 byla připsána částka 1 176 Kč od úřadu práce představující příspěvek na bydlení. Z výpisu z běžného účtu žalované za období říjen 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil -1 977,92 Kč. Za toto období byla připsána částka 24 399 Kč, odepsána částka 24 418,56 Kč a konečný zůstatek činil -, částka, . Dne , datum, byla na účet připsána částka , částka, od společnosti , právnická osoba, . a dne , datum, byla připsána částka 1 076 Kč od Úřadu práce představující příspěvek na bydlení. Z výpisu z běžného účtu žalované za období listopad 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 1 997,48 Kč, na účet byla připsána částka 20 788 Kč, odepsána částka 20 838,97 Kč, konečný zůstatek tak činil -2 048,45 Kč. Na účet mimo jiné byla dne 7. 11. 2022 připsána částka 2 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 16. 11. 2022 částka 15 763 Kč od společnosti , právnická osoba, . a dne 10. 11. 2022 částka 3 025 Kč od úřadu práce představující příspěvek na bydlení.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.

7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaných vycházel jednak z informací, které sdělili samotní žalovaní a dále pak z listin, které měl k dispozici. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalovaných a zabýval se i výdaji. Bylo zjištěno, že oba žalovaní byli zaměstnaní, kdy příjem žalované činil 17 954 Kč měsíčně čistého, což bylo potvrzeno i výpisem z účtu, příjem žalovaného 16 762 Kč měsíčně čistého. Oba žalovaní uvedli, že se jedná o jejich jediný příjem. Není tak doloženo, z čeho právní předchůdce žalobce vycházel ohledně celkového čistého měsíčního příjmu domácnosti 70 000 Kč. Rovněž, pokud jde o výdaje na bydlení, je dle názoru soudu uvedená částka 500 Kč měsíčně nereálná i při vlastním bydlení, zejména přihlédne-li soud k nákladům na energie (např. elektřina). Z provedeného dokazování dále vyplývá, že účet žalované každý měsíc vykazoval záporný zůstatek. Po řádném zhodnocení předložených výpisů, po porovnání příjmů a výdajů žalovaných tak muselo být právnímu předchůdci žalobci jasné, že žalovaní nebudou schopni úvěr řádně dlouhodobě splácet. Dle názoru soudu tak právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaných nepostupoval s odbornou péčí a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaných před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, jsou žalovaní, jakožto spotřebitelé, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinni vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejich možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Vzhledem k tomu, že žalovaným byla poskytnuta částka 200 000 Kč a žalovaní uhradili celkem částku 28 854,87 Kč, jsou povinni vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 171 145,13 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že oba žalovaní jsou v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovaným možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byli žalovaní schopni dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaných a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaných uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 89 %, neúspěšný byl co do 11 %. Žalobci tak náleží 78 % jeho nákladů. Náklady řízení žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 676 Kč a dále odměnou za právní zastoupení dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 4 úkony právní pomoci po 8 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé, písemné vyjádření), se 4 režijními paušály po 450 Kč, to vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 7 753 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 52 349 Kč. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 40 832 Kč.