4 C 47/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 166 557,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 117 631,72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit částku 47 109,76 Kč, úrok 9,9 % ročně z částky 164 741,48 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 164 741,48 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 790,58 Kč od 14. 4. 2023 do 12. 9. 2023, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 816 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 798 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 164 741,48 Kč s úrokem a dále částku 1 816 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 29. 11. 2019 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 25. 8. 2020 uzavřel žalovaný se žalobcem dodatek č. 5 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 200 913 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., byl mu úvěr schválen a dne 25. 8. 2020 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Žalobce uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Posouzení provedl žalobce na základě informací, které mu žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobce oproti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobci poskytuje sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobce posuzuje informace z interních a externích databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Dle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 3 214 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 9,9 % ročně, jehož výše byla sjednaná smlouvou o úvěru, a to vždy k 17. dni měsíce počínaje dnem 17. 9. 2020 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 17. 12. 2027. Dne 15. 7. 2021 uzavřel žalovaný se žalobcem dodatek č. 11 k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna výše pravidelné splátky z 3 214 Kč na 2 557 Kč. První splátka s touto změnou proběhla 17. 7. 2021. Dne 11. 3. 2022 uzavřel žalovaný se žalobcem dodatek č. 13 k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splátek ze 17. dne v měsíci na 14. den v měsíci. Právní splátka s touto změnou proběhla 14. 3. 2022. Dodatkem č. 18 k rámcové smlouvě ze dne 11. 5. 2023 žalobce se žalovaným sjednali splátkové prázdniny – odklad splátek úvěru splatných dne 14. 5. 2023 a dne 14. 6. 2023. Dle dodatku se po dobu splátkových prázdnin úvěr nadále úročí úrokovou sazbou sjednanou ve smlouvě. O tyto úroky se navýší celková částka k doplacení. Splátky od 17. 9. 2020 do 14. 4. 2023 byly splaceny. Na splátku dne 14. 7. 2023 bylo ze strany žalovaného dne 14. 7. 2023 zaplaceno pouze 1,28 Kč. Počínaje splátkou ke dni 14. 7. 2023 tedy nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně a včas. Následně neeviduje žalobce žádnou další platbu na úhradu splátek ze strany žalovaného. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupil žalobce v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru ve spojení Podmínkami pro užívání úvěru dne 13. 9. 2023 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 164 241,48 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 6 790,58 Kč, a to ode dne 14. 4. 2023 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy 12. 9. 2023. O zesplatnění úvěru informoval žalobce žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2023, dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou ve výši 164 741,48 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 6 790,58 Kč. Žalobce uvedl, že dále požaduje smluvní úrok 9,9 % ročně z jistiny od 13. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 23. 9. 2023 do zaplacení. Dále žalobce uvedl, že dne 29. 11. 2019 uzavřel se žalovaným Rámcovou smlouvu, jejímž podpisem žalovaný požádal o zřízení běžného účtu č. , č. účtu, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dle čl. 1 Rámcové smlouvy jsou nedílnou součástí této smlouvy zejména Obchodní podmínky, Ceník, v případě pojištění také Pojistné podmínky a Přehled cen pojištění. Smluvními stranami bylo mimo jiné sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do mínusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do 5 pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu (záporného zůstatku). Žalovaný se však na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve 1 816 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal Rámcovou smlouvou č. , hodnota, , z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 29. 11. 2019, na jejímž základě se žalobce zavázal žalovanému zřídit a vést běžný účet č. , č. účtu, . Smlouva byla mezi účastníky uzavřena elektronicky, kdy za žalovaného byla podepsána SMS kódem. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal Dodatkem č. 5 k Rámcové smlouvě, z něhož bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi žalobcem a žalovaným dne 25. 8. 