4 C 42/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 345,82 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení pouze částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Dále uvedl, že mezi právní předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dnes 17. 2. 2013 k uzavření Smlouvy o půjčce číslo , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 10 876 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 430 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 066 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 45týdenních splátkách po 576 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 12. 2013. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 21. 9. 2023 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 23 885,50 Kč, její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobce uvedl, že po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15 000 Kč a částkou ve výši 2 000 Kč zaplacenou žalovaným na tuto jistinu, dále požaduje zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 345,82 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 30. 12. 2013 do 27. 9. 2023 a dále požaduje zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování bylo ze smlouvy o půjčce zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 17. 2. 2013. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku poplatek ve výši 10 876 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 25 876 Kč, a to ve 45týdenních splátkách po 576 Kč. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že zákazník, tedy žalovaný, podpisem této smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy od , Anonymizováno, v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky. Ze Zákaznické karty žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl své osobní údaje, a to jméno, příjmení, datum narození, rodné číslo, místo narození, dále uvedl adresu trvalého pobytu a adresu pobytu s tím, že se jedná o nájemní bydlení. Dále uvedl, že má v současné době jinou půjčku u poskytovatele úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Žalovaný uvedl, že půjčku potřebuje na vybavení domácnosti. Dále je zde uvedeno, že žalovaný pracuje u společnosti , Anonymizováno, jako zedník, má příjem 18 200 Kč měsíčně, hradí nájem ve výši 5 000 Kč měsíčně splátky půjček ve výši 5 000 Kč měsíčně, má výdaje na domácnost 4 000 Kč měsíčně, telefon hradí 200 Kč měsíčně. Celkem má tak výdaje 14 200 Kč měsíčně. Žalovaný doložil pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalobcem dne 21. 9. 2023. Z Přílohy č. 1 ke smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 se společnost , právnická osoba, . stala věřitelem pohledávky, která vznikla žalovanému vůči společnosti , právnická osoba, ze Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , a to včetně příslušenství této pohledávky. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 23 876 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal doklady o doručení.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 30. 11. 2016, tedy v době uzavření smlouvy o půjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

6. Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1, a to z úřední povinnosti. Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z informací, které mu sdělil samotný žalovaný a dále pak z listin vyžádaných od žalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalovaného. U výdajů se spokojil pouze s částkou, kterou uvedl žalovaný. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval výdaje žalovaného. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel)

7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, absolutně neplatná, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru představující bezdůvodné obohacení podle § 451 a § 457 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Vzhledem k tomu má žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele půjčky, právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Proto přiznal soud žalobci částku 13 000 Kč (15 000 Kč – 2 000), když tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil pouze částku 2 000 Kč žalovaným sporováno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Soud umožnil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou částku ve splátkách, a to po 500 Kč měsíčně, když soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Současně však bylo stanoveno, že nezaplatí-li žalovaný některou ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Míra rozdílu úspěchu a neúspěchu účastníků, vezme-li soud v úvahu i příslušenství pohledávky, je velmi malá. Soud proto dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.