4 C 287/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 745 237,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 139,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 139,72 Kč od 28. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 653 023,02 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 92 074,84 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 272,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 745 097,86 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 714 955,36 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 4 854 Kč od , datum, do , Anonymizováno, , se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 65 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 745 097,86 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . na základě Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 30. 1. 2019 poskytl žalovanému zřízení a vedení běžného účtu číslo , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Ceník, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve Smlouvě seznámil a zavázal se je výslovně dodržovat. Žalovaný se za poskytování těchto bankovních služeb zavázal bance platit poplatky dle Ceníku. Žalovaný byl dále povinen udržovat na běžném účtu kladný zůstatek. Dle článku IV. příslušných Všeobecných obchodních podmínek je nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu považován za pohledávku banky za žalovaným a je splatný dnem následujícím po svém vzniku. Podle článku II. odst. 9.3 Všeobecných obchodních podmínek jsou pak nepovoleným zůstatkem rovněž případně evidované neuhrazené poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy, když se dostal do nepovoleného záporného zůstatku, využila banka svého oprávnění a s účinností ke dni 27. 2. 2024 od Smlouvy odstoupila. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené Smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2024, a to s účinností ke dni 3. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 139,72 Kč bez příslušenství. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . uzavřel se žalovaným dne 3. 11. 2022 Smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr do výše 749 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu učiněného ze strany žalovaného, který banka bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky a Ceník, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve Smlouvě seznámil a zavázal se je dodržovat. Žalovaný se zavázal splácet bance tento úvěr ve formě 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek včetně případně sjednaného pojištění ve výši 9 893,94 Kč. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného, přičemž banka k tomu nepotřebovala žádný pokyn klienta. Ve Smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 9,99 % ročně a žalovaný se zavázal ji hradit až do úplného a konečného splacení jistiny úvěru. Žalovaný se též zavázal hradit další platby dle Smlouvy a Ceníku. Žalobce uvedl, že žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že se opakovaně dostal do prodlení. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila již vyčerpané částky úvěru, včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 12. 1. 2024. Žalobce uvedl, že ze strany žalovaného nebyla uhrazena částka 744 499,85 Kč. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené Smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2024, a to s účinností ke dni 3. 4. 2024. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 745 370,85 Kč bez příslušenství. Tato částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 714 955,36 Kč, poplatků ve výši 4 854 Kč, smluvního úroku ke dni 12. 1. 2024 ve výši 25 288,50 Kč a úroku z prodlení ke dni 12. 1. 2024 ve výši 272,99 Kč. Žalobce uvedl, že dále požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalobce k výzvě soudu doplnil svá skutková tvrzení a uvedl, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel úvěru splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně, jak je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Pokud bylo možno, nabídku příjmů žadatele banka kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Právní předchůdce žalobce získal informace o finanční situaci žalovaného, kdy příjmy činily 37 422 Kč a zohledněné výdaje, které se oproti výdajům v žádosti navýšily na 28 799 Kč. Z uvedených poznatků právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutém, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Dále žalobce uvedl, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem 95 976,98 Kč s tím, že žalobce uvedl konkrétní částky, které byly žalovaným v období od 15. 12. 2022 do 22. 9. 2023 celkem uhrazeny.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobce své tvrzení týkající se Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb prokázal předmětnou Smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 30. 1. 2019, protokolem o převzetí karty/PINu ze dne 5. 2. 2019 a odstoupením od Smlouvy ze dne 13. 2. 2024.

5. Dále žalobce své tvrzení ohledně Smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, prokázal návrhem Smlouvy o půjčce na kliknutí, z něhož bylo zjištěno, že tento návrh učinil žalovaný vůči společnosti , právnická osoba, ., kdy žalovaný požaduje úvěr ve výši 749 000 Kč s tím, že tento úvěr bude splacen ve 120měsíčních splátkách po 9 893,94 Kč, přičemž úroková sazba činí 9,99 % ročně. Celková částka splatná žalovaným na základě Smlouvy činí 1 195 882,80 Kč. Úvěr bude poskytnut nejpozději do 15. 12. 2032. Návrh je ze dne 3. 11. 2022. Z dopisu právního předchůdce žalobce , právnická osoba, . bylo zjištěno, že akceptují návrh žalovaného na uzavření Smlouvy o Půjčce na kliknutí číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2022. Z tohoto dopisu vyplývá, že banka na základě uzavřené Smlouvy poskytne žalovanému úvěr ve výši 749 000 Kč, který bude zaplacen ve 120 anuitních splátkách měsíčně po 9 893,94 Kč, byl sjednán úrok ve výši 9,99 % ročně. Z dopisu právního předchůdce žalobce ze dne 12. 1. 2024 bylo zjištěno, že úvěr poskytnutý na základě úvěrové smlouvy číslo , Anonymizováno, / , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl ze strany žalovaného porušován, když nebyl řádně a včas splácen. Z tohoto důvodu prohlásili dluh, to je vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních finančních závazků, ke dni 12. 1. 2024 za okamžitě splatný a požaduje jejich splacení. K tomuto dni činí celkový dluh 744 499,85 Kč.

6. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávek prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek číslo 3/24, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřená mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne , datum, . Z přílohy číslo , hodnota, k této Smlouvě bylo zjištěno, že byly postoupeny i obě pohledávky za žalovaným. Z dopisů ze dne , datum, bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek, přičemž toto bylo žalovanému oznámeno i žalobcem v rámci předžalobní upomínky ze dne , datum, . Odeslání žalovanému pak bylo prokázáno poštovním podacím lístkem.

7. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal mimořádným výpisem z účtu žalovaného číslo , hodnota, , z něhož bylo zjištěno, že dne 3. 11. 2022 byla na tento účet připsána částka 749 000 Kč s tím, že se jedná o jednorázové čerpání spotřebitelského úvěru. Z tohoto výpisu bylo dále zjištěno, že dne 3. 11. 2022 byla odepsána částka 633 080,15 Kč jako mimořádná splátka úvěru, přičemž tento úvěr, jak bylo zjištěno z mimořádného výpisu z předmětného účtu žalovaný čerpal dne 1. 7. 2022 ve výši 639 000 Kč. Z mimořádného výpisu z účtu byly dále zjištěny příjmy žalovaného ze zaměstnání za období duben 2022 až říjen 2022, když příjem v dubnu činil 36 300 Kč, v květnu 43 750 Kč, v červnu 32 000 Kč, v červenci 26 000 Kč, v srpnu 33 000 Kč, v září 36 750 Kč a v říjnu 60 250 Kč. Z těchto mimořádných výpisů z účtu pak dále vyplývají výdaje žalovaného. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně splácení úvěru žalovaným prokázal výpisy z úvěru, jimiž bylo prokázáno, že žalovaný celkem na úvěrovou smlouvu uhradil částku 95 946 Kč za období od 15. 12. 2022 do 22. 9. 2023, kdy byla uhrazena poslední splátka ve výši 4 306,07 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, z něhož bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vycházel z průměrných příjmů žalovaného na běžném účtu ve výši 37 422 Kč.

8. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18), který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Již ze samotných tvrzení žalobce dle názoru soudu vyplývá, že právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval řádně, když žalobce uvedl, že průměrné příjmy žalovaného činily 37 422 Kč a průměrné výdaje 28 799 Kč. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 8 623 Kč, přičemž žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit splátky po 9 893,94 Kč měsíčně. Z uvedeného je zřejmé, že výdaje žalovaného spolu se splátkou, k níž se zavázal, přesahují jeho průměrné příjmy a s ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti), je pak skutečnost, že předmětná Smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Z tohoto důvodu má žalobce vůči žalovanému nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto část vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný čerpal celkem částku 749 000 Kč a uhradil celkem částku 95 976,98 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit pouze jistinu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 653 023,02 Kč. V této části soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Za situace, kdy žalobce má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, soud žalobu ohledně dalších nároků zamítl, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 CDO 3675/2021–262. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud zamítl žalobu také ohledně úroku z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (například splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti a podobně) má žalobce. Žalobce, přestože byl vyzván, aby tvrdil rozhodné skutečnosti a označil a předložil k prokázání těchto skutečností důkazy, tak neučinil. Soud tak vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly zjištěny skutečnosti svědčící o tom, že by jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky vlastní prací. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek. V případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek, řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

11. O povinnosti žalovaného zaplatit částku 139,72 Kč s úrokem z prodlení bylo rozhodnuto podle § 2665, § 2395 občanského zákoníku a o úrocích z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. v platném znění.

12. O povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávek.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, a to co do 88 %, neúspěšný byl co do 12 %, takže žalobci náleží 76 % nákladů. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 29 810 Kč a dále odměnou za právní zastoupení za 4 úkony právní pomoci po 11 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast ujednání), se 3 režijními paušály po 300 Kč a 1 režijním paušálem po 450 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 9 775,50 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 86 135,50 Kč a z toho 76 % činí 65 463 Kč. Tato částka byla žalobci na náhradě nákladů řízení přiznána. Pokud jde o další úkony, které byly žalobcem účtovány, a to 2 písemná podání ve věci samé ze dne 28. 11. 2024 a 10. 12. 2024, pak toto soudem žalobci přiznáno nebylo, neboť se jednalo o doplnění skutkových tvrzení, která žalobce doplnil na základě výzev soudu, když tato tvrzení dle názoru soudu měla být součástí již skutkových tvrzení uvedených v žalobě. Dle názoru soudu se tedy nejedná o účelně vynaložené náklady.