4 C 318/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 22. 8. 2023 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Žalobce uvedl, že žalovanou částku požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 10 000 Kč dne 19. 4. 2022, a to bankovním převodem na účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil a musí tedy žalobci vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, kdy mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Tvrzení žalobce, že žalovanému byla dne 19. 4. 2022 poskytnuta částka 10 000 Kč, vyplývá z výpisu z běžného účtu. Skutečnost, že tato částka byla poskytnuta na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , IBAN, , vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky a dále z předžalobní výzvy k úhradě. Soud tak nedospěl k závěru, že by finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, naopak dospěl k závěru, že finanční prostředky byly poskytnuty na základě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a proto se soud nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Žalobce v žalobě netvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ani k tomuto nenavrhoval důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soudy k závěru, že žalobce, respektive právní předchůdce, nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , za absolutně neplatnou.

5. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoli uhradil, je povinen vrátit částku 10 000 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, přičemž o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná a zamítnuta (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262).

6. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla stanovena soudem s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části, přiznal mu soud celé náklady řízení. Soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do , datum, za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), se 3 režijními paušály po 300 Kč, to vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 189 Kč. Celkem tak soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 1 489 Kč.