2020, na jehož základě žalovanému byl ze strany žalobce poskytnut úvěr ve výši 200 913 Kč, kdy částka 175 913 Kč byla určena ke splacení původního úvěru a částka 25 000 Kč nebyla vázána žádným účelem. Úvěr byl poskytnut převodem na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 88měsíčních splátkách po 3 214 Kč vždy do 17. dne v každém měsíci počínaje 17. dnem v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Byla sjednána úroková sazba ve výši 9,90 % ročně. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, kde byl žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru. Z dodatku č. 11 k Rámcové smlouvě ze dne 15. 7. 2021 bylo zjištěno, že na žádost žalovaného byla změněna původní výše pravidelné splátky 3 214 Kč na novou výši 2 557 Kč s tím, že nová délka úvěru činí 120 měsíců a první splátka s touto změnou proběhne 17. 7. 2021. Z Dodatku č. 13 k Rámcové smlouvě bylo zjištěno, že původní datum pravidelné splátky 17. dne v každém měsíci bylo na žádost žalovaného změněno na 14. den v každém měsíci s tím, že první splátka s touto změnou proběhne 14. 3. 2022. Z Dodatku č. 18 k Rámcové smlouvě ze dne 11. 5. 2023 bylo zjištěno, že na žádost žalovaného byla odložena splatnost pravidelných měsíčních splátek na později, a to splátek splatných 14. 5. 2023 a 14. 6. 2023 s tím, že od splátky připadajícího na 14. 7. 2023 bude pokračovat žalovaný ve splácení pravidelných měsíčních splátek úvěru. V souvislosti s tím se mění i délka splácení úvěru na 129 měsíců. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal splátkovým kalendářem k předmětné úvěrové smlouvě. Dále bylo po provedeném dokazování z výpisu z běžného účtu za období 25. 8. 2020 zjištěno, že dne 25. 8. 2020 byla na účet žalovaného připsána částka 200 913 Kč a téhož dne odepsána částka 174 495,37 Kč s tím, že se jedná o předčasné splacení půjčky. Dále pak žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal přihlášením k pojištění včetně přehledu cen pojištění. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný v období od 17. 9. 2020 do 14. 7. 2023 uhradil celkem 83 281,28 Kč. Z výpisu z běžného účtu za období 30. 7. 2023 – 17. 10. 2023 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činí – 1 816 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. obč. zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet jednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce posuzování úvěruschopnosti žalovaného provedl na základě informací, které žalovaný poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřil žalobce oproti informacím z dokladů žalovaného, údaje o finanční situaci žalovaného žalobci poskytl sám žalovaný a žalobce je dále podle potřeby ověřuje. Dále žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňující posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobce však své tvrzení, že řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného neprokázal, když ke svým tvrzením nenavrhl žádné důkazy a vzhledem k tomu, že se nezúčastnil jednání, nemohlo mu být poskytnuto poučení, že své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně neprokazuje, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Za této situace, kdy právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup žalobce k omezenosti jeho nároku vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto část vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2293 obč. zákoníku, v době přiměřeného jeho možnostem. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 200 913 Kč a žalovaný splatil celkem částku 83 281,88 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 117 631,72 Kč (200 913 Kč – 83 281,88 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, soud žalobu ohledně dalších nároků zamítl, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262. Pokud jde o lhůtu k plnění, pak z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný je povinen plnit v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání nedostavil, nedotvrdil své majetkové a osobní poměry a schopnosti, stanovil soud lhůtu k plnění obecnou, a to 3 dny od právní moci rozsudku.

5. Pokud jde o povinnost žalovaného zaplatit částku 1 816 Kč, má soud za prokázané, že žalovanému na běžném účtu vznikl debetní zůstatek v této výši, proto soud dle § 2665 a 2395 obč. zákoníku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 816 Kč.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce požadoval celkem částku 166 577 Kč a přiznána mu byla celkem částka 119 447,42 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobce tak byl úspěšný v rozsahu 71 %. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobci náklady řízení v rozsahu 42 %. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , které žalobce účtoval. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 798 Kč.