4 C 307/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 33 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 27 500 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku 2 500 Kč, úrok 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2024 do 23. 11. 2022, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2022 do zaplacení, částku ve výši 1 563 Kč, částku ve výši 300 Kč a částku ve výši 1 497 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 30 000 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení, dále částky 1 563 Kč, 300 Kč a 1 497 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 17. 5. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl žalobce na účet žalované uvedený na první straně Smlouvy o úvěru, a to dne 20. 5. 2022, a částku 2 500 Kč převedl žalobce na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce uvedl, že se se žalovanou ve smlouvě dohodl, že poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky, celkem částku 37 500 Kč, uhradí žalovaná v 25měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci s tím, že první splátka byla dohodnuta na 20. 6. 2022. Dále žalobce uvedl, že žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr nesplácela, a proto v souladu s článkem IV. bod 1 písmeno d) Smlouvy došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 8. 2022. Žalobce uvedl, že odeslal žalované celkem 3 upomínky ze dne 2. 7. 2022, 24. 7. 2022 a ze dne 24. 8. 2022, které je současně oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva. Za každou odeslanou upomínku je žalovaná povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaná je v současné době v prodlení s úhradou částky ve výši 31 563 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 500 Kč a zesplatněné jistiny ve výši 27 063 Kč, přičemž částka 4 500 Kč se skládá z dlužných úroků ve výši 1 563 Kč a dlužné jistiny ve výši 2 937 Kč. Žalobce uvedl, že smluvní strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,55 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobce požaduje úrok odpovídající roční úrokové sazbě ve výši 21,55 % z dosud neuhrazené jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90 dnech po dni zesplatnění úvěru žalobce požaduje smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení, a to do zaplacení. Žalobce uvedl, že dále požaduje smluvní pokutu dle článku IV. bod 2, písmeno c) Smlouvy o úvěru v celkové výši 1 497 Kč, neboť žalovaná se dostala do prodlení se 3 splátkami úvěru (3 x 499 Kč. Žalovaná dlužné částky neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Smlouvou o spotřebitelském úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako poskytovatelem a žalovanou jako úvěrovanou či zákazníkem dne 17. 5. 2022. Na základě této Smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se tento úvěr zavázala splatit ve 25měsíčních po 1 500 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena 20. 6. 2022, poslední 20. 6. 2024. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 21,55 % ročně. Žalovaná ve Smlouvě o úvěr uvedla číslo účtu pro vyplacení předmětné částky. Ve smlouvě byla dále dohodnuta provize zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 20. 5. 2022 byla na účet žalované zaslána částka 27 500 Kč. Dále bylo z potvrzení o provedení transakce zjištěno, že dne 20. 5. 2022 byla zaslána částka 2 500 Kč jako provize. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila žádnou ze splátek, které byly předepsány dne 20. 6. 2022, 20. 7. 2022 a 20. 8. 2022. Z dopisu ze dne 24. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalované, že došlo k zesplatnění smlouvy, neboť byly naplněny zákonné a smluvní podmínky, kdy žalovaná porušila smlouvu tím, že je v prodlení s placením jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce. Ze Smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaná uvedla v čestném prohlášení své závazky, kdy uvedla dluhy u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč s tím, že zbývá uhradit 6 500 Kč, přičemž měsíční splátka činí 1 212 Kč. Dále uvedla výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč měsíčně. Ohledně příjmů uvedla plat ve výši 25 000 Kč. Z listiny označené Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 20. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobce vycházel z údajů uvedených žalovanou, kdy vycházel z příjmů žalované 25 000 Kč měsíčně, výdajů na bydlení 8 000 Kč měsíčně s tím, že se jedná o nájemní bydlení, k čemuž měl k dispozici výpis, dále vycházel z úvěrových splátek 1 212 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel žalobce z normativních nákladů na bydlení 5 809 Kč, životního minima 4 250 Kč, nezabavitelné částky 6 706 Kč. Dále měl žalobce k dispozici výplatní pásky žalované, a to za březen 2022, kdy příjem činil 21 426 Kč, za duben 2022, kdy příjem činil 28 583 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že na žalovanou není vedena žádná exekuce.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení úvěruschopnosti žalované úvěr splácet. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel z údajů, které uvedla žalovaná, přičemž příjmy žalované ověřil výplatními páskami za 2 měsíce a ověřil toliko výdaje na nájemné výpisem z účtu. Dále pak měl žalobce k dispozici výpis z centrální evidence exekucí. Dle názoru soudu však žalobce důsledně nezkoumal výdaje žalované, když se zabýval pouze výdaji na bydlení a následně započetl pouze životní minimum a splátky na úvěr. Vzhledem k tomu, že se žalobce nezúčastnil jednání, nemohl soud žalobci poskytnout poučení dle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene, neboť toto poučení soud poskytuje v rámci jednání. S ohledem nato dospěl soud k závěru, že smlouva je pro porušení povinností uvedených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

5. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinností žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262).

6. Žalobce má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 27 500 Kč a žalovaná neuhradila ničeho, je povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky jako dlužnou jistinu žalobci. Soud proto ohledně částky 27 500 Kč žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

7. Jelikož žalovaná převzala plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto část vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když se jedná o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jaká lhůta je přiměřená možnostem žalované, tíží žalobce, který však vůbec netvrdil a ani neprokázal, jaké jsou aktuální majetkové poměry žalované, respektive jaká je přiměřená lhůta pro vrácení zbývající části poskytnuté jistiny. Vzhledem k tomu, že žalobce se jednání neúčastnil, nemohl soud žalobci poskytnout poučení o neunesení břemene tvrzení a důkazního, neboť § 118 a) odst. 3 o. s. ř. upravuje poučovací povinnost soudu pouze při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení, protože se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat. Soud tedy při rozhodování o lhůtě k plnění vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by její zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací. S ohledem nato dospěl soud k závěru, že možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odst. 2 měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítl-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V dané věci žalobce uplatnil své pohledávky vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaná načerpala celkem částku 27 500 Kč. Vzhledem k tomu, že neuhradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil a žalovanou vyzval k zaplacení celého úvěru. Poté, co žalovaná na předžalobní výzvu nereagovala, žalobou uplatnil nárok na zaplacení částky 30 000 Kč, úrok, zákonný úrok z prodlení, částky 1 563 Kč, 300 Kč a 1 497 Kč. K tomu soud uvádí, že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to dle možností spotřebitele. Jedná se tedy o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalované byla uložena povinnost k zaplacení části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlížet k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní právní úpravy. Je nutno přihlédnout k tomu, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovanou jako spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na úroky, náklady vymáhání, smluvní pokutu včetně úroků z prodlení, kteréžto nároky byly zamítnuty. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení všech těchto okolností proto soud dospěl k závěru, že v řízení, ve kterém soud stanoví splatnost jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky, ale je nutno přihlédnout k citovaným okolnostem věci. Ty svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